Běh rodným krajem Emila Zátopka 2012

účast: Lenia, Berďa, Stoša
datum: 15.9.2012

     Po osmé ráno vyrážím autobusem s Berďou z Ostravy do Kopřivnice na další štaci a na svou premiéru v běhu rodným krajem Emila Zátopka. Jdeme rovnou k registraci, kde potkáváme Leniu. Ta si po ránu pro nás připravila slušnou Berďovinu a to, že nechala v autobuse běžecké boty, naštěstí je získala zpět. Pak porušuji veškerá pravidla a jdu s děckama do cukrárny na marlenku. Nálada je výborná a počasí taky ujde. Jdeme se převléknout a sbalit věci do sběrného busu, který nám je odveze do Rožnova p.R. Běží se totiž z Kopřivnice do Rožnova 22,3km a je to především po asfaltu a s převýšením.
     Ze startovní pistole vystřelí paní Dana Zátopková a peleton 222 běžců se dává do pohybu. Já to rozbíhám v klídečku první kilometr za 4:40, protože týden po B7 nemá člověk nárok na lámání rekordů. Velmi brzy však přichází dvě či tři delší klesání a nohy mi začínají ujíždět. Tepovka jde taky vzhůru a dále se přihlásil i žaludek podivným tlakem, že dnes zřejmě nejsem úplně ok. No měl jsem se lépe vyspat, moje chyba. Takže běžím dál v tempu, které mi tělo dovoluje a užívám si opravdu krásnou krajinu a okolí Štramberku, Ženklavy a Veřovic.Na 11.km přichází dlouhé stoupání a já poprvé ztrácím sílu v nohách a musím zpomalit, myslím jen na to, abych nepřešel do chůze a pravidelně zhluboka dýchal, dostávám se k vrcholovému bodu a občerstvovačce. Zde přecházím na pár kroků do chůze a nabírám dech. V kopci mě předběhlo cca deset lidí. Jinak pořadatelé to opravdu zmákli, protože připravili celkem čtyři čerpací stanice. Začíná dost prudký seběh a mě kopou lehké křeče do levého zadního stehna. Běžím s propnutým kolenem a po patě a pajdám jako Žofré. Opět mám však štěstí a noha povoluje, sbíhám sice pomaleji než jsem zvyklý, ale jsem již za 15.km a spekuluji s časem, že by to mohlo být kolem 1:45. Při seběhu mě předbíhá cca 5 lidí. Na posledním občerstvení již jen probíhám, držím solidní tempo a tuším, že doběhnu v pořádku. Kilometr před cílem mě předbíhá jeden z borců nad sedmdesát let. A to byla poslední kapka. Věším se na chvilku za něj. Předbíháme jednoho nebo dva kluky. a pak jdu vpřed i já. Dostáváme se přes hlavní cestu do parku a směrem ke skanzenu. 300m před cílem euforie stoupá. Je mi lehce blujno, slyším dusot nohou za sebou a již nechci, aby mě někdo předběhl. 100m do cíle a já se snažím o sprint, přichází poslední prudká zatáčka, hlava není schopná zatočit, před očima trošku mžitky, ale nohy jaksi automaticky točí správným směrem. Zaostřuji a vidím oblouk, konečně cíl, čas lehce pod 1h 45min. Jsem spokojený, ale vyčerpaný, na chvilku si uvědomím, že za týden je maraton a co tam jako budu dělat?!? Posléze dobíhá Lenia a Berďa. Všichni jsme spokojeni s výkony, řešíme jak se běželo a jak jsme si to užili. V cíli byla kofolka, které se ukázala jako výborná vzpruha po doběhu.
     Potom se odebíráme vyzvednout věci, následuje delší pochod do sprch, tam dostávám tašku adidas jako výhru v tombole na startovní číslo. Pak jdeme na kuřátko a opět kofolu. Domů jedeme autem s Leniou a je nám fajn, protože máme za sebou další krásný závod.

Výsledky: http://mk.koprivnice.org/