31.8.2012
Palkovice - Kubánkov - Palkovice
Memoriál Antonína Řezníčka
Chce se mi spát a chci kafe. A chci do postele. Pořádně se zachumlat. A to kafe! Vždyť skoro prší! Místo toho přiskakuji s Ivon a Berďou do Martinova auta, vzápětí přibíráme jako vždy nabuzeného Honzu, takže pocity z následné běžecké sejšn máme opačné asi jako jing a jang. Razíme si to krajem razovitým a probouzí mě až to, že nás bude z VZS tolik!!! Do Palkovic přijíždíme tak akorát, prohodíme rychlé pozdravy a finišujeme s poslední přípravou.
Ivon pojala deštivě vypadající počasí bojkotem, už v autě vypíchla své sexy ultrakrátké kraťásky. A že to dnes opravdu myslí vážně, ozdobila se krajkovými kalhotkami :), asi aby udělala našim VZS synkům radost. To já jsem si moc vyskakovat nemohla, bez krajky a v dlouhých tříčtvrťácích jsem jen skromně a nesměle sklopila svou kebuli a kšiltovku natlačila ještě více do očí. Abych se totiž mohla vyrovnala estetickému cítění Ivon, musela bych odložit minimálně své dresové tričko. A to se za prvé nedělá, nést VZS dres je mi ctí největší a za druhé jsem člověk své sestře přející na poli běžeckém i jiném. A tak jsem nechala vyniknout její sexy design a doufala, že díky svému počinu poběží všichni chalani z VZS taky skromně a nesměle až za Ivon a já tedy budu mít volné pole působiště alespoň na běžecké 17-ti kilometrové trati Palkovice-Kubánkov-Palkovice.
Ani to se však nestalo. Všeci se zas hned po odpočítání poslední sekundy před startem rozutekli, jako by běželi závod na jednu míli. Pokyho a Honzu jsem od této chvíle už ani neviděla, na táhlé asfaltce jsem tvořila oku lahodící kompaktní VZS trojici s Martinem a Jarkem. Přestože tempíčko bylo poměrně svižné, možná i rychlejší, pokora k mírnému stoupání tady nebyla na místě. Po možná dvou, třech kilometrech jsme konečně odbočili z fádní asfaltky a začali drtit již proměnlivější povrch prudšího kopce. Snažila jsem se držet krok s Jarkem a kupodivu se to celkem i dařilo. Po čtyřech kilometrech od startu sklon cesty přidal ještě více na intenzitě a na intenzitě začala postupně taky přidávat vzdálenost mezi mnou a Jarkem :) z kompaktní trojice zbyly bohužel už jen nestabilní osamocené jednotky. Přesto jsem se stále snažila prát o své místo v tomto běžeckém světě a kulminačního bodu v 661 m. n. m. – Kubánkova jsem dosáhla bez výraznějších útrap.
Občerstvením, na které jsem se těšila, jsem se více polila, než se ho napila, ale protože po rozpadu kompaktní trojice už jsem nemusela řešit její design, svědomí mi to netížilo. V této chvíli už bohatě stačila tíže mých nohou při následném sedmi kilometrovém seběhu po lesních zpevněných cestách. Trasa byla neuvěřitelně dynamická. Neustálá změna profilu a povrchu byla pro mě docela náročná, a zvláště přechod na další poslední 4 kilometrový silniční úsek jsem v nohách opravdu pocítila. Tempo jsem ani v závěru už mohutně nezvyšovala, mohla jsem se asi ty poslední kilometry přes Palkovice více zmáčknout, ale moc se mi nechtělo se mučit, energie na rozdávání zase tolik nebylo. Proto jsem byla nesmírně ráda, že v poslední rovince vidím Majdu a čeká mě cíl! Potkávám Honzu, Kačku s Tobíkem a Jarka. Do minutky přibíhá Martin a pomalu se ze všech přibíhajích osamocených nestabilních jednotek tvoří znovu kompaktní rozrůstající se VZS tým. V době, kdy Poky už dávno odpočíval, lehce se s Jarkem vyklusávám, potkáváme BOBika, Rudu, Ivon, Lenku, Berďu, na zpáteční cestě Koudyho s Fíkem. Prosvištím šatnou a už si jen vychutnávám pozávodní posezeníčko a vyhlášení kategorií.
Ženská ozdoba týmu se mohla přetrhnout, aby našemu prezidentovi udělala radost, a tak z toho nakonec byly 2 pohárky – Lenčin a můj. Nechybí ani křest pivním mokem, jehož iniciátor byl Jarek, samozřejmě proto, aby nemusel na zpáteční cestě řídit a prohloubil řidičské dovednosti mé sestry Ivon. Jak je ten Jarek obětavý! :D
Jako každá žena, Ivon samozřejmě nejdříve dělala takové ty drahoty na oko, jako že nééé, dnes nééé, ale pak dle očekávání povolila. Že má Ivon divokou duši, vím 24 let, a tak mě nepřekvapilo ani to, že z Jarkovy plánované třetí lekce skočila na třicátou (nácvik rally technik za snížené viditelnosti). Ale moje sestra je taky slušně vychovaná a tak nezapomínala ani na časté navázání očního kontaktu se mnou na zadním sedadle. Protože upřímnost svého projevu podpořila ještě výraznou gestikulací, byla jsem velice ráda, že živa a zdráva můžu doma konečně ukázat svůj nový pohárek za druhé místo v ženách :))
pořadí celkově/v kategorii
pořadí celkově/v kategorii
01/01 Tomasz Wrobel 1:05:36
33/01 Kateřina Bluchová 1:13:56
16/06 Poky 1:10:38
27/13 Honza 1:13:18
38/13 Jarek 1:15:03
47/02 Deni 1:16:49
49/19 Martin 1:17:27
67/24 Bobik 1:22:13
75/26 Ruda 1:24:15
76/04 Ivon 1:24:19
78/03 Lenka 1:25:55
82/28 Berďa 1:27:15
96/32 Koudy 1:34:53
97/30 Fík 1:34:53
Výsledky33/01 Kateřina Bluchová 1:13:56
16/06 Poky 1:10:38
27/13 Honza 1:13:18
38/13 Jarek 1:15:03
47/02 Deni 1:16:49
49/19 Martin 1:17:27
67/24 Bobik 1:22:13
75/26 Ruda 1:24:15
76/04 Ivon 1:24:19
78/03 Lenka 1:25:55
82/28 Berďa 1:27:15
96/32 Koudy 1:34:53
97/30 Fík 1:34:53
Propozice
Video
Deni, paráda! Tak se mají psát články, směju se tak až mi tečou slzy. I když ty slzy jsou možná spíš alergická reakce na kocoura. :-D A také oceňuji jak těsně jste v závodě s Martinem a Jarkem spolupracovali. Jistě jste si s Jarkem povídali o gramatice a s Martinem o matice. Protože formulace "všeci se ... rozutekly" a tak časté používání pojmu z teorie množin nemůže být samosebou. :-) V každém případě to byl včera skvělý závod a Ivoniny krajkové kalhotky byly takovým příjemným vrcholem. :-)
OdpovědětVymazatBerďa
jé fakt, rozuteklY :D :D :D já správná čecha :D Hodím tam opravu ;)
OdpovědětVymazatDeni
To jsi neměla opravovat, teď tomu Jaryn nebude rozumět. :-) A Ivon, ty mi musíš někdy ukázat, jak to děláš, že tě Jarek nechává řídít. Mě nenechá a nenechá. :-)
OdpovědětVymazatBerďa
Berďo, Jarek má asi hodně rád adrenalin :-D
Vymazativon
Tak ten mu, Ivon, mohu zařídit též. :-D Berďa
VymazatBerďo, nevím co máš špatně na slovu "rozutekly", když kompaktní tým se skládal z Deni, Martiny a Jarky ? :-))). A tvá otázka ohledně řízení již napovídá, že vysvětlením se nemusím namáhat, neboť kapacita a zaměření tvého jednoúčelového matematickogramatického mozku to prostě nemůže dát :-))) Berďo není adrenalin jako adrenalin :-)))
VymazatJá náhodou řídil jako drak! :-) A co se týče adrenalinu, tak jsem snad jasně požádal Ivon, aby mi ukázala, jak to dělá. ;-) Aspoň se přiučím.
VymazatBerďa
Kalhotky mi nejak utekly, a to jsem Ivon predbihal az kousek pod/pred vrcholem. :D ... Vybeh byl fajny, ale ten sebeh! Ouvej, ouvej - jeste ted me boli stehna! I kdyz celkovy vysledek neni spatny, prece jen je videt/citit treninkove manko. Nicmene jsem rad, ze jsem nakonec sel a ze jsme se sesli v tak hojnem poctu! BOBika
OdpovědětVymazatMas jezdit, Bobe, v aute s Martinem a budes mit i kalhotky, a s krajkou! :-D
OdpovědětVymazatBerda
Bezvadný článek o bezva akci, řekl bych, že čím víc nás běží v jednom závodě, tím lepší to má atmosféru, takže už brzy nashledanou na startu B7. Stoša
OdpovědětVymazatNa B7 se už těším, dnes jsem si dal Lysou. Naštěstí nepršelo, ale výhledy moc nebyly. Tak jsem aspoň vzal kámen pro Majkla. Jo, a horní chata už pěkně "poporostla". :-)
VymazatBerďa
Niiiiice Deni, určitě tě navrhuji na šéfredaktora :-). Dobrá práce, dvě bedny, tři Toboly a silná účast.
OdpovědětVymazatBobika mi to taky uteklo, ale já jsem si to s Deni a Ivon vynahradil včera :-). Ono se to odehrálo asi tak, že Marťas chtěl mít naplněnou kapacitu auta, tak se domluvil s Ivon a dal vědět synkum, které měl na trase. Proto Stošovi nebylo lito čekat půl hodiny na Frydecké, ač u Rudy bylo volno :-)))