LC Šance - Cenný skalp

Týden se nám již již přehoupl do druhé poloviny a já po celou tuto dobu nosím v hlavě myšlenku na napsání krátkého příspěvku. Nejsem žádný pisálek typu El prezidenta, který je za všech okolností vtipný nebo skromně, cíle a sebevědomého Stoši, z kterého slovní obraty a popisy jednotnivých běžeckých prožitků vypadávají samy. Poté, co již celá naše domácnoct uhlehla do postýlek, usedám za jemného pochroupkávání ke klávesnici, odkud vám přiblížím 1.etapu roku 2014 mýma očima.

Jako již mnohokrát i na tuto etapu si rezervuji místo u Rudy v autě a cestou k vodní nádrži Šance nám dělají společnost kamarádky Majdy a sama týmová 1ka-3ka Stoša. Cestou stihneme probrat klasické předzávodní témata o tom, jak se kdo cítí, co kdo všechno předešlé dny dělal a nedělal a jaké to asi dneska bude.Po zaparkování se zdravíme s ostatníma členama VZS a známýma. Lehký předklus a poté už každý sám za sebe připraven ve startovním hloučku.

Je to již nějakou dobu, co jsem tuto etapu absolvoval. Loňské jsem obě vynechal, předloňskou jsem běžel pouze tu v první půli. Věděl jsem, co mě zhruba čeká, ale není nad opravdové pocity v průběhu. Za ustavičného boje těla a mozku, překonávám první prudké stoupání a společně s dalšíma, ukrajuji několik stovek metů mírně stoupavěklesající úsek. Přesně v těchto částech jde vidět, kdo je ortodoxní běžec a kdo cyklista. Držím se zhruba okolo 60 místa a pomalu, místečko po místečku se posouvám dopředu. Již při překonávání druhého prudkého úseku, si uvědomuji, že je tato etapa opravdu jiná, plná kontrastů. Dlouhé, táhlé, nekončící! Jako vztyčného bodu si před sebou všímám Petra Škrabánka. Ještě v loni jsem kroutil hlavou nad jeho výkony a nechápal jsem, jak je možné v tomto věku dosahovat takových výsledků. Letos, nevím přesně jakým způsobem se mi to podařilo (kyslíkový stan ani erytropoetin doma běžně nemívám), jsem se v předešlých etapách přiblížil doslova na „dostřel“ k tomuto borci. Ješte není konec a Petr přede mnou, říkám si. Lehký, mírně stoupající traverz po místama rozbředlém sněhu a náběh do kamenítých serpentýnek náš vzdálenostní rozdíl minimalizuje. V momentě před sebou registruji ještě dalšího běžce. Bez dresu a bundy se Honza poznává těžko! Další kroucení hlavou mé osoby, když jdu před oba borce a po náběhu na silnici za mnou není nikdo z nich.

Nechci se rouhat a proto můžu otevřeně řící: Již nemám motivaci dále běhat! Mě už to stačí! Kam se dále posouvat? Vždyť by to bylo nekonečné. Svůj cíl jsem si splnil v jeden den. Jak jsem začátkem seriálu některým předem avizoval, že napíšu článek, až získám cenný skalp našeho oddílového borce, tohoto okamžíku plním, co jsem slíbil. Smekám před ním. Již několikátý rok, čtyři zimní měsíce, každý víkend a to vše ve skvělé formě. Ostatně smekám před všema, kteří tuto náročnou etapu zvládli.

Na druhou stranu, když se tak zamyslím, bylo by asi sobecké nenechat se od jiných porazit a proto si to přeci jen s tím koncem ještě rozmyslím a budu se těšit na příště. Na další nové příběhy.

Ať Vám to všem běhá a kurde přidejte!

21. Pokorný Radim

40. Hrubý Daniel

47. Stoszek Jan

79. Wojtyla Jaromír

121. Munk Rudolf

123. Doležal Filip

166. Kotek Martin

192. Hájková Lenka

219. Beremlijski Petr

220. Chromiaková Pavla

229. Fajkus Tomáš

255. Janko Dalibor

272. Schwarzová Petra

294. Wágnerová Lenka