Zima je tu!

Kdybych článek psala včera, vypadal by asi takto:

...zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima zima...

Protože ho píšu až dnes, v teplíčku, zababuchaná do deky, vedle sebe čajíček, na nohách papučky, přece jen se asi rozepíšu :-).

13. etapa se rychle blíží, týden sletěl ani nevím jak, v nohách žádný naběhaný kilometr, místo něj o to větší spánkové manko. Nic nového pod sluncem, dnes navíc spíš pod mrakem, až na to, že mi minulou „jarní“ etapu bylo v tričku a dresu docela vedro. Tentokrát jsem po čapnutí do keříčku a obnažení zadku migala zpět do auta rychlostí blesku. Rukavice a ponožky navíc měly být jistotou, ale už při rozklusání bylo jasné, že mi moc nepomůžou. Dnešní etapa bude opravdu PRAVÁ, ZIMNÍ, LEDOVÁ, NEMILOSRDNÁ... Na startu všichni poskakujeme, všeci zakuklení tak akorát pro bankovní loupež. Strašně se těším na start, v tu chvíli ani ne tak na etapu, ač jsou Visalaje srdeční záležitostí, ale proto, že se konečně zahřeju. Všeci letí, jak by je Děda Mráz píchal holí do zadku, a tak se snažím letět taky. Vidím ségru, kousek před ní Jarka. Dlouho Deni neztrácím z dohledu až je mi to podezřelé, běží se dobře, užívám si běh na 120 % a mrazivé podmínky ani nevnímám. Už jen sjezdovka. Na její vyběhnutí fakt nemám, ale to nevadí, už to mám za pár, vidím Vlaďku a Luďu, kousek vedle Deni a Mira, chtěla bych je všechny pozdravit, ale vůbec to nejde, tváře zamrzlé. Pár vteřin stojím a už cítím „mrtvé“ prsty na nohou, raději na nic nečekám a fičím do Kameňáku. Čajíček a hlavně kamínka vynášejí Kameňák na nejvyšší možný level. Nikam se mi nechce, už vůbec ne od těch milovaných kamen, původní plány seběhnout k Sepetné a povzbudit naše bojovníky na trati lh24 jsou při mém smýšlení ve značném ohrožení, až jsou ponechány mrazu. Nakonec vyrážíme aspoň povzbudit probíhající, vybíháme vstříc Lenie, která fičí dolů neskutečnou rychlostí, vlastně všichni letí po zledovatělém povrchu tak nějak bez pudu sebezáchovy... A najednou všeci fičíme nakonec dle původního plánu taky opravdu dolů, takže nás pak bude čekat druhé kolečko. Bláznovina na entou, nestačím nakonec moc protestovat a už v tom jedu taky. Dole se provlíkneme k Lenie na pokoj, pokecáme a vyrážíme opět vstříc Lysé. Druhý výšlap je celkem drsný, v kopci jsem ráda za polívku u Zbuja, ale pěkně si to běžíme-šlapeme a tak je nám hezky teplo. Na vrcholu se Lysá asi hodně zlobí, že ji tam otravuje tolik návštěvníků a dává nám to všem pořádně sežrat. Okamžitě pádíme dolů, mráz se mojí tenké vrstvě navíc vysmívá, zamrzají mi k sobě řasy, tuhnou čočky na očích, necítím prsty, ať už jsme dole... Dlouhý seběh dolů je v nohách znát, ale je mi skvěle, endorfiny mě začínají naplno pohlcovat, všechno mě nějak neskutečně těší, v zimní království je úžasně...

Ale přece jen vidina tepla s blížícím se doběhem začíná převažovat, už se těším na autíčko, doma na horkou vanu, čajíček... Nahoru by mě už nikdo dnes nedostal, bylo to přesně tak akorát. Myslím na Leniu a Berďu, Petru a Dana, jak to mají sakra těžké... Ale to ještě vůbec netuším, že v sobě skrývají sadomasochistické sklony, páč nakonec na Lysou vylezli celkem 12krát a druhá dvojka 11krát... ;-)

Výsledky celkově: 13. etapa LC
Výsledky týmů: 6. místo 1.217 bodů
10. Poky 0:45:14
31. Stoša 0:48:33
36. Dan 0:49:13
66. Jarek 0:52:49
74. Deni 0:53:36
91. Ivon 0:54:55
97. Fido 0:55:44
154. Pája 1:02:49
188. Pavel 1:11:19