MČR HYUNDAI PERUN – SkyMarathon, 3. 5. 2014

Mapa závodu, délka tratě  - 41 km
pozitivní převýšení - 3195 m
negativní převýšení - 2707 m

Tuším, že Deni ještě nějakou dobu potrvá, než sem něco sepíše, takže když už jste se tady v psaní tak rozjeli, nebudu taky na nic čekat a jdu se chlubit :-).

V březnu to vypadalo na to, že Perun nejspíš neklapne podle mých představ, v dubnu to bylo 50 na 50 jestli klapne vůbec nějak (naděje ale umírá přece poslední, že), týden před Perunem jsem to ale zazdila na plné čáře a schylovalo se k tomu, že se nezúčastním ani neběžecky a budu se muset spoléhat na info o přeživších z netu. To bylo pochopitelně krajně nepřijatelné vzhledem k tomu, že běžela moje sestra. Musím tak samozřejmě poděkovat chápavé doktorce, která si je nejspíš plně vědoma léčebných účinků beskydského klimatu, a tak neměla nic proti postávání u trati a prodýchání dýchacích cest čistým podhorským vzduchem jí přišlo jako super nápad. A to ani netušila, o jak extra zvlhčený vzdoušek se bude ten den jednat. Je celkem zbytečné popisovat dění před startem, všichni to znáte: spoustu tváří (hlavně na registraci), pak co na sebe a do sebe, co s sebou, co vyvézt nahoru, co nechat dole v autě, nastavit hůlky, zavázat dobře boty, mám se rozběhat? Nebude mi zima, horko??? To zas bude... Zkrátka pro běžce KLASIKA.
Můj scénář tuhle klasiku tak nějak postrádal, ale musím uznat, že jsem si roli pasivního účastníka neskutečně užila a mělo to něco do sebe. Navíc bylo opravdu "krásně", a o to víc to stálo za to! Závodníci se z čista jasna objevovali a zase mizeli v mlze, pokropení deštěm vypadali víc než svěže. Někteří si hojně dopřávali bahenní lázeň, v Řece se šplhali kamsi do neviditelna a hned zase klouzali dolů. Bylo to tak drsné a kruté, až to bylo naprosto geniální!!! Na 16. km probíhá Deni s výrazem, který jsem u ní snad ještě neviděla, naštěstí to bylo za celý závod poprvé a naposled. Možná to bylo i tím, že si druhou polovinu naplno užívala s Mirem. Bylo viditelné, že dnešní závod jí od začátku příliš nesedl, navíc se zdravotním ne úplně OK stavem, ale rve se s tím vším, co to jen jde. Na 28. km stahuje soupeře, a tak se s taťkou nezdržujeme a spěcháme do cíle. Lanovka nás vyváží se zpožděním, zuřím a bojím se, že spadnu. Nakonec se opravdu míjíme o pár minut. 

Deni dobíhá celkově jako 8. žena, 6. nejlepší Češka s časem 5:37:40. V kategorii pak ještě o jeden stupínek poskočila. Což je fakt mazec výsledek, vzhledem k jejímu běžecky problematickému jaru. A opět můžu puknout pýchou :-). 

V chatě lovíme pár míst a připadám se jako v běžeckém Hollywoodu. Tolik běžeckých ikon na jednom místě, konkurence opravdu neskutečná. Atmosféra celého dne nezapomenutelná, takže už teď se těším na další rok, a doufám, že padne i ta KLASIKA! ;-).

(Ivon)

autor	autor

Mé dojmy (Deni)

Ahoj, tak je na čase, abych něco napsala i já :)

Po našem společném tréninku na Perun (týden před samotnou akcí), kde jsme se seznámili s krutostí, ale i nesmírnou krásou první poloviny trasy, jsem vzhledem k stále přetrvávajícím bolestem levé paty byla docela v rozpacích ... proto jsem už v týdnu nevyběhla, abych dala patě co největší šanci na zklidnění a přežití skymarathonu. Přesto jsem věděla, že to bude hop nebo trop, podle toho, jak moc a jak brzo se pata ozve :)

Už v pátek bylo jasné, že trasa bude asi trošku podmáčená, ale moje nové Hoka One One Rapa Nui se určitě těšily, až je vyzkouším i v těchto podmínkách. Ráno mě nabírá z ostravského bytečku BOBiků taťka s Ivon, fičíme na místo startu, kde už je před osmou hodinou docela plno. Prší, zataženo, mlha, je mi zima, no to bude jízda! :) zvažuji co na sebe, co do sebe, co s sebou, a stejně 2 minuty před startem za asistence Klárky ještě sundávám lehkou větrovku. Odpočítávání poslední sekund a je to tady!

 Takřka jediný asfaltový úsek celé trasy máme za sebou, sklon i terén se razantně mění a více než 400 startujících se pere se sjezdovkou na Javorový. Žádná lehkost, ani svěžest, čekám, kdy pocítím trochu "pohody" a optimistických pocitů ... Jsem nahoře, rozbíhám se, první seběh, první občerstvovačka na 5.km, mám pocit, že lehce "spím" ... beru ionťák na osvěžení a cucnu kapku gelu na probuzení ... Pata drží, nezlobí, déšť mi nevadí, je mi lehce tepleji, ale dá se, terén občas hodně bahnitý, nestabilní, podmínky na MČR jsou myslím docela odpovídající :) Do 16. km několikrát znovu vydrápeme prudké stoupání a užijeme si technické seběhy, které zdobím jedním pádem. Super, ani ne třetina a já už jsem jako prase :) Na druhou občerstvovačku rozhodně nedobíhám v euforii, v podstatě se do této chvíle jen trápím sama se sebou. Hážu do sebe opět kelímek, kousek banánu a čokolády, kterou v podstatě celý následný výstup sjezdovkou žužlu a vstřebávám sublinguálně :) Konečně nahoře, ale radost z toho, že musím hned kolmě dolů opravdu nemám :) Seběh náročný, říkám si, že jestli se po tomhle tu dá ještě vůbec rozběhnout :) Jsem dole, taťka s Ivon povzbuzují a já fičím dál. Rozběhnout se dá a vlastně to není zase tak hrozné. Stoupání na Šindelnou, rovinky rozbíhám, jde to a mě se konečně běží aspoň trošku lépe. Polovina trati se blíží, jsem tam, vidím Mira, který se dnes zhostil kameramanského postu. Následuje dlouhý běžecký osmi kilometrový úsek, konečně se mi daří stahovat borce přede mnou. Hážu druhý držkopád, no jo, tu větev jsem podcenila :) Když už, tak na design, celá od bahna! :) Seběh na občerstvovačku, ségra s taťkou zase povzbuzují, naliju pití, hážu banán do ruky, gel, nezdržuji se, prohodím pár slov s Jirkou Piechowiczem, čeká nás Ostrý, který není zase tak ostrý, jka jsem myslela. Seběh, cítím už tu patu, ale vím, že to se poddá a pata to vydrží. 4 km do cíle, poslední stoupání na Javorový ... nemyslím na nic, v hlavě prázdno, chci tam prostě už jenom být ... posledních pár set metrů do cíle, nevidím před sebe, viditelnost 50 m ... rozbíhám rovinku, slyším tlampač ... najednou nějaká borka přede mnou, ještě zabírám, snažím se rozběhnout do posledního stoupání, křeč do lýtka, věším se do hůlek, zkouším znovu, asi chcípnu ... vidí mě za sebou, taky to ještě zkusí, rozbíhá a nakonec uhájí ... a pak dobíhám i já. Šťastná v cíli, vidím Mira, ségra s taťkou ještě nikde. tak rychle do chaty, tam plno, převlékám se do suchého, všude šrumec ... Za chvíli odchytávám místečko, ať se na chvíli aspoň posadím, všeci pospolu vegetíme u čajíčku, polívky ... A konečně poznávám Sama, Aničku i Míšu osobně.

Silný, intenzivní den, krásný den!
Deni (5.5.2014)

 
Výsledky
Videa: Miro1, Miro2, Videoreportáž, A. Paciorek
Odkaz na fota 
Články