29. ročník Běhu na Lysou horu

datum: 27.7.2014
účast: Berďa, Deni, Ivon a Stoša

       O letošním letním běhu na Lysou horu jsem nemusel dlouho přemýšlet. Loni jsem vynechal kvůli Oceláka, letos dostala přednost Lysá. Navíc jsem si to chtěl spojit s malým výletem a provětrat rodinku. A hlavně mám rád závody, kdy přijedu, zaplatím, připíchnu číslo a jednoduše běžím, neřeším přihlášky týdny předem a zasílání plateb na účet a tak. Vyrazili jsme tedy z Ostravy v dostatečném předstihu, abych mohl Renču a Filípka nasměrovat na procházku na Vyšní Mohelnice, případně Visalaje, anebo jen v okolí Zlatníku prozkoumat potoky a říčky. To je totiž Filipova nejoblíbenější činnost. Pak jsem se šel zaregistrovat a mezi tím dorazila druhá posádka Berďa a twins. Po převlečení a přezutí do závodního jsme se šli společně rozklusat. Bylo docela horko, až do startu jsme se zdržovali ve stínu, protože jsme věděli, že na trase bude výheň. Přiblížila se 15. hodina tak jsme se seřadili na startovní čáře.
       Ještě jsem dotáhl tkaničky, ať mě nic nepřekvapí a najednou start a běžíme. Začínám pozvolna a pomalu se řadím za kolegy běžce, jejichž tempo mi vyhovuje. První půle probíhá dobře, mám dostatek sil, dobře se mi dýchá, horko je snesitelné a odpočítávám si jednotlivé km. Pátý kilometr už jsem za půlkou, na šestém mám víc než dvě třetiny. Navíc je tu voda a houbičky na osvěžení. Trochu si loknu a valím dál. Kolem sedmého km ztrácím jednu pozici. Před osmým km mě mírně rozhodí sjíždějící cyklista, musím uskočit a vzápětí ztrácím další pozici. Alespoň se tedy držím za borcem v závěsu a takto už dobíháme do cíle. Snad jsme i na závěr trochu spurtovali, ale to je jedno, mířím rovnou pro vodu a teprve s kelímkem v ruce užívám slastný pocit s dobrého výkonu a pravdě podobně i osobáku. Předloni jsem se dostal po 50min., letos jsem chtěl minutku dvě ubrat. Nakonec zlepšení o tři minuty 46:55 a mohu být spokojen. Posléze dobíhá Denča za 48:03 a vítězí ve své kategorii, s dalším odstupem finišuje Ivon za 50:19 a je to třetí místo v kategorii. Holky jako obvykle potvrdily své kvality. Já už ale sbíhám za Berďou abych ho vyhecoval. Dostávám se až na čáru 600m do cíle. Jdu tedy s ním, snažím se ho podpořit a potáhnout. Vypadá fakt dobře, i když funí jako lokomotiva, ale to proto, že má větší válce. Má silný a jistý krok, zvedá kolena, rovná se v zádech a hlavně kurde přidává. No to by měl vidět prezident. 400m do cíle a Berďa seká ze dva borce. Chválím a hecuju, doufám že ho moc neseru. Ale jde dobře. 200-100m před cílem ještě řízne další dva borce a pere to o sto šest do finiše. Výsledný čas 58:03. Tak jsme to zase všichni zvládli a holky dokonce na bedně. Při seběhu se přidává Miro a společně diskutujeme a rozebíráme jak se komu dnes dařilo.
       Nečekám na vyhlášení, sbírám rodinu a jedeme se vykoupat do splavu na Morávce a na pivko a jídlo k Bobrovi. Řeka je studená tak akorát a pro regeneraci přehřátého svalstva je to balzám. V hospodě měli skopové a kůzlečí hody a prý ty zvířátka byli úplní vegani. Tož dal jsem si kousek.