Tenkrát, milé děti, kdy ještě nevedla na Lysou horu sedačková lanovka, a kdy se nahoře chodilo do Šantánu a Kameňáku, tak právě tenkrát se tam nahoře občas objevila skupinka podivných stvoření. Říkalo se jim Pajtášci. Běželi občas sem, občas tam, jindy nahoru, pak zase dolů nebo daleko a jindy blízko. A vlastně nikdo nevěděl proč tomu tak je. Takový Pajtášek, milé děti, to nebyl ani skřítek, ani člověk, ani zvířátko, to byl prostě Pajtášek a basta fidli! Jednoho takového dne, o kterém vám budu dneska vyprávět, se Pajtášci vypravili na horu. Samozřejmě během.
Už brzy před tím, než měli vyběhnout, se začali sjíždět na určené místo pod horou. Jedním z prvních byl na místě Pajtášek, podle kterého se Pajtáškům vůbec takhle začalo říkat. Byl to Lhoťánek Nespavý, původně se ale jmenoval Tajtrlíček Jelimánkovitý. Menší, hubený až běda, na hlavě sem tam krátký vlásek, prostě tak, jak to správní Pajtášci mívají. Pajtášek opravdu pravý, silný a pajtáškověrný. Po něm přijel Břichoušek Ladný. Byl to ctěný Pajtášek, civilním jménem pan Pupík, někteří mu říkali i Profesůrek. A to proto, že byl vzdělán, to on byl. On byl tak vzdělán a orientován ve věcech obecných, že sundal i obraz prezidenta. Myslel si, Břichoušek, že tam jednou pověsí sebe. Tak uvidíme, milé děti, jestli se mu to někdy podaří. Přijel taky Pajtášek Úchylníček, ten nemůže chybět na žádné pajtáškovině. Úchylníček Šmidlový běhal od rána tam a zpátky a zase a znovu. Malý, hubeňoučký, moc toho nenamluvil. A když něco řekl, tak to bylo o čem, děti? No? Ano o běhání. A přijely také Pajtášky. Jó tenkrát byly všechny Pajtášky moc krásné! Přijela dvojčátka, Pajtášky Červenka Dvojitá a Modralka Dvojitá, štěbetalky jedny, hubičky svoje nezavřely, to zas bylo veselo. Ale také přijel Stehýnko. Pajtášek, kterému někteří říkali také Houbařínek Cvalnatý. A víte proč Houbařínek? No děti, no? A představte si děti, v tom mrazu přijel jenom v trenýrkách. Bručel a broukal, že mu jeho Pajtáška Kuliočko Klidná nevyprala dlouhý zateplený úbor. Přijel ukázat stehýnka. Svalnatá, velká chlupatá stehýnka. A také přijela Dřistalka Skvělá, někteří jí říkali Pomahačka nebo Chránička. Ale také tam byly Léčivka Menší, Mišička Bidýlko (ano děti s měkkým i) a Všeználka Řídící a Olinožka Dlouhá a Cupitalka Polétavá. Ta má, děti, doma Pajtáška, kterému říkají Koulínek Přifouklý. Ten se občas zalekne velkého kopce a tak zůstal doma. A ještě tam byli Vynálezáček Lékařský a Letadýlek Východní. Letadýlek byl moc hodný Pajtášek. Mluvil cizí řečí, ale mezi sebou si Pajtášci rozumějí. Zvlášť si Letadýlek rozuměl s Červenkou Dvojitou, ale to je děti jiná pohádka. Rozdíl v řeči byl asi jako je rozdíl mezi řečí včely sundské a včely sabašské. Nakonec tam byl i Lavorníček Hebký, něco jako vedoucí Pajtášek, někteří jej nazývali ElPajtášek. To si myslel on, že je vedoucí, ale kupříkladu Břichoušek Ladný si to nemyslel a proto sundal obraz prezidenta a oba Pajtášci se z legrace občas píchali do bříšek. A bylo jim fajn.
A ta sebranka Pajtášků pořád švitořila a hašteřila se, ano přesně děti, jako někde v mraveništi u Ferdy nebo v úle u včeliček. Taky je musel Lavorníček trochu napomínat, aby poslouchali a dávali pozor. Ale to oni ne. A najednou někdo vepředu zvolal UŽ a všichni se rozeběhli kupředu. Děti, to vám byl šrumec! Mleli se tam mezi sebou, pokřikovali po sobě a rádoby vtipně celou situaci komentovali. Asi nejvíce Dřistalka Skvělá, ta vám tu pusinu nezavřela. Až jí ostatní Pajtášci museli říct, co má dělat, a že má vlastně běžet. Jenom Úchylníček se nesmál. Ten pelášil, jako by mu koudel u zadečku hořela. Bylo slyšet jenom pravidelné dýchání, sem tam syk, vzlyk, škyt a... A tak to pokračovalo až nahoru na horu. Všichni Pajtášci se snažili být nahoře co nejdříve a třeba Houbařínek hned na startu stál v první řadě, i když my dobře víme děti, že správné je se postavit tam, kam patříme, že? A tak z Pajtášků vyhrál Úchylníček Šmidlový, za ním překvapivě Letadýlek Východní a potom, děti, krásná Modralka Dvojitá. Za ní doběhl Lhoťánek Nespavý alias Tajtrlíček Jelimánkovitý. Nahoře se všichni pozdravili, pochválili, popíchali do pupíků a zase utíkali dolů. To jste, děti, netušily, viďte že ne?
Dole pod horou se všichni sešli v hospůdce. Tu mají někteří Pajtášci hodně rádi. Třeba Lavorníček Hebký si jednou myslel, že tam bydlí. Lavorníček si také myslel, že svým Pajtáškům v hospůdce něco povykládá, protože je dlouho neviděl, ale Pajtášky mu nedaly šanci. Všeználka Řídící překřikovala Dřistalku Skvělou, ta zase chtěla popřát Modralce Dvojité, Cupitalka Polétavá chtěla nové tričko a do toho všeho rozpustile žvatlala Kuliočka Klidná. Jen Břichoušek Ladný mlčel a zpytoval svědomí. Řekl si, že svého prezidenta zase pověsí... A tak děti končí pohádka o jednom dni Pajtášků, i když byla místy hodně napínavá a vy jste se jistojistě bály, že nedopadne dobře, přece jenom má dobrý konec. Všichni Pajtášci se rozjeli do svých domečků a zalehli do postýlek. Tak šup, děti, a nechte si něco krásného zdát.
Už brzy před tím, než měli vyběhnout, se začali sjíždět na určené místo pod horou. Jedním z prvních byl na místě Pajtášek, podle kterého se Pajtáškům vůbec takhle začalo říkat. Byl to Lhoťánek Nespavý, původně se ale jmenoval Tajtrlíček Jelimánkovitý. Menší, hubený až běda, na hlavě sem tam krátký vlásek, prostě tak, jak to správní Pajtášci mívají. Pajtášek opravdu pravý, silný a pajtáškověrný. Po něm přijel Břichoušek Ladný. Byl to ctěný Pajtášek, civilním jménem pan Pupík, někteří mu říkali i Profesůrek. A to proto, že byl vzdělán, to on byl. On byl tak vzdělán a orientován ve věcech obecných, že sundal i obraz prezidenta. Myslel si, Břichoušek, že tam jednou pověsí sebe. Tak uvidíme, milé děti, jestli se mu to někdy podaří. Přijel taky Pajtášek Úchylníček, ten nemůže chybět na žádné pajtáškovině. Úchylníček Šmidlový běhal od rána tam a zpátky a zase a znovu. Malý, hubeňoučký, moc toho nenamluvil. A když něco řekl, tak to bylo o čem, děti? No? Ano o běhání. A přijely také Pajtášky. Jó tenkrát byly všechny Pajtášky moc krásné! Přijela dvojčátka, Pajtášky Červenka Dvojitá a Modralka Dvojitá, štěbetalky jedny, hubičky svoje nezavřely, to zas bylo veselo. Ale také přijel Stehýnko. Pajtášek, kterému někteří říkali také Houbařínek Cvalnatý. A víte proč Houbařínek? No děti, no? A představte si děti, v tom mrazu přijel jenom v trenýrkách. Bručel a broukal, že mu jeho Pajtáška Kuliočko Klidná nevyprala dlouhý zateplený úbor. Přijel ukázat stehýnka. Svalnatá, velká chlupatá stehýnka. A také přijela Dřistalka Skvělá, někteří jí říkali Pomahačka nebo Chránička. Ale také tam byly Léčivka Menší, Mišička Bidýlko (ano děti s měkkým i) a Všeználka Řídící a Olinožka Dlouhá a Cupitalka Polétavá. Ta má, děti, doma Pajtáška, kterému říkají Koulínek Přifouklý. Ten se občas zalekne velkého kopce a tak zůstal doma. A ještě tam byli Vynálezáček Lékařský a Letadýlek Východní. Letadýlek byl moc hodný Pajtášek. Mluvil cizí řečí, ale mezi sebou si Pajtášci rozumějí. Zvlášť si Letadýlek rozuměl s Červenkou Dvojitou, ale to je děti jiná pohádka. Rozdíl v řeči byl asi jako je rozdíl mezi řečí včely sundské a včely sabašské. Nakonec tam byl i Lavorníček Hebký, něco jako vedoucí Pajtášek, někteří jej nazývali ElPajtášek. To si myslel on, že je vedoucí, ale kupříkladu Břichoušek Ladný si to nemyslel a proto sundal obraz prezidenta a oba Pajtášci se z legrace občas píchali do bříšek. A bylo jim fajn.
A ta sebranka Pajtášků pořád švitořila a hašteřila se, ano přesně děti, jako někde v mraveništi u Ferdy nebo v úle u včeliček. Taky je musel Lavorníček trochu napomínat, aby poslouchali a dávali pozor. Ale to oni ne. A najednou někdo vepředu zvolal UŽ a všichni se rozeběhli kupředu. Děti, to vám byl šrumec! Mleli se tam mezi sebou, pokřikovali po sobě a rádoby vtipně celou situaci komentovali. Asi nejvíce Dřistalka Skvělá, ta vám tu pusinu nezavřela. Až jí ostatní Pajtášci museli říct, co má dělat, a že má vlastně běžet. Jenom Úchylníček se nesmál. Ten pelášil, jako by mu koudel u zadečku hořela. Bylo slyšet jenom pravidelné dýchání, sem tam syk, vzlyk, škyt a... A tak to pokračovalo až nahoru na horu. Všichni Pajtášci se snažili být nahoře co nejdříve a třeba Houbařínek hned na startu stál v první řadě, i když my dobře víme děti, že správné je se postavit tam, kam patříme, že? A tak z Pajtášků vyhrál Úchylníček Šmidlový, za ním překvapivě Letadýlek Východní a potom, děti, krásná Modralka Dvojitá. Za ní doběhl Lhoťánek Nespavý alias Tajtrlíček Jelimánkovitý. Nahoře se všichni pozdravili, pochválili, popíchali do pupíků a zase utíkali dolů. To jste, děti, netušily, viďte že ne?
Dole pod horou se všichni sešli v hospůdce. Tu mají někteří Pajtášci hodně rádi. Třeba Lavorníček Hebký si jednou myslel, že tam bydlí. Lavorníček si také myslel, že svým Pajtáškům v hospůdce něco povykládá, protože je dlouho neviděl, ale Pajtášky mu nedaly šanci. Všeználka Řídící překřikovala Dřistalku Skvělou, ta zase chtěla popřát Modralce Dvojité, Cupitalka Polétavá chtěla nové tričko a do toho všeho rozpustile žvatlala Kuliočka Klidná. Jen Břichoušek Ladný mlčel a zpytoval svědomí. Řekl si, že svého prezidenta zase pověsí... A tak děti končí pohádka o jednom dni Pajtášků, i když byla místy hodně napínavá a vy jste se jistojistě bály, že nedopadne dobře, přece jenom má dobrý konec. Všichni Pajtášci se rozjeli do svých domečků a zalehli do postýlek. Tak šup, děti, a nechte si něco krásného zdát.
