4. LC Janovice - Bystré, mistrovská

       Na další etapu Lysacupu jsem se velmi těšil, měl jsem totiž celou sobotu na to, abych si odpočinul, strávil den s rodinkou a dobře se vyspal na nedělní mistrák. Mistrovská etapa sice znamená, že se odměňují první tři v každé kategorii, ale to se mě vůbec netýká. V našem oddíle bodují spíše ženy. Pořadatelé předem hlásili, že vyhlášení se bude konat v hospodě pod Borovou, tak jsme takticky zaparkovali tam. Dorazili jsme v dostatečném předstihu, v pohodě jsem se stihl protáhnout a rozcvičit. Ke startu u restaurace U Toflů jsme si dali docela delší rozklus, který jsem si pak ještě o něco prodloužil, abych neponechal nic náhodě.
       Na startu se seřadilo cca 340 lidí, respektive 345 kusů bylo hodnoceno ve výsledovce. Ze začátku jsem vyběhl opatrně. Věděl jsem, že konkurence je veliká, etapa je dlouhá a i převýšení bude pěkně cítit. Na asfaltu jsem se držel v mírném tempu okolo čtvrté desítky. Potom jsme vběhli do terénu a tam jsem s narůstajícím převýšením cítil, že to dnes docela fajně táhne. Pěšinka byla úzká, zařadil jsem se do solidně ubíhajícího vláčku běžců, postupně jsem se rozdýchával a nabíral vyšší tepovku. Jakmile se za prudkou serpentinou rozevřela širší cesta ihned jsem vyrazil kupředu a začal předbíhat. Trochu jsem sledoval ostatní borce a přemýšlel, za koho se pověsit, kdo mě potáhne a vyhecuje dál. Po pár minutách bylo jasno. Předběhl jsem Filipa Žajdlíka. Ten si ovšem nechtěl nechat nic líbit a pral to za mnou. Ve stoupání na Kykulku jsme se ještě jednou prostřídali, ale při běhu z kopce už to Filip měl pevně ve svých nohou a více mě před sebe nepustil. Každopádně jsem se snažil viset za ním až ke sjezdovce. Pral to brutálně a já musel na pár chvil přejít i do chůze. Nicméně jsme takhle sekli několik hodně kvalitních soupeřů. Jednoho z posledních Makiho jsem dal těsně před koncem sjezdovky. Vyskákal jsem těch pár schůdků a zkusil přidat do závěru. Tak tak jsem to udýchal, nohy už taky jely na doraz, ale pozici jsem už uhájil. V cíli z toho bylo krásné 29. místo a o téměř tři minuty vylepšený osobáček. Na vrcholu panovalo zimní počasí, mlha, vítr a tři stupně pod nulou. Tradičně jsem si pohladil vrcholový bod a lehkým výklusem jsem to namířil zpět k severní sjezdovce sledovat další dobíhající členy oddílu. Musel jsem si chvilku počkat, jako druhá bodařka doběhla Ivonka a třetí bodoval Jarek.
       Pak jsem si dal kolečko kolem vysílače a vrcholu, ale už mi bylo docela chladno. Šel jsem se schovat do Kameňáku, dal jsem si usušit věci a suverénně bez peněz jsem se postavil do řady na pití. Jarek pak došel s prachama, vypili jsme čaje a malinovky, rozebrali jsme pocity a zážitky, Berďa jako obvykle na mobilu vyhledal výsledky a potom zbývalo domluvit se na seběhu. Já jsem se tentokrát trhnul solo a vydal jsem se směrem na Zimný. Ještě musím poděkovat Péťovi, že mi vynesl teplé, suché tričko a já si mohl užít pohodlný, dlouhý výklus. Ze Zimného jsem běžel vrstevnici k Ivančeně a pak dále až na Albínovo nám. a dolů k Rajské boudě. Počasí se mírně zlepšilo, vylezlo i sluníčko a tající ledové krusty z větví stromů po stovkách padaly jako malá sklíčka na cestu a příjemně zvonily a cinkaly. Chvilkami to byla opravdová lysohorská pohádka. Od Rajské k Borové jsem už běžel velmi pomalu. Měl jsem hlad i žízeň, ale pozitivní energií jsem byl nabitý totálně.
       Posléze probíhalo vyhlášení vítězů, druhých a i těch třetích míst. No a já měl tu čest, že jsem byl třetí nejlepší žena a stál na pomyslné bedně. Tož užil jsem si i potlesku. Při zpáteční cestě jsme s Berďou hodili Jarka do Poruby a bezchybný den jsme zakončili regenerací v sauně na Sareze.