Přiblížila se doba startu. Partyja se seřadila před mostkem. Od přejezdu to bylo již sto metrů daleko. Hudy tvrdil, že neuzná případný traťový rekord, jak se tak furt posunujeme. Ale asi to všem bylo docela jedno a navíc, tři sta lidí se na přejezd už nevejde. Já jsem se zařadil někde kolem třicítky. Cítil jsem se velmi dobře, bolístky z minula se moc neozývaly a nálada a chuť do kopce je letos pokaždé velmi dobrá. Navíc tu byly zase ty myšlenky na osobáček, který by měl začínat čtyřkou. Naposledy zde mám 50:05 a to by mělo s aktuální formou padnout. A také na všech dosavadních nočních jsem se opravdu probíjel velmi dobře.
Je odstartováno, zařadil jsem se do chumlu svižně běžících borců. Celou asfaltovou část jsem běžel lehce zadrženě a přitom jsem se pohyboval někde v první třicítce. Říkal jsem si, že dnes to opravdu luxusně táhne, asi jako na Bezruči. Uvidíme co přinese terén. Za transformátorem se oddělila o několik metrů rychlejší skupinka a já zůstal na čele stíhací skupinky. Tu jsem si najednou uvědomil, že dnes mám navíc a během minutky se dotahuju vpřed. Malinko mě trápí čelovka, která svítila jen velmi úsporně. Ale co, hlavně že dosvítím na zem. Před Butořankou přišel krátký terénní úsek, který jsem vyhopsal zlehka a po cestě pokračoval dál. Předběhl jsem již několik borců a tušil, že dvacítka není daleko. Najednou dobíhám Vojtu Zemánka, poznal jsem ho podle LC dresu. No to jsem frajer, bojovat s dětmi. Ale když letos těch mladých borců je opravdu moc. Věděl jsem, že až k Lukšinci je takový solidní terén a dobře se mi to běhá. Čelovka je slabá, tak se občas pohybuji ve světelných kuželech ostatních. Na Lukšinci to pořád ještě táhlo, i když s tempem se experimentovat nedalo, v serpentinách pod větry to docela klouže. Pral jsem to ve skupince asi 3-4 borců a zřejmě jsem tam někde předběhl Pokyho, kterého jsem bohužel nezaregistroval. Všiml jsem si mladého Kozlíka, doufám, že děti už mám tedy za sebou. Na větrech se to úplně strašně rozběhlo. Ze zadu se přihnal Hudy, kterého zlobí kříže. Jeho nástup se zachytit nedal. Ale držím se dál, někdo hlásil pořadí a vím, že jsem na hranici TOP20. Druhé serpentiny k vrcholu s chodníčkem jsou, taky docela kluzké. Snažil jsem se udržet za borcem před sebou. Na záda se mi v tu chvíli už tlačil gorol Filip, no co rubu co možu. Za poslední zatáčkou mě dal a drsně finišoval na vrchol. Já už neslyšel nikoho, tak jsem jen jistil pozici. Trošku nervozně jsem přemítal, zda jsem dvacku udržel, ale hlavně pocitově výborně jsem si tuto etapu užil. Na vrcholu pípám a Luďa ihned hlásí 19.místo. Je to tam, totální satisfakce, konečně to přišlo. Po několika sekundách vnímám i okolí, u plotku mi tleská Kačenka a Ivonka. Jsem hodně vysílený a navíc je tma, prodloužený seběh vynechám. Raději jsem šel do Kameňáku na pití a Orlík dokonce nabídl i štamprli. Za oddíl nás bylo 15. Deni, Fido a Pája si taky zaběhli krásné osobáky. Možná i někdo další, ale tak daleko výsledkama opravdu nelistuji. Anebo? Jo Orel, je to tam, taky osobní rekord, ale čas je v tomto případě relativní, navíc to dává se zátěží. Prostě všichni dobře. Před Vánoci jsme si fajně užili noční romantiku na Lysé hoře a můžeme se těšit na ranní silvestrovskou a třeba nám tam Ježíšek naježí kupy sněhu. A to teprve bude vzrůšo!
