6. LC Bezruč, časovka

       Již potřetí v tomto ročníku se koná LC etapa v neděli. Tentokrát se běželo od hotelu Petr Bezruč v Malenovicích a stejně jako loni byla časovka. Z Ostravy jsme vyrazili na můj vkus poměrně později. Z oddílu jsem měl startovat nejdříve a chtěl jsem být na místě alespoň půl hodinky před startem, ale stačilo mi i těch dvacet minut. Ihned jak jsme zastavili jsem se šel rozběhat a rozcvičit. Bylo zataženo a mlhavo, ale to mi nevadilo těšil jsem se na rychlovku, na utrpení v hangu a na severní sjezdovku, která se mi posledně dařila běžet v kuse. Startovat jsem měl mezi prvními. Trošku jsem byl nervozní, protože elitní jednotky startovaly chvíli po mě a měl jsem obavy, aby mě moc neválcovaly.

       V 10:00 vyběhl první borec, já odstartoval jako desátý v 10:03. Soustředil jsem se na pozvolný začátek. Pak bych zkusil běžet co nejdéle hangem, ale určitě ne celý. Do chůze jsem přešel asi v polovině hangu. Pořádným silovým šlapáním sem dotáhl borce před sebou. Za hangem se chviličku narovnal terén, tak jsem to okamžitě rozběhl. Zátah byl dobrý. Uvědomil jsem si, že zbytek může být už celoběh a také mě napadlo, že bych mohl podrtit osobák někde k 35min. a něco. Poslední týdny je forma totiž kvalitní. Přede mnou moc kluků není, seběhl jsem Tomáše Blablu a zaregistroval Kubu Lukáše, že to otočil, možná jsem předběhl ještě jednoho borce, ale za dalším už jsem visel a snažil se udržet tempo. Přehrál jsem si jednotlivé úseky jak jdou po sobě, kde se dá zrychlit a kde je to zase prudší. Běžel jsem strojovým tempem za kolegou před sebou. Ten stále plynule  a vytrvale pral vpřed, chvilkami jsem ztrácel, pak jsem se dotahoval. Cítil jsem, že to potáhneme v tandemu až na vrchol. Přemýšlel jsem o sjezdovce, že se mi tam už dvakrát letos podařilo přidat. A tak vyčkávám jestli bych ho předběhl. Po novém chodníčku to však docela klouzalo. Čekal jsem na nějakou malou chybku, jestli zpomalí nebo mu ujede krok. Když uklouzl poprvé, snažil jsem se zabrat vpřed, ale ujelo mi to taky. Tak jsem to vzdal a v místech, kde to ujíždělo, jsem spíš došlapoval opatrněji, pomaleji a na jistotu. Závěrečný úsek k vrcholu to borec pořádně napral, já věděl, že za mnou nikdo není, že jsme asi pár klukům utekli. Na vteřinu mi blesklo hlavou, kde je asi naše top elita? Asi jsme měli dostatečný náskok a byl jsem rád, že nás odzadu vlastně nikdo nezválcoval. S velkou radostí se odčipuju a konečně mohu vydechnout. S kolegou jsme si podali ruce, zhodnotili jsme klouzavé úseky, obutí a pak si šli po svých. Měl jsem spoustu času a tak jsem si šel vyklusat směrem na Zimný. Tam se mi na moment ukázalo i sluníčko. Pak trávím čas v Kameňáku, naštěstí Deni má aspoň na čaj. Suším si věci a čekám na Berďu, který mi  nesl suché tričko a čepici. Dvakrát jsme se byli podívat na sjezdovku a podruhé jsme se již dočkali kamarádů. Posbírali jsme se a vydali se na seběh přes Ivančenu. Dolů jsem doběhl jen s Pájou. Tak jsme ještě klusali kolem Bezruče než přišli ostatní. V autě jsem toužebně vyhlížel výsledky. Bylo tam jen několik prvních časů a já si držel zajímavou třetí pozici, ale borci se měli ještě objevit. V Ostravě jsme zajeli do sauny odpočinout a uvolnit se. 

       Potom už jsem byl doma, spustil počítač a najel na stránky LC. Několik okamžiků zděšeně zírám, čtu to znova, doufám, že je to třeba fórek, ale opak je pravdou. Jsem zděšený, uplně mě to sebralo, normálně se mi zhroutil svět. To je prostě zákon schválnosti. Zaběhl jsem si životní etapu, osobák z Bezruče vylepšený o neuvěřitelné 2:43, dokonce jsem předpokládal umístění do dvacítky a první letošní skalp Pokyho a nic z toho se už nestane. Alespoň ten čas 33:40 mi zůstane. Jsem totalně zklamaný, smutný a zoufalý. Ptám se sám sebe proč to kuva tak žeru? Je to tím, že posledních sedm let jsem uplný magor do LC, do jedinečné, nepřetržité série? Nebo čím? Honem, soustřeď se, představ si, že bys byl 55. třeba a jak bys slavil, že se to maže. No jo. Asi tak. Večer ani nemohu usnout, přemýšlím zda by Luďa mohl krabičku poslat do NASA, aby z ní ty startovní časy dostali. Anebo si zítra vyrobím kopii krabičky a uplně ji rozmr... bejzbolkou. Třeba se mi uleví. Ale teď po pár dnech už je vše v pohodě. Organizátoří jsou skvělí, dělají to pro nás a pro radost, ani na okamžik jsem se na ně nemohl zlobit. Prostě smůla jak cyp. Blíží se Visalaje, zase se poctivě připravím, zachovám si trochu vzteku do gury, ať to pak pořádně peru. Vždyť těch etap ještě bude a to bych byl pěkná sračka, kdybych do TOP 20 nepronikl. Většina lidí mě asi nechápe, ale vsadím se, že pár bláznů, kteří si luxusně posunuli maximum, by ji rádi zapsali. Tož borci, nevěšme hlavu a kurde přydáme v sobotu.