7. LC Visalaje

       V sobotu ráno, jsem vstal do krásného a teplého dne. Nejdříve jsem u Filípka v pokoji kontroloval výhled na Lysou. Bylo úplně jasno, vysílač na dosah ruky a modré nebe. No to bude dnes paráda, pomyslel jsem si. Potom jsem v kuchyni mrkl na venkovní teploměr, který ukazoval tři až čtyři stupně nad nulou. Léto ještě stále nekončí i když už je půlka prosince. Oblékl jsem se nalehko, sbalil pár nezbytných věcí, pití a hlavně čip. Vyjížděli jsme o něco dříve, protože na Visalaje to trvá déle a nabírali jsme cestou další kolegy, kteří zrovna nečekají nabuzení u krajnice jako já. Naštěstí jsme o půl desáté byli na místě, rozběhání jsem sice musel zkrátit, rozcvičku mírně odfláknout a byl jsem připraven. Nějak zvláštně mě před startem rozbolela achilovka, dokonce mě malinko limitovala v rychlejším běhu. Tož jsem ji ignoroval. Přiblížil se čas startu, všichni už se řadili a tak jsem taky šel. Hudy tentokrát startoval na kole. Vyběhli jsme docela svižně. Pár set metrů jsem hledal nějakou slušnou stopu, všude je poprašek sněhu a těžko se odhaduje jestli to klouže. Zvolil jsem přiměřené tempo, achilovka vlevo se ozývala, ale neměla čas bolet, běžel  jsem totiž docela svižně. Skončil běhavý úsek a přešli jsme do souvislého polykání výškových metrů. Poprvé jsem pocítil, že to dnes nebude to pravé oříškové. Dostal jsem se na tepové i dechové maximum, dalo se to držet, ale zezadu mě pomalu drtili borci, kteří ušetřili síly na začátku. Snažil jsem se na to moc nemyslet, vždyť nejde o život. Trošku jsem se rozhlížel kolem. Krajina a výhledy po okolí byly nádherné. Tak hezky bylo snad jen na prologu. Sluníčko hřálo do zad a teplota stoupala, alespoň pocitově. Vzpomínal jsem na povedenou etapu z Bezruče, kdy jsem soupeřil jen s časem a o ostatní borce jsem se nezajímal. Tady jsme všichni vyběhli stejně a musíme to prat. Zhruba v půlce nebo před půlkou trasy jsem si opět všiml Filipa Žajdlíka. Asi je to tím výrazným dresem červené barvy. Velmi plynule mě předběhl a pokračoval stále dál. Zamyslel jsem se jestli by nebylo rozumné pohlídat si začátek s ním a zabrat později v závěrečné fázi. Po několika dalších úvahách jsem dorazil ke sjezdovce. Již v předchozích dvou místech jsem na chvíli přešel do chůze, takže celoběhem to nebude. Snažil jsem se ve sjezdovce běžet co to šlo, ale i tam jsem musel na chůzi změnit. Vyběhl jsem na asfalt, ale finišovat už nešlo. Předběhl mě ještě jeden poslední borec. Dnes jich bylo celkem 6-7, co mě dali, Já jsem dal asi dva od místa, kdy se pozice tzv. ustálily. No mohlo to být lepší, nebylo to špatné. A co bylo nejdůležitější? Tahle etapa se počítala.