Stříbřilo se v Rybniku

Je mi shnilo. Je mi tak strašně shnilo, že se mi nechce rubať  a když náhodou něco rubnu, tak se mi o tom nechce psát. Můj blog Lenkyčlenky zeje od září  prázdnotou. A ani na oddílový web jsem už dlouho ničím vtipným, zábavným a hodnotným nepřispěla. Ale včil udělám výjimku. Proč? Protože jsem o víkendu kurde byla na bedně a to stojí za pár minut tvůrčího psaní.

Ne že bych podala nějaký zásadní výkon. Jsme nemocná, beru ATB a vůbec neběhám, bo se to nemá. Ale v neděli se běžel v polském Rybniku poslední závod polsko – českého poháru Rybost. A já atakovala za celoroční běhání třetí místo, nicméně abych se skutečně umístila, musela jsem bezpodmínečně zaběhnout 8 závodů z celkového počtu dvanácti. No a sobotní Rybnik byl pro mě právě ten osmý.

Tak  se v neděli jelo.  Kinďoše si ochotně vzala tchyňa  a Robert  se do závodu přihlásil také. Viděl, jak jsem shnilá a na hromadě a ucítil šanci, že by mě mohl tentokráte porazit o hoooodně minut. Nevděčník, jsem ho k běhání přivedla a on mě včil poráží….Start závodu byl v 10:00 hodina sešlo se nás normálně cca 160. Což je na takový „rodinný podnik“ dost hodně.

Měla jsem jediný cíl – doběhnout bez zástavy srdce. Měla jsem obavy, že se mi poběží blbě a také se mi blbě běželo. Robert mi pláchnul hned. Naštěstí jsem odchytla synka z Ludgeřovic a  se slovy: „musíš mě potáhnout, bo jinak chcípnu a nedoběhnu“ jsem mu nenásilnou formou dala najevo, že si dnes osobáček neudělá, bo ponese břímě zodpovědnosti za můj život.

Do třetího kilometru jsem byla schopná nerubat a dřístat se spoluběžcem. Od kilometru třetího jsem už ani nedřístala a jen se ploužila. Bolelo mě: lýtka, stehna, kyčel, žebro, oko. Furt jsem smrkala (už to umím bez kapesníku, nazvala jsem to „snople v letu“ nebo také „létající snople“ ), naštěstí srdce tlouklo a dýchat jsem také mohla.  Spoluběžec Pavel je gottseidank ukecaný a tak mi povykládal, co snědl a vypil na firemním vánočních večírku (steaky, piva, kubánský rum), jaké cukroví má napečeno, jak trpěl na ostravském maratonu a tak všelijak. Fajně synek mluvil.

Nejhorší to bylo mezi pátým až  osmým kilometrem. Ale pak jsem v dáli zahlédla cíl, tak jsme  se s Pavlíkem hecli a zarvali. Naštěstí to nakonec pod hodinu bylo, tož to není taková ostuda.Glgli jsme okamžitě horký sladký čas, převzali diplom  a doklusali to do šatny. Robert na mě v cíli počkal, aby mi sdělil, že zaběhl o 9 minut rychleji než já. Jsem na úrovni, mám vychování, tak jsem mu ze srdce poblahopřála a ani žádné sankce kvůli toho doma nezavedu (do Budapešti ho ale nevezmu)

Až poběžím závod za rok, budu z něj nadšená. Protože trasa vede nejprve areálem elektrárny  vRybniku (cosyk pro technické fajnšmekry), pak lesem (cosyk pro houbaře a myslivce), pak podél jezera (motivační pro rybáře) a dobíhá se po chodníku do mírného kopečka (cosyk pro silničáře).

Závod v Rybniku byl letos zkrácen z 12,5 km na pouhých deset kilometrů. I tak mi dal zabrat. Po horké sprše a pivku Tyskiemocne ze mě naštěstí únava spadla a já se těšila na vyhlášení. Protože BACHA – z celkového třetího místa jsem vystoupala na místo DRUHÉ místo v generalnej kategorii kobiet. Ano to je také důležité zmínit – v závod poháru Rybost nejsou dány věkové kategorie, tož to už není žádná sranda dostat se na bednu…Robert mě možná i chvíli na té bedně obdivoval, ale asi né tak hodně, jak bych si přála, protože mi zrobil samé rozmazané fotky, tož to je sem ani dávat nemožu….

Vyhlášení probíhala v kulturním domě elektrárny Rybnik a dobře jsme  během něho popapkali. Všeci závodníci dostali bigos, což je polské národní jídlo, které úplně miluju. Bohužel mi nikdo nechtěl dát svou porci, tak jsem nepojedla za dva, ale jenom za jednoho. Docpala jsem se koláčkama, neboť i když jsem nerubala, jakési kalorie jsem spálila a kdo nepožere, ten nepotáhne J

 

 

Nakonec to byla hezká neděle. Ale o závodu paní doktorce na ORL  nebudu na kontrole co? Paní doktorce na ORL nebudu  o závodě říkat!!!! J A Lysacup přece jenom ještě vynechám....

Na doplnění co je to ten pohár RYBOST ?  Běhá se v Česku, běhá se v Polsku. Během roku jsou do něj zařazeny všechny možné závody – silniční, krosové, v lese, podél vody, po městě, o distancích maraton, půlmaraton, 25 km, 10 km, 5 km, 15 km. Do bodování je nutné odběhnout 8 závodů z celkového počtu 12, počítá se nejen výsledný čas, ale i počet účastí. Takže šanci na celkové dobré umístění máme i my shnilí a pomalí.

NIKŠO  a včil to  zkontroluj. Zda jsem zase nezrobila nějakou tu hrubku. Svou pozornost zaměř zejména na I a Y. Díky!