Valašský hrb

Od vyléčení zraněného třísla a stehna, které jsou už stoprocentně fit (narozdíl od paty, která stále pobolívá), ve mne uzrávalo rozhodnutí o účasti na Valašském Hrbu, jehož hlavním partnerem je Merrell. Svědomí a pocit jakési zodpovědnosti vůči sponzorovi se nedal vytěsnit ani oklamat. Zbývalo vybrat si jednu ze 4 distancí (10, 20, 30, 50 km), které organizátoři připravili. Ještě po Lysé předchozí sobotu jsem si pohrávala s myšlenkou něčeho delšího, v neděli jsem se přikláněla ke třicítce. Jenže dny plynuly, či spíše sršely jeden za druhým a mě se nějak nedostávalo dostatečného odpočinku, natož nějakého tréninku ... V pátek odpoledne jsem únavou odpadla, a to jsem ani nejela do práce na kole. V sobotu ráno jsem měla chuť vypnout budík, mobil a spát do nekonečna ... Představa jakékoli jiné aktivity mi docela dost trýznila mysl i tělo. Ale závazky jsou závazky :).

Dávám to, rozum převálcuje mé ubohé tělíčko žádající odpočinek. 7:00 přijíždím na smluvený meeting point u náměstí Republiky, za chvíli potkávám řidiče Matěje, Macek přichází do 5 minut a společně fičíme na místo startu. Cestu tak nějak zvládnu ve stavu apatie a hybernace. Kluci běží třicítku, já se vzhledem ke svému stavu už ani nerozhoduji a minulou neděli nahlášenou dvacítku beru všema deseti. Mám dost času, vybíhám o hodinu později než li ultra borci na 50 km a půl hodinu po třicítkách ... Potkávám spoustu kamarádů, známých a přímou úměrou se zlepšuje i můj vyhořelý stav. Sluníčko krásně hřeje, ale zatím tak akorát. Tak jak plynule roste venkovní teplota, s postupujícím časem klesá počet běžců chystajících se k běhu. Běžci dvou nejdelších distancí jsou už v pohybu, nejvyšší čas se alespoň pár kilometrů rozběhat. Lanařím Kristýnu Skupienovou, která vypadá, že by si rozcvičení do běžecké pohody docela i odpustila :). Ale nakonec se mi to podaří a tak si to užíváme ve dvou. Už v prvním kilometru po trati je mi jasné, že to dnes nebude zase taková sranda a i když mě čeká nastoupat pouhých 562 m, někde jej nasbírat musím. Začíná to docela dost péct, tak si dáme asi zase jednou smaženici za živa ...

Pár minut před startem, stojíme na travnatém prostranství, vidím Hanku Holoubkovou, tož to musím jít ještě na poslední chvíli aspoň pozdravit. Moc si toho říct nestihneme, snad jen to, že to přece nějak zvládnem :). Stojím v podstatě někde na pomezí první a druhé řady, není zase tak mnoho, podle listiny přibližně 130. Dnes jsem se komplet sladila do černo růžové, tak přece můžu být vpředu. Na design! Poslední půlminuta, odpočítávání! 10 ... 5 ... 3! 2! 1! Vystřelíme vpřed a okamžitě to točíme doleva do mírného stoupání. Je to nějak moc rychlé, Hanka asi běží spint na 100 m, mám co dělat, aby to ty moje astmatické prudůšky vůbec udýchaly, cítím zase problém se „dodechnout“ ... Široká cesta, od začátku lehce zvlněná,  startovní pole se pomalu natahuje a já konečně po dvou, třech kilometrech nacházím plíce i ideální tempo. Zůstávám sama samotinká ... Hanka se někde ztratila za mnou, tak to určitě v druhé polovině vytuhnu. Ale zatím se běží fajn, terén je krásný, měkké rovinky lesem, kopečky, ale velmi technicky nenáročný terén, nebojím se to pořádně valit dolů hlava nehlava. Užívám si to, první občerstvovačka, chci ionťák, beru vodu, nevadí :))). Běží se pěkně, nic mě nebolí, patu necítím ... 5. km, čas něco pod 25:20, jó to jde, čtvrtina za mnou. Seběh dolů, táhlá rovina, jééé VZS dres září v dáli! Jééé Miro!!! Podpora na trati, úžasné, jen kdybych se i já tady v tom mírné stoupáníčku cítila stejně, mám asi maličkou krizi. Miro natáčí, já se snažím zase rozběhnout v seběhu. Jde to, fičí to, krásné prostředí ... Kilometr do otočky, krásný lesní podklad ... jů tady je to pěkné ... potkávám některé borce z delších distancí, vracejících se zpět. Začíná se to tady hemžit běžci. Čeká mě otočka, jako všechny ostatní, vůbec mi nevadí, že poběžím stejnou trasu zpátky, jak moc se mi to tady líbí ... otočka, občerstvovačka. Jééé melouny! Tak to se i zastavím :). Voda, ionťák, houbička na hlavu. Mezičas hodinek zastavuji až asi po minutě v čase 49:30.

Tak ještě to samé zpět. Potkávám pravděpodobně druhou ženu v pořadí, pak Hanku, nějaký náskok mám, další běžci, jééé to je pěkné, navzájem se povzbuzujeme. Utíká to rychle, 5 km do cíle, čas asi kolem 1:10:xx ... to už nějak doklopýtám. Pole běžců se mění, mísím s běžci na 10 km, kteří na 5. km měli svoji otočku. Poslední občerstovačka, už to není ani 4 km, ale já těm melounům prostě neodolám. Fičím dále, jééé můj profesor z výšky u tratě! A tak si plácnem :).Výživné stoupání, ale přesto běhatelné, zde už hodně běžců jen jde. Dá se to. Už to mám za pár. Zase prudký seběh, výběh a přibližně jen 1,5 km do cíle. Sil je dost, energie nechybí. Protínám cíl v čas 1:35:38 jako první žena a 12. celkově. Miro přichvátá přesně tak akorát a potkáváme se v mém doběhu. Ani nejsem k.o, ideální stav na to si naplno užívat pozávodní atmosféru, sdělit dojmy a dočerpat energii.

Pěkný závod, doporučuji všem červeně zapsat do termínovky!!! Technicky nenáročný, přesto zvlněný terén, veden polními cestami, lesem, velká část trati krytá stromy. Super organizace, příjemní lidé, sluníčko nad hlavou :) Pokud zdraví dovolí, příští rok určitě minimálně dvacítku znovu. Miro sestříhal videjko, tak koukněte a příští rok se přihlašte ;)

Výsledky

Fotky