datum: 15.12.2013
ůčast: Poky, Stoša, Dan, Deni, Ruda, Ivon, Fido, Keňan, Django, Berďa, Lenia, Fík, Pája, Koudy a syn, Orel, Peťka, Nikša a jako doprovod také Majda a kameraman Jarek
Letošní visalajská etapa byla trošku specifická v tom, že jsme většina vyráželi z Ostravska již v sobotu, ale běželo se až v neděli. El prezidento totiž zařídil ubytování na Visaljce a tak jsme si udělali takovou malou aklimatizační přípravu na zítřejší etapu. Já jsem si vyrazil i s rodinkou, protože předpověď slibovala nádherné počasí, které vyšlo. Ještě jsme se ani neubytovali a už jsme vyráželi na Bílý Kříž na procházku. Sluníčko se rozlévalo po celých Beskydech a opět jsme dohlédli až do Tater. Večer jsme pak hodnotili den u pivečka a štamprlátek. Já jsme se ovšem brzy vypařil do hajan, abych byl fit na zítřejší etapu.
Ráno jsme si mohli pospat klidně i o hodinku déle, ke startu jsme měli kousek a nebylo tedy kam spěchat. Na snídani jsem tentokrát vyzkoušel i kousek chleba se sýrem a nezbytný banán. Energie bych měl mít dostatek, jinak ranní elcéčka běhám spíše jen na ovoci. Před startem se zdravím s Pokym a nervózně vyhlížíme Wiatra jestli dorazí podpořit týmové body. Bohužel ještě zřejmě doléčuje virózu. Dan je ovšem ve skvělé fazóně, připraven jej plně nahradit.
Start se blíží, terén je docela zledovatělý, takže se opravdu těšíme na zajímavé dobrodružství. Odstartovalo se náhle, byl jsem s Danem skrytý někde kolem 50-60 pozice a musím si tedy klestit cestu vpřed. Již po pár vteřinách padají první běžci na zadek, opravdu to klouže. Nespornou výhodou jsou tentokrát kovové hroty na podrážkách, což mi i Dan brzy dokazuje, jde přede mě a táhne to vpřed. Za chvilku však přichází ušlapaný sníh, tak se zase střídáme. Jarek točí mega hada, poskakuju před kamerou a málem ztrácím balanc. Běží se mi výborně, poprvé začínám poměrně zezadu, takže stále někoho obíhám, což je dobré pro motivaci. Přemýšlím jestli výjde celoběh, osobáček a zda se přiblížím k Pokymu. Ve sjezdovce mám před sebou Petra Škrabánka, zkusím před něho a uvidíme, cítím že celoběh mě brzdí. Rychle zvažuji priority: celoběh x body. Přecházím do chůze, držím dlouhý, silný krok a přibližuju se i k Pokymu. Ve sjezdovce odevzdávám vše, Radim je těsně přede mnou. Boužel k vrcholu už nestačím zareagovat na útok dvou borců a dva bodíky ztrácím. Nevadí. Jsem v cíli. Brzy dobíhá i Dan a týmově opět skvěle. Počasí je ošklivé, všude mlha není nic vidět. Předem bylo domluveno, že seběhneme hned, takže to s Danem otáčíme dolů. Potkáváme naše další členy a snažíme se do závěru.
Po etapě se scházíme všichni na Visalajce, vychutnáváme si načerpané endorfíny, zbytky jegermajstra a portského. Bylo to fajn. V týmech figurujeme stále na páté pozici a v počtu členů bezkonkurenčně nejlepší.
