datum: 26.1.2013
účast: Wiatr, já, Dan, Bob, Ruda, Fido a Dalibor
Tentokrát jsme se na další sobotní etapu vydali v nejslabším týmovém složení v počtu sedmi kusů. Nicméně nám to nezabránilo podat slušný bodový výkon v soutěži týmů a udržet dosavadní linii v umístěních. Celková účast v dnešní etapě dosáhla 147 lysacupistů a tedy kdo přijel, tak měl šanci na slušné body. Výpadek nastal zřejmě kvůli současně probíhajícího závodu LH24 na druhé straně kopce.
Počasí bylo dnes velmi solidní, po delší době vysvitlo sluníčko, teplota na startu byla sice nižší, ale dalo se předpokládat, že s přibývající nadmořskou výškou bude tepleji. Já jsem byl dnes připraven začít pozvolna, užít si především celoběh, který mi na podzim nevyšel. Trať byla velmi dobře prošlapaná občasnými turisty a skialpinisty, takže ani nehrozilo prodírat se závějemi. Po celou dobu se mi dařilo předbíhat ostatní, držet plynulou frekvenci a v závěrečné sjezdovce i přitlačit do finiše. Nahoře již čekal Martin, který dnes dosáhl do první desítky. Po velmi krátkém odpočinku jsme společně zahájili seběh. Ještě jsme stihli povzbudit do cíle Dana, který byl dnes třetím bodujícím. Zpáteční trasu jsme taktéž dokázali celou běžet, ale ke konci mi už pěkně docházely síly. Byla to sice taková rychlovka na otočku, i tak jsem si to dnes opět užil. Doufám, že alespoň ostatní kluci to poctivě rozebrali u čaje a malinovky.
No a příště nás čeká oblíbené kafíčko a vypadá to na mohutnou přehlídku VZS dresů.
LH24 v podání Leňa a Berďa
Tento víkend jsme s Jarkem nikam překvapivě neběželi, nezávodili jsme, ani jsme netrénovali. Vydali jsme se totiž na veledůležitou podpůrnou misi a stali jsme se tak osobními povzbuzovateli našeho jediného VZS týmu na LH24. Snažili jsme ujmout nové funkce co nejzodpovědněji, za což se nám Lenia s Berďou odměnili nejlépe, jak vůbec mohli - 1. místem v kategorii!!! :)
Ivon
Tož tak jsem prožili s Ivon část dne s našimi závoďáky. Ivon točila, fotila, mobilizovala, usmívala se, bavila. Berďa s Leňou makali a já jsem to dozoroval, aby bylo vše dle regulí :-))).
Jarek
Ivon foto
Video ze startu zde
Ivon
Tož tak jsem prožili s Ivon část dne s našimi závoďáky. Ivon točila, fotila, mobilizovala, usmívala se, bavila. Berďa s Leňou makali a já jsem to dozoroval, aby bylo vše dle regulí :-))).
Jarek
Ivon foto
Video ze startu zde
Zdravím z DACHSTEINU! :)
Ahoj, je tady krááásně! Sleduji vás na dálku, parádní lysacupové výsledky, zase jste se všeci vytáhli :) Lence a Berďovi moc gratuluju!!! Klobouček na hlavě nemám, tak smekám aspoň tu lyžarskou přilbu :) Mějte se a v sobotu na 3v1 face to face :)
Deni
Deni
12.etapa - RAJSKÁ BOUDA "night stage"
Na druhou noční etapu v tomto ročníku jsem se moc těšil, protože se neběhá tak často, a hlavně proto, že pod rouškou tmy a noci se mi nějak lépe daří koncentrovat se na samotný běh do gury. Asi je to tím, že jsem jakoby schovaný za svým vlastním kuželem světýlka z čelové lampičky a nevnímám moc dění kolem sebe a nemusím se vůbec stresovat běžci přede mnou či za mnou. Takže s dobrou náladou, skvělou formou a pohodovým klidem se řadím ke startu. O mých luxusních Inovejtech se tady již zmiňovat nebudu, bo už to všichni ví a kdo tomu nevěří ať se zeptá Deni.
Star se tentokrát posunul na 17h, protože se dny prodlužují a je potřeba počkat si na hustou tmu. Po startu rozbíhám opět přiměřeným tempem někde do 40.místa. Kde jsou ty časy co jsem u Korýtka sotva popadal dech a u Veličků přecházel do chůze? Nyní na své 18. Rajské plánuji celoběh a pokukuju po osobáku. V prudším stoupání nad hospodou U Veličků nožky ještě stále pohodlně hopkají v pravidelném tempu, tepově se dostávám na tu správnou hladinku. Brzy se řadím za běžcem se solidním tempem, jeví se jako slušný tahoun, tak chvíli pozoruji jeho boty, pak oblečení, výšku postavy a pohybový stereotyp běhu. Hodím to vše do databáze a poznávám strýca Wiatra. No na předběhnutí to zatím není, tak spíš držím tempo a snažím se hlavně předbíhat všechny, přes které jde on. Potom přichází úsek po běžkařské vrstevničce, kde protáhne krok a já sotva stačím. Vběhneme do lesa, kde se mu opět snažím přilepit na paty. V traverzu mě malinko brzdí, ale záhy zjišťuji, že je to borcem před ním. Za traverzem odbočíme k Lukšinci a borca předbíháme. Jedeme dál. Následuje krátký seběh, při kterém jeho dlouhé nohy jsou velmi rychlé. Lukšinec máme za sebou. Následující serpentiny zase některé jedince předbíháme. Jenomže i kolem nás se převalí neskutečným strojovým tempem Tomáš Bohatý s hůlkama jako nějaký terminátor. Tož tak jsem se rozhodl, že to jako zkusím a půjdu před Wiatra. No místo toho abych zatáhl, tak jsem ho spíše vybrzdil a celkově jsem náš tandem lehce rozhodil. Martin nelenil a po pár desítkách metrů se ujal své obvyklé role lídra. Zde je však nutno dodat, že hvězda dne a bodový tahoun Poky se pohyboval ještě více před námi a nakonec vybojoval 11.místo. Na větrech běžím za Wiatrem. V závěrečných serpentinách dáváme dokonce Vladana. V duchu si říkám, to je teda noc! V posledních metrech mi Martin o pár sekund uteče, ale já si hlídám raději záda. Na vrcholu jsme 16. on a 17. já. Radost a euforie sálá z celé naší bodující trojky. S Pokym jen nechápavě kroutíme hlavou nad dosaženými časy.
Kluci hned zahájili seběh dolů a já si v klídku zašel odpočinout do kameňáku. Věci jsem si pověsil na vysušení nad kamny a polonahý toužebně očekávám další členy, kteří by mě případně mohli pozvat na čaj. Naštěstí dorazí aspoň Deniska. Tak si tak užíváme romantiku ve dvou u čaje. Denča mi odkrývá své nejtajnější orgastické prožitky v nových červených ferrari a já hltám každé její slovíčko. Po pár příjemně strávených minutách pochopíme, že už nikdo nepřijde, a že bychom měli fičet dolů. Pro jistotu mrkneme do Šantánu, ale tam taky nikdo. Tak si ještě užíváme tempově výborný seběh, při kterém jsme schopni si stále povídat. Těsně před Rajskou Boudou dobíháme zbytek. No a pak jsme jeli do Ostravy a zašli na pivo a já se chvástal až se ostatní za břicha popadali...
11. Poky
16.Wiatr
17.Stoša
67.Denča
87.Rudik
95.Keňan
104.Bobika
120.Fido
137.Koudy
146.Dalik
Star se tentokrát posunul na 17h, protože se dny prodlužují a je potřeba počkat si na hustou tmu. Po startu rozbíhám opět přiměřeným tempem někde do 40.místa. Kde jsou ty časy co jsem u Korýtka sotva popadal dech a u Veličků přecházel do chůze? Nyní na své 18. Rajské plánuji celoběh a pokukuju po osobáku. V prudším stoupání nad hospodou U Veličků nožky ještě stále pohodlně hopkají v pravidelném tempu, tepově se dostávám na tu správnou hladinku. Brzy se řadím za běžcem se solidním tempem, jeví se jako slušný tahoun, tak chvíli pozoruji jeho boty, pak oblečení, výšku postavy a pohybový stereotyp běhu. Hodím to vše do databáze a poznávám strýca Wiatra. No na předběhnutí to zatím není, tak spíš držím tempo a snažím se hlavně předbíhat všechny, přes které jde on. Potom přichází úsek po běžkařské vrstevničce, kde protáhne krok a já sotva stačím. Vběhneme do lesa, kde se mu opět snažím přilepit na paty. V traverzu mě malinko brzdí, ale záhy zjišťuji, že je to borcem před ním. Za traverzem odbočíme k Lukšinci a borca předbíháme. Jedeme dál. Následuje krátký seběh, při kterém jeho dlouhé nohy jsou velmi rychlé. Lukšinec máme za sebou. Následující serpentiny zase některé jedince předbíháme. Jenomže i kolem nás se převalí neskutečným strojovým tempem Tomáš Bohatý s hůlkama jako nějaký terminátor. Tož tak jsem se rozhodl, že to jako zkusím a půjdu před Wiatra. No místo toho abych zatáhl, tak jsem ho spíše vybrzdil a celkově jsem náš tandem lehce rozhodil. Martin nelenil a po pár desítkách metrů se ujal své obvyklé role lídra. Zde je však nutno dodat, že hvězda dne a bodový tahoun Poky se pohyboval ještě více před námi a nakonec vybojoval 11.místo. Na větrech běžím za Wiatrem. V závěrečných serpentinách dáváme dokonce Vladana. V duchu si říkám, to je teda noc! V posledních metrech mi Martin o pár sekund uteče, ale já si hlídám raději záda. Na vrcholu jsme 16. on a 17. já. Radost a euforie sálá z celé naší bodující trojky. S Pokym jen nechápavě kroutíme hlavou nad dosaženými časy.
Kluci hned zahájili seběh dolů a já si v klídku zašel odpočinout do kameňáku. Věci jsem si pověsil na vysušení nad kamny a polonahý toužebně očekávám další členy, kteří by mě případně mohli pozvat na čaj. Naštěstí dorazí aspoň Deniska. Tak si tak užíváme romantiku ve dvou u čaje. Denča mi odkrývá své nejtajnější orgastické prožitky v nových červených ferrari a já hltám každé její slovíčko. Po pár příjemně strávených minutách pochopíme, že už nikdo nepřijde, a že bychom měli fičet dolů. Pro jistotu mrkneme do Šantánu, ale tam taky nikdo. Tak si ještě užíváme tempově výborný seběh, při kterém jsme schopni si stále povídat. Těsně před Rajskou Boudou dobíháme zbytek. No a pak jsme jeli do Ostravy a zašli na pivo a já se chvástal až se ostatní za břicha popadali...
11. Poky
16.Wiatr
17.Stoša
67.Denča
87.Rudik
95.Keňan
104.Bobika
120.Fido
137.Koudy
146.Dalik
LC 12 - Rajská Bouda
Tož nejenže lazuruju už tři týdny, ale i technika si dělá co
chce :-§, tož aspoň cosi.
Miláček Mazáček :)
13. 1. 2013
11. etapa Lysacupu - Ostravice, Mazák (6,5 km/850m)
Je sobota, vyspávám netradičně dloooouho, prostě co to jde, do zásoby, celý den se však tradičně flákám a na netradiční nedělní svátek nás běžců se opět tradičně těším. Aby ne, když mě čeká etapa má oblíbená, milovaná, nejkrásnější a nejlepčejší – Mazáček :) !!! Dokonce ani do lesa nemířím, odpočívám, runningy nechávám dnes bez vycházky a obcházím je velkým obloukem, aby mě k výběhu nakonec neukecaly. A to ani neví, že jim za pár dní budou konkurovat „červené ferarri“ – moje nové inovejty :)
Tentokrát v pravém zimním hábitu, aktuálně 11 pod nulou a bez 20 čísel skoro metr sněhu :) Těším se moc, jaký dojem na mě i ryze zimní varianta udělá ... Přestože mám pocit, že jsem oka v noci skoro nezamhouřila, do budíku ani tolik nemlátím, prostě dnes se mi chce, únavu necítím. Z pelechu se vykutálím na jedničku, i to kafíčku dávám a už si to fičím v autě BOBiků s Kačkou, Tobíkem, BOBikem a s Ivon.
Docela se poctivě rozklusávám, to mě zprovozňuje natolik, že to i přes poměrně velký mráz hecuju do jednoho light trička a navrh to klasicky zdobím dresem ;) Jarek otužilec by měl určitě radost, kdyby mě dneska viděl! Přestože mě dnes potkaly oči BOBika, Fíka, Kačky, Honzy, Rudy, Dalibora, Ivon, Pokyho, Lenii, Fida a možná i Wiatra při jeho seběhu, jedině Alice na startu ocenila můj skoro letní dress code. To mi bylo samozřejmě sympatické a hned mi bylo jasné, že mám na dnešek výborného a kvalitního sparingpartnera, s kterým to dotáhnu až na Lysou. Mírným stoupáním vybíháme asfaltku pokrytou uježděným sněhem, tempo si hlídáme, nechceme přepálit, přece jen 850 výškových metrů nás i po kilometrovém běhu stále čeká ... snažíme se ve dvou vyjetých kolejích držet své optimální tempo, ale je to stále těžší a těžší předbíhat i jen jednoho lysacapistu ve sněhu po kolena, bere nám to tolik sil, že se poslušně řadíme do vláčku a jen sem tam se nám podaří využít skulinky k postupu v pořadí. Ale mnoho nám to nevadí, víme, že těžké pasáže a stoupání teprve přijdou a je třeba silami šetřit a zbytečně nehýřit ...
Stále se dá krásně běžet, Butořanka na dohled, boty pěkně drží, nový sníh udělal své a led jen sem tam vykukuje. Alice přebírá týmové vedení, krásně mě potáhne až nad Lukšinec, je to stále jízda. Před větry v prudších stoupáních dostávám krizi, běžet se nedá, jdu v předklonu, tak jak mi ještě slábnoucí energie dovolí ... na větrech ztrácím minimálně 30, 50 m ... rozbíhám se, krizi nechávám dalším a běžím až na vrchol, manko stahuju, i když ne úplně zcela. Jsem na Lysé, ještě pár metrů k Luďovi a Vlaďce, útok ze zadních řad neočekávám a tak mě majznou ještě dva sprintující borci :) V řádech sekund všichni 4 ukazujeme náramky a společně užíváme vrcholové endorfiny :)
Sbíhám ještě kousek pod vrchol a za chvíli už zdravím s Ivon a Berďou začarovaného Majkla ... začíná mi být chladno, ale stále krásně, utíkáme do Kameňáku, všude samé VZS, už je to tu skoro v naší režii :)
Plánujeme delší seběh, Lukšinec, Albínovo náměstí, Transformátor, nahoru zpět k Butořance – je to zase jízda, běží se krásně, ale protože tu není Jarek, tak se jednohlasně shodneme na tom, že podruhé na Lysou bez Jarka přece nemůžem :) a tak tedy hurá k autům!
17. Staniek Martin 00:49:55
21. Stoszek Jan 00:50:27
23. Pokorný Radim 00:51:08
70. Hrubý Daniel 00:56:45
89. Krejčiříková Denisa 00:59:26
97. Munk Rudolf 01:01:06
105. Kotek Martin 01:02:14
106. Hegedüs Robert 01:02:20
149. Hájková Lenka 01:07:46
154. Doležel Filip 01:08:13
156. Krejčiříková Ivona 01:08:22
162. Beremlijski Petr 01:08:49
171. Janko Dalibor 01:09:56
199. Fajkus Tomáš 01:18:21
Výsledky
Video
Foto: F. Raška, JirkaŘ, X-Trail, Jindrich
11. etapa Lysacupu - Ostravice, Mazák (6,5 km/850m)
Je sobota, vyspávám netradičně dloooouho, prostě co to jde, do zásoby, celý den se však tradičně flákám a na netradiční nedělní svátek nás běžců se opět tradičně těším. Aby ne, když mě čeká etapa má oblíbená, milovaná, nejkrásnější a nejlepčejší – Mazáček :) !!! Dokonce ani do lesa nemířím, odpočívám, runningy nechávám dnes bez vycházky a obcházím je velkým obloukem, aby mě k výběhu nakonec neukecaly. A to ani neví, že jim za pár dní budou konkurovat „červené ferarri“ – moje nové inovejty :)
Tentokrát v pravém zimním hábitu, aktuálně 11 pod nulou a bez 20 čísel skoro metr sněhu :) Těším se moc, jaký dojem na mě i ryze zimní varianta udělá ... Přestože mám pocit, že jsem oka v noci skoro nezamhouřila, do budíku ani tolik nemlátím, prostě dnes se mi chce, únavu necítím. Z pelechu se vykutálím na jedničku, i to kafíčku dávám a už si to fičím v autě BOBiků s Kačkou, Tobíkem, BOBikem a s Ivon.
Docela se poctivě rozklusávám, to mě zprovozňuje natolik, že to i přes poměrně velký mráz hecuju do jednoho light trička a navrh to klasicky zdobím dresem ;) Jarek otužilec by měl určitě radost, kdyby mě dneska viděl! Přestože mě dnes potkaly oči BOBika, Fíka, Kačky, Honzy, Rudy, Dalibora, Ivon, Pokyho, Lenii, Fida a možná i Wiatra při jeho seběhu, jedině Alice na startu ocenila můj skoro letní dress code. To mi bylo samozřejmě sympatické a hned mi bylo jasné, že mám na dnešek výborného a kvalitního sparingpartnera, s kterým to dotáhnu až na Lysou. Mírným stoupáním vybíháme asfaltku pokrytou uježděným sněhem, tempo si hlídáme, nechceme přepálit, přece jen 850 výškových metrů nás i po kilometrovém běhu stále čeká ... snažíme se ve dvou vyjetých kolejích držet své optimální tempo, ale je to stále těžší a těžší předbíhat i jen jednoho lysacapistu ve sněhu po kolena, bere nám to tolik sil, že se poslušně řadíme do vláčku a jen sem tam se nám podaří využít skulinky k postupu v pořadí. Ale mnoho nám to nevadí, víme, že těžké pasáže a stoupání teprve přijdou a je třeba silami šetřit a zbytečně nehýřit ...
Stále se dá krásně běžet, Butořanka na dohled, boty pěkně drží, nový sníh udělal své a led jen sem tam vykukuje. Alice přebírá týmové vedení, krásně mě potáhne až nad Lukšinec, je to stále jízda. Před větry v prudších stoupáních dostávám krizi, běžet se nedá, jdu v předklonu, tak jak mi ještě slábnoucí energie dovolí ... na větrech ztrácím minimálně 30, 50 m ... rozbíhám se, krizi nechávám dalším a běžím až na vrchol, manko stahuju, i když ne úplně zcela. Jsem na Lysé, ještě pár metrů k Luďovi a Vlaďce, útok ze zadních řad neočekávám a tak mě majznou ještě dva sprintující borci :) V řádech sekund všichni 4 ukazujeme náramky a společně užíváme vrcholové endorfiny :)
Sbíhám ještě kousek pod vrchol a za chvíli už zdravím s Ivon a Berďou začarovaného Majkla ... začíná mi být chladno, ale stále krásně, utíkáme do Kameňáku, všude samé VZS, už je to tu skoro v naší režii :)
Plánujeme delší seběh, Lukšinec, Albínovo náměstí, Transformátor, nahoru zpět k Butořance – je to zase jízda, běží se krásně, ale protože tu není Jarek, tak se jednohlasně shodneme na tom, že podruhé na Lysou bez Jarka přece nemůžem :) a tak tedy hurá k autům!
17. Staniek Martin 00:49:55
21. Stoszek Jan 00:50:27
23. Pokorný Radim 00:51:08
70. Hrubý Daniel 00:56:45
89. Krejčiříková Denisa 00:59:26
97. Munk Rudolf 01:01:06
105. Kotek Martin 01:02:14
106. Hegedüs Robert 01:02:20
149. Hájková Lenka 01:07:46
154. Doležel Filip 01:08:13
156. Krejčiříková Ivona 01:08:22
162. Beremlijski Petr 01:08:49
171. Janko Dalibor 01:09:56
199. Fajkus Tomáš 01:18:21
Výsledky
Video
Foto: F. Raška, JirkaŘ, X-Trail, Jindrich
Ostravský novoroční maraton 2013
datum: 2.1.2013
účast: Stoša (maraton), Berďa (půlmaraton)
místo: Bělský les
Po třetí v řadě jsem se rozhodl po novém roce absolvovat maraton v Bělském lese. V roce 2011 se zúčastnila i Ivon, ovšem na trati půlmaratonu, společně s Lenkou, která tenkrát běžela za Baláž team. V roce 2012 jsem se účastnil sám a letos mě doprovodil alespoň Berďa na trati poloviční. Prezentace v hospodě U Bohuša proběhla hladce, startovné jsem měl zdarma, trochu jsem se rozhýbal a pak jsme s Berďou vyrazili k pilinovému oválu.
Podmínky byly opět ideální, i když o něco chladněji bylo. Po startu jsme vyrazili s Berďou a Liborem Svozilem v pohodovém tempu. Libor o den dřív běžel jiný maraton, takže chtěl jít tak pod 3:40, já jsem taky plánoval tréninkové tempo, ale spíše kolem 3:30. První dvě kola jsme zvládli všichni pohromadě, povídali jsme si o běhání a závodech a podobně. Ve třetím kole začal Berďa trochu ztrácet nebo spíše vědomě lehce zpomalil, aby to v klidu doběhl. S Liborem jsme první půlku zaběhli za 1:43, stále jsem se cítil velmi dobře. V pátém kole Libor na chvíli zastavil a jen na mě houkl, ať pokračuji dál. Tak jsem již běžel sám. Mezitím Berďa dokončil za cca 1:48. Já jsem si to užíval a zkusil v šestém kole zrychlit, abych měl druhou půlku rychlejší. V sedmém kole jsem to sice ještě držel, ale tušil jsem, že už to bude nadoraz. Osmé kolo už bolí dost, nenápadně se mi hlásí křeč v levém zadním stehnu, běžím opatrně, chvíli i přecházím do chůze, snažím se nohu protáhnout. Závěrečné metry již jen odskáču po patách a jsem rád, že jsem v cíli. S výsledným časem kolem 3:23 jsem docela spokojen.
Berďa svůj novoroční půlmaraton vyhrál, prostě nenašel přemožitele. Já jsem byl celkově 4. a v kategorii 2., včetně čtvrtmaratonců a canicrossu nás bylo cca 15 lidí, čili historicky asi nejslabší počet. Ovšem na příjemném zážitku to neubralo.
výsledky: http://www.ostravskynovorocnimaraton.estranky.cz
účast: Stoša (maraton), Berďa (půlmaraton)
místo: Bělský les
Po třetí v řadě jsem se rozhodl po novém roce absolvovat maraton v Bělském lese. V roce 2011 se zúčastnila i Ivon, ovšem na trati půlmaratonu, společně s Lenkou, která tenkrát běžela za Baláž team. V roce 2012 jsem se účastnil sám a letos mě doprovodil alespoň Berďa na trati poloviční. Prezentace v hospodě U Bohuša proběhla hladce, startovné jsem měl zdarma, trochu jsem se rozhýbal a pak jsme s Berďou vyrazili k pilinovému oválu.
Podmínky byly opět ideální, i když o něco chladněji bylo. Po startu jsme vyrazili s Berďou a Liborem Svozilem v pohodovém tempu. Libor o den dřív běžel jiný maraton, takže chtěl jít tak pod 3:40, já jsem taky plánoval tréninkové tempo, ale spíše kolem 3:30. První dvě kola jsme zvládli všichni pohromadě, povídali jsme si o běhání a závodech a podobně. Ve třetím kole začal Berďa trochu ztrácet nebo spíše vědomě lehce zpomalil, aby to v klidu doběhl. S Liborem jsme první půlku zaběhli za 1:43, stále jsem se cítil velmi dobře. V pátém kole Libor na chvíli zastavil a jen na mě houkl, ať pokračuji dál. Tak jsem již běžel sám. Mezitím Berďa dokončil za cca 1:48. Já jsem si to užíval a zkusil v šestém kole zrychlit, abych měl druhou půlku rychlejší. V sedmém kole jsem to sice ještě držel, ale tušil jsem, že už to bude nadoraz. Osmé kolo už bolí dost, nenápadně se mi hlásí křeč v levém zadním stehnu, běžím opatrně, chvíli i přecházím do chůze, snažím se nohu protáhnout. Závěrečné metry již jen odskáču po patách a jsem rád, že jsem v cíli. S výsledným časem kolem 3:23 jsem docela spokojen.
Berďa svůj novoroční půlmaraton vyhrál, prostě nenašel přemožitele. Já jsem byl celkově 4. a v kategorii 2., včetně čtvrtmaratonců a canicrossu nás bylo cca 15 lidí, čili historicky asi nejslabší počet. Ovšem na příjemném zážitku to neubralo.
výsledky: http://www.ostravskynovorocnimaraton.estranky.cz
10. etapa LC Krásná
Jsme neohrožení,
otrlí, zdatní, otužilí, máme vysokou morálku. Zasloužíme si být pochváleni. A
protože to nikdo neudělá, tak se musíme pochválit sami. Proč si zasluhujeme
pochvalu? Ani ne tak za naše sportovní výkony (i když to nepochybně taky –
aspoň někteří), ale především za to, že jsme našli sílu vystoupit z auta a
postavit se na start této etapy. Veeelmi se nám nechtělo. Déšť bušil do okýnek Bobova
přibližovadla a pootevřenými dveřmi unikaly poslední zbytky tepla. Obloha
zamračená, zato občas studeně zafoukalo. Krajina naprosto nezimní. Pošmournost
sama. Ale protože jsme takoví, jak jsem už psal v první větě, tak jsme se
zařadili do houfu dalších přibližně 240 běžců a vydali se zdolávat naši
milovanou horu. A stala se zvláštní věc. V závodě jsem najednou zapomněl
na rozmary počasí. Zůstalo to, proč sem jezdíme. Krátký dech, slabé nohy,
stékající pot, supící kamarádi a kluzká trať. Zhruba v polovině se objevil
pod nohama i sníh a najednou to bylo příjemnější. Nazul jsem nesmeky a marně stíhal ty, co mi
utekli.
V Kameňáku bylo
příjemně jako vždy a po chvíli odpočinku jsme seběhli dokonce mírnou oklikou.
Myslím, že nikdo nelitoval, že se vydal na trať. Už teď se těším na další
týden. Však mám co vracet. Počkej Rudo, na Mazáku si Tě podám…
Martin
Trocha nutné statistiky:
1. Tomáš Lichý (obrovský náskok)
20. Poky
28. Stoša
57. Dan
98. Denisa
125. Bob
126. Ruda
139. Martin
152. Lenia
153. Fido
159. Ivon
217. Berďa
Zas je rok v dupě.
Zase jsme někteří o rok starší, někteří jenom o rok
krásnější, zkušenější nebo hubenější. Někteří jsou jenom starší a tlustší. O
těch nebudu dále psát, ON se kamarádíček proflákne sám v diskusi pod článkem. Přibyli nám velcí
i malí členové, starosti, radosti i body
v Silvestrovské etapě, které vyběhal Wiatr, který tam nebyl. Přibylo
vrásek a jedna mohyla na Lysé Hoře a ubylo to nejcennější - život
kamaráda Majkla.
A tak jsme ten rok vyrazili ukončit již tradičně
silvestrovskou etapou Lysacupu. Stylově v záchranářských oblečcích, v plaveckých
elegantních čapkách, kterou si nevzal jen Poky, protože čapka neschová uši a tak
ruší jeho dokonalý aerodynamický tvar a fotit před startem se nesmí, jelikož se
závodník potom nemůže soustředit. Dědek Beskydský odstartoval etapu v kněžském
oblečku, ale protože jsem startoval ze zadních pozic, tak nevím, jestli sloužil
mši za nás běžící nebo dával poslední pomazání. Hostie ani krve Kristovy jsem
se nedočkal , a tak jsem vyrazil vpřed. Keňan vyrazil na Silvestra místo na
Lysou Horu za zvířátky do ZOO, a tak asi viděl slona, zato já předbíhal opice, včelku,
šmouly, smrtku, cikánku, bývalou Kobru v neoprenu (to vám je legrační
pohled!) a nakonec jsem doběhl i pandu
alias Fida, který se mě sice chvíli držel, ale jak je známo: panda leze po
stromech, ale za prezidentem neuvisí. A jak je taky všeobecně známo, neuvisí
ani Rudík v plaveckých brýlích ani bez nich. Na dohled přede mnou tajtrlíkoval
Bobika, klusal lehce jako zebra v ZOO v roce 2009 (foto), ale ač jsem
se snažil sebevíc, zebřičku jsem neskolil. Doběhl jsem i Zdendu Páchu s nůší
na hřbetě, a kdybych měl jen o trošku více sil, tak mu do té nůše skočím a
nechám se dosmýčit nahoru.
Doběhli či dolezli jsme všeci. Poky aerodynamicky 16., Stoša
na 20. místě a od té doby s ním již nebyla řeč, ztratil kontakt s realitou,
zrak upřený na vrchol vysílače a na rtech Rockyho hymnu, na 40. místě Dan
Hrubý, polovina krásných twins Deni na 75. místě, Bobika, já, Fido, Rudík, druhá
krásná polovina, ale celá Ivon a světe div se i Berďa, za ním v letošní premiérové
etapě Fík a Dalibor. Ve výsledcích se objevil na 9. místě Wiatr, kterého ten
den ale nikdo kolem Lysé nezahlíd. A i když se chybička vloudila a my to již na
Pentagon hlásili, trůní nám Wiatr v první desítce dále a nám to neva.
Nahoře nezbytné položení kamínků k mohyle Majkla a
pozdravy vzhůru, a protože v hospodách nahoře bylo plno, tak jsme někteří
na otočku klouzali na polívku a pivo k Freudovi.
A tak je, kamarádíčkové moji, zase rok v dupě. Ale
přichází další a my si jej nenecháme pokazit, budeme doufat, že nás bude už jen
přibývat, budeme běhat, co to jen dá,
budeme se na sebe usmívat, budeme se scházet ve zdraví, budeme s pochopením
pokyvovat hlavami nad supervtipnými poznámkami Berdi, nad zpěvy Stoši,
aerodynamikou Pokyho, Wiatra a Dana, češťynou Jaryna, výlety Keňana a krásou a
odhodláním našich děvčat. Buďte zdraví a mějte se rádi!
S věčným pozdravem
„Kurde přydej!“
El prezidento
Koudy
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
