12.etapa - RAJSKÁ BOUDA "night stage"

       Na druhou noční etapu v tomto ročníku jsem se moc těšil, protože se neběhá tak často, a hlavně proto, že pod rouškou tmy a noci se mi nějak lépe daří koncentrovat se na samotný běh do gury. Asi je to tím, že jsem jakoby schovaný za svým vlastním kuželem světýlka z čelové lampičky a nevnímám moc dění kolem sebe a nemusím se vůbec stresovat běžci přede mnou či za mnou. Takže s dobrou náladou, skvělou formou a pohodovým klidem se řadím ke startu. O mých luxusních Inovejtech se tady již zmiňovat nebudu, bo už to všichni ví a kdo tomu nevěří ať se zeptá Deni.
       Star se tentokrát posunul na 17h, protože se dny prodlužují a je potřeba počkat si na hustou tmu. Po startu rozbíhám opět přiměřeným tempem někde do 40.místa. Kde jsou ty časy co jsem u Korýtka sotva popadal dech a u Veličků přecházel do chůze? Nyní na své 18. Rajské plánuji celoběh a pokukuju po osobáku. V prudším stoupání nad hospodou U Veličků nožky ještě stále pohodlně hopkají v pravidelném tempu, tepově se dostávám na tu správnou hladinku. Brzy se řadím za běžcem se solidním tempem, jeví se jako slušný tahoun, tak chvíli pozoruji jeho boty, pak oblečení, výšku postavy a pohybový stereotyp běhu. Hodím to vše do databáze a poznávám strýca Wiatra. No na předběhnutí to zatím není, tak spíš držím tempo  a snažím se hlavně předbíhat všechny, přes které jde on. Potom přichází úsek po běžkařské vrstevničce, kde protáhne krok a já sotva stačím. Vběhneme do lesa, kde se mu opět snažím přilepit na paty. V traverzu mě malinko brzdí, ale záhy zjišťuji, že je to borcem před ním. Za traverzem odbočíme k Lukšinci a borca předbíháme. Jedeme dál. Následuje krátký seběh, při kterém jeho dlouhé nohy jsou velmi rychlé. Lukšinec máme za sebou. Následující serpentiny zase některé jedince předbíháme. Jenomže i kolem nás se převalí neskutečným strojovým tempem Tomáš Bohatý s hůlkama jako nějaký terminátor. Tož tak jsem se rozhodl, že to jako zkusím a půjdu před Wiatra. No místo toho abych zatáhl, tak jsem ho spíše vybrzdil a celkově jsem náš tandem lehce rozhodil. Martin nelenil a po pár desítkách metrů se ujal své obvyklé role lídra. Zde je však nutno dodat, že hvězda dne a bodový tahoun Poky se pohyboval ještě více před námi a nakonec vybojoval 11.místo. Na větrech běžím za Wiatrem. V závěrečných serpentinách dáváme dokonce Vladana. V duchu si říkám, to je teda noc! V posledních metrech mi Martin o pár sekund uteče, ale já si hlídám raději záda. Na vrcholu jsme 16. on a 17. já. Radost a euforie sálá z celé naší bodující trojky. S Pokym jen nechápavě kroutíme hlavou nad dosaženými časy.
       Kluci hned zahájili seběh dolů a já si v klídku zašel odpočinout do kameňáku. Věci jsem si pověsil na vysušení nad kamny a polonahý toužebně očekávám další členy, kteří by mě případně mohli pozvat na čaj. Naštěstí dorazí aspoň Deniska. Tak si tak užíváme romantiku ve dvou u čaje. Denča mi odkrývá své nejtajnější orgastické prožitky v nových červených ferrari a já hltám každé její slovíčko. Po pár příjemně strávených minutách pochopíme, že už nikdo nepřijde, a že bychom měli fičet dolů. Pro jistotu mrkneme do Šantánu, ale tam taky nikdo. Tak si ještě užíváme tempově výborný seběh, při kterém jsme schopni si stále povídat. Těsně před Rajskou Boudou dobíháme zbytek. No a pak jsme jeli do Ostravy a zašli na pivo a já se chvástal až se ostatní za břicha popadali...

11. Poky
16.Wiatr
17.Stoša
67.Denča
87.Rudik
95.Keňan
104.Bobika
120.Fido
137.Koudy
146.Dalik