Aj v Olomóci se závodí :)

5. 4. 2013  Běh výstavištěm Flora Olomouc - 8,7 km

Zdravím Vás z Olomóce! Se ségrou jsem se rozhodla, že tento týden domov na Prajzské nenavštívíme. Valí se na nás diplomka ze všech stran a přece jen, ve studentském městě se na tom maká trochu lépe, než-li v bolatickém lese. Ten je totiž takový magnet pro nohy i mysl, že i když nechcete, tak prostě vyběhnout do té krásy musíte :) No jo, ale proč já to tu vlastně píšu, když to sami za týden poznáte! Bolatická dvacítka, letos bonusově se sněhem, ledem a bahenní lázní, se blíží!

Kdo nás již navštívil v našem olomouckém bytečku, moc dobře ví, jak blízko máme k sadům, kde se přes den běhá, inlinuje, skateboarduje, válí po trávě a relaxuje, a kde se přes noc přepadává, okrádá a kolemjdoucí pobodává ...  Prostě se tady během 24 hodin střídají dva úplně odlišné světy ...

Nebýt termínovky Bezvaběhu, ani bych nevěděla, že se tady v pátek odpoledne pořádá jeden z nejstarších závodů kraje, již 35. ročník Běhu výstavištěm Flora Olomouc. Trať je vedena ve třech asfaltových 2,9 km okruzích přes Smetanovy a Čechovy sady a až na výběhy pěší lávky mezi oběma parky, je to v podstatě rovina. Ale když lávku překonáváte v závěrečném kilometru už po šesté, máte těch kopců celkem dost :)

Protože tady v Olomouci mnoho místních běžeckých borců neznám, pokoušela jsem se nalákat ségru, abych tam na startu nestála sama samotinká :D Doufala jsem, že i když stále testuje a rehabilituje svoji úponou šlachu kvadricepsu, poběží třeba volně. Ivon to však pojala po svém, volně vyběhla, ale úplně jinde, než-li kroužit do sadů ... A tak když jsem už stála na startovní čáře, právě protínala park o 200 m dále a dotáčela svůj 18 km.

Nezbylo mi tedy nic jiného, než se s tím nějak poprat. A prala jsem se od začátku do konce. Únavu po intimních nočních chvílích s diplomkou jsem očekávala, tuhé nohy po středečním a čtvrtečním výběhu byly další jistotou, o kterou se bohužel ale nedalo opřít. Vůbec mě nepřekvapilo, že se od prvních metrů tak šíleně trápím. Prostě jsem věděla, že to bude boj. Vlastně jsem to očekávala a možná proto neklesala na mysli :) 

Do cíle jsem se vmáčkla s časem 35:52 jako druhá žena a opravdu jsem byla ráda, že to mám za sebou. Takové sprintové trasy, to není nic pro mě! Vyhlašování se docela dost protáhlo, ale aspoň jsem mohla delší čas ukazovat VZS dres :) Půlkilometr na byt jsem tedy musela divokou Olomócí doklusat až za tmy ;).

Výsledky
foto později ;)