Dolnolhotská desítka 2013

27. dubna se konal 9. ročník Dolnolhotské desítky. Jakožto poměrně nová a hrdá členka VZS jsem se s radostí zúčastnila. Berďa, Martin a Jarek nenápadně naznačili, že i ti noví by měli napsat nějaký ten článeček, tak se tedy pokusím.

Na tento závod jsem se velmi těšila. Byl to pro mě po Hornické desítce teprve druhý „masový“ závod. Můj nespoutaný DJANGO si na tento den vybral spolu s Bobem a Rudou PORUBAJK a tak mi nezbylo než obejít se tentokrát bez vodiče a poradit si sama. Plánovala jsem vzít i děti, ale ty bohužel onemocněly, a tak jsem po lehce probdělé noci vyrazila ráno do Dolní Lhoty sama (v nově opraveném autu po střetu s divočákem).

Na hřišti jsem se potkala s Berďou, Martinem, Jarkem, Evou, Leniou a Petrou. V šatně panovala dobrá nálada a já jsem přestala být nervózní. Dorazila jsem na poslední chvíli, takže moc času stejně nebylo.  Vzduch mi přišel takový těžký, vlhký, no asi blbé BIO. Ještě jsem pokecala s panem Brukem z www.behshop.cz a probrala s ním své zánovní botky, které mi doporučil. Od ledna v nich trpím jako pes, ale všichni říkají, že to bude spíše nohama. Tak nevím.

Před startem jsem se zařadila do zadních pozic. Mé ambice byly zaběhnout pod hodinu, ale ve skrytu duše jsem doufala, že to bude alespoň kolem 55 min. Přece tak pilně trénuji! Vystartovali jsme spolu s Evou a Petrou.  Evča byla plna dojmů z maratonu z Hamburgu, kde výborně finišovala ve štafetě. Tvrdí, že vůbec netrénuje, ale vždy vyrazí a navíc běží tím svým elegantním stylem jako laňka :-). Asi na 3. km mi zdrhla, tož jsem si běžela sama. Jako vždy při závodě jsem půlku cesty klela a říkala si, že to zabalím a pojedu dom, ale pak jsem se hecla. Těšila jsem se na seběh z Horní Lhoty a řízek.

Dolů to celkem ušlo, předběhla jsem jakésiho „Božu“ v dresu Baláž Extreme Team. To mě pobavilo. Pak už jsem jen počítala kilometry do konce. Věděla jsem, že žádný extra čas to nebude, ale i tak jsem s radostí doběhla do cíle. Po výpadku elektřiny se zbořila brána v cíli, takže doběh nebyl moc na „dizajn“. Ostatní  z VZS se už vyklusávali, mi se ale motala hlava a dělaly mžitky před očima. Trochu jsem to rozchodila, občerstvila se a těšila se na pozávodní endorfiny.

Vyfotili jsme se, zkukli seskok parašutistů a těšili se na vyhlášení výsledků a tombolu. Kluci se zachovali velmi gentlemansky a nám holkám, které jsme se nevešly do první dvoustovky, věnovali své medaile. Děkuji, Martine! Mám z ní velkou radost. Náš jediný zástupce na bedně byla Lenia v nových brýlích z JAKu:-). A myslím, že i ostatní byli spokojeni. No, já nakonec celkem taky, od Hornické desítky jsem se sice jen mírně zlepšila (57:52), ale bylo fajně a mám další zkušenost. Odhodlaná do dalších běhů jsem odjela slavit ségřiny narozky. Cestou jsem si zanalyzovala průběh běhu – do budoucna musím samozřejmě zrychlit, popracovat na technice (jenže když se soustředím na techniku, tak zas běžím pomaleji :-( ) a vychytat taktiku. Snad budu mít ještě dost příležitostí. A ty „masovky“ se mi celkem líbí!

Děkuji všem za milou společnost a zase někdy ahoj!

Jarka prosím o korekci mého prvního článku :-).

Výsledky
Foto Leňa, Foto Jarek