BOLATICKÁ DVACÍTKA

       Dne 14.4.2013 se konal v Bolaticích běh na 20km. Již loni při své první účasti se mi závod velmi zalíbil, hlavně pro svou pestrou krosovou trasu a také nevyzpytatelný povrch. Letos jsem byl rozhodnutý běžet naplno, protože loni jsem jen testoval s Deni společné tempo a přidával jsem až za občerstvovačkou. Dnes jsme se sešli ve slabším počtu. Já a Berďa jsme přijeli na kole a částečně vlakem. Deni a Ivon jsou slavné rodačky z Bolatic, takže nemusely nic řešit. A také dorazili Dalibor a Nikol, ta si dala zlehka 10km kondiční běh, ve kterém brala bronz. Dalibor hlídal děti a babička šla pochod 10km.
       Hned po ránu se zdálo, že nás čeká krásný slunečný den, no konečně. V 7:10 jsem měl vyzvednout Berďu u Chýlka a jet společně na Vítkovické nádraží. Berďa byl ovšem zdrženlivý a tak jsme měli lehké zpoždění, vlak jel až v 7:24. Naštěstí jsme stihli koupit lístky, přemístit se na nástupiště a dokonce i chvíli počkali. Pak jsme čekali čtvrthodinku ve Svinově a 10 minut v Děhylově. Příště si to na kole asi dáme celé. Z Háje do Bolatic jsme museli trochu více šlápnout do pedálů, abychom nezmeškali start. Sešlo se spoustu lidí a u prezentace byla fronta. Tentokrát jsme se obešli bez rozklusu a šli rovnou na start.
       Myslel jsem si, že jsem celkem ve formě, tak jsem šel do první linie. Ale již během prvního kilometru, jsem musel hledat mírnější tempo a přemýšlet, kdo by mi seděl jako vodič. Bohužel jsem se nechytil nikoho, po pěti kilometrech jsem běžel již sám. Pár borců mě předbíhalo, ale postupně mi mizeli z dosahu. Na občerstvovačce jsem se jen trochu napil vody. Trasa byla značena celkem dobře, ale i tak se mi podařilo přeběhnout odbočku. Ještě, že pronásledovatelé na mě houkli a nasměrovali mě správně, no a pak mě předběhli a zmizeli. Dál jsem se trápil sám. Terén byl suchý, mokrý, blátivý, měkký, listí, kaluže, štěrk i zbytky sněhu a taky částečně asfalt. Samozřejmě v lese to bylo z kopce do kopce, což mi letos vůbec nesedlo. Zřejmě jsem si to zapříčinil zvýšenými tréninkovými dávkami a možná mi lehce ztuhly stehna na kole. Ale bylo krásné počasí, tak jsem se snažil vychutnat si to alespoň mentálně. Poslední dva km se běží po asfaltu a chodnících, zkoušel jsem zrychlit, ale už to nešlo. Těsně před cílem mě ještě přespurtoval jiný finišující borec. Nebyla to sice taková euforie jako v Oseku či na JAKu, stejně jsem byl jakžtakž spokojen. Výsledný čas zatím nevím, snad něco kolem 1:23. Velice brzy doběhla Deni, cca pod 1:26. Ivon s Verčou taky dobře a shodně kolem 1:31. Dvojčátka měla náročný týden, ponocovala, pracovala, spisovala a studovala. Předvídaly, že forma je asi slabší, nakonec však předvedly slušné výkony. No a Berďu pozlobil kotník a nestabilní terén, takže se potrápil hodně a prý používal slovník, který při přednáškách na Báňské obvykle nepoužívá. Výsledný čas 1:43 byl spíše podprůměrný, důležité ovšem je, že se mu v okolních lesích líbilo. Pak už jen klasika: tekutiny, kuřecí stejk, vyhlášení atd. Deni vyhrála v ženách a Ivon byla druhá. Takže ženské týmové jedničky řádily o sto šest.
      Rozloučili jsme se a vyrazili s Berďou na kole zpět do Ostravy. Veselou projížďku jsme samozřejmě zakončili u pivka a u pizzy. Tož fajny den no ni?

Fotky MK Seitl