Night Run Ostrava – 3.5.2014



Tak takhle jsem si jeden z prvomájových dnů určitě nepředstavovala. Sedím v autě na cestě domů a teploměr mi ukazuje necelých 5 stupňů. Těším se na horkou sprchu a čaj s rumem.  Někdy v lednu mě ségra navnadila na závod Night Run v Ostravě. Podle propozic a webové prezentace vypadalo vše lákavě. 5 nebo 10 km. Rozsvítíme celé město. Závod se prý stane „tradiční sportovní běžeckou událostí v Ostravě“… no nevím, za svou krátkou běžeckou kariéru jsem už teda zažila mnohem lepší.
Moje sestra je známa tím, že všude chodí na poslední chvíli. Nejinak tomu bylo i dnes. Z Dobroslavic vyrážíme před 20.hodinou spolu s jejím manželem a  naší mamkou. V centru vpohodě zaparkujeme, na Masarykáči u startu to vypadá celkem poklidně. U toitoiek potkávám Stošu. Všichni svítíme čelovkama, protože patří k povinné výbavě. Za pět minut se startuje (20.25) a já stále nejsem nachystaná ani vlastně nevím, kde se mám postavit. Zmateně se někde zařadím a vybíháme – to se mi ještě nikdy nestalo :-(.
Neběží se mi dobře. Od pusy se mi kouří, nohy mám ztěžklé a nemůžu se úplně nadechnout. Předběhnu pár lidí, kteří mi to na konci zase vrátí. Pozoruju běžce kolem sebe. Není tu ani nikdo známý (Stoša je někde v nedohlednu). Poslouchám si hudbu a vrací se mi oplatky Kolonáda, které mi sestra nabídla před startem. Zuřím nad svými stále neshozenými zimními kily a závidím sestře, že běží jen 5 km.  Po prvním kole mám chuť to vzdát, ale švagr s mamkou mávají, tak to zkouším dál. Trošku mě povzbudí vzpomínka na knihu „Když běhá žena“, kterou teď po večerech čtu :-). Je napsaná s nadsázkou a humorem. Konečně jsem v cíli, ale nezaplaví mě ten známý příliv radosti, spíš jsem ráda, že to mám za sebou. Časomíra ukazuje čas těsně pod hodinu, tak aspoňže tak, říkám si. Jaké bylo mé zklamání, když mi Stoša oznamuje, že to nebyla čistá desítka, ale něco kolem 9,6 km. Honza běžel jako vždy tak, jak se na týmovou jedničku sluší a patří a myslím, že byl spokojen.
Na náměstí to rozhodně nežije. Čeká se na vyhlášení vítězů a snad na nějakou afterparty. Mám pocit, že když jsem se v lednu přihlašovala na závod, pořadatelé slibovali bohatou tombolu a doprovodný program. Místo toho tu stojí jeden stánek s předraženými kompreskami a druhý s nějakým  gulášem. Je strašná zima a těším se domů. Jdeme k autu, cestou domů brblám, až mě ségra  zprdla, že mám zase problém. No každý den není posvícení, za sebe dávám závodu palec dolů…Mnoho povyku pro nic. Za 500 Kč startovné jsem čekala opravdu víc – bavlněné tričko uložím do skříně a budu doufat, že třeba alespoň část toho nekřesťanského startovného šla na charitu.  Jediné, co mi závod přinesl, je odhodlání, že do příště se musím zlepšit a pilně trénovat.
Jak už psal Berďa, dnešek byl závody opravdu nabitý. Já bych ještě zmínila Běh Benedikta Labre, charitativní akce, 2. ročník. Měla jsem běžet raději tento závod. Pokochala bych se lesy v okolí Plesné a mých rodných Dobroslavic a rodiče by mi navíc zamávali z okna.
Doufám, že vy ostatní jste si dnešní den užili více než já. Gratuluji naší skvělé Deni i ostatním ke krásným výkonům a Orlíkům přeji vydařený start do jejich ultra závodu :-).

7 komentářů:

  1. Tentokrát zcela souhlasím s Nikšou. Závod to nebyl úplně vydařený z pořadatelského hlediska. Já jsem si to sice užil lépe, ale vzhledem k úrovni závodu jsem očekával téměř certifikovanou desítku. Bohužel z toho vyšel rumunský paskvil, kde se v každém kole sbíhalo a vybíhalo cca 25 schodů. A přitom stačilo v závěru oběhnout Masarykáč abychom tu desítku měli. S časem i rychlostí jsem spokojen. Po několika měsíčních problémech s pravou patou se pomalu dostávám do formy a již vím, že to v Praze uběhnu. Akorát budu muset vymyslet přiměřené tempo. Pozitivní věc na Najtranu byla ovšem občerstvovačka v cíli, kde jsem si dal dostatek ovoce, pití, koláč, závin i tatranku. A také musím přiznat, že v závěru jsem neměl síly na finiš a 300m před cílem mě seknul jeden borec a druhý dokonce 30m před cílem. To je trošičku jako ostuda. Byl to pro mě první jarní závod. A fakt jsem to už potřeboval, zkusit běžet naplno.
    No hrozně moc se těším do Prahy na celou bandu a snad bude o něco tepleji než včera.
    Stoša

    OdpovědětVymazat
  2. Nikolko, doufám, že nálada krapet už lepší je, ve Švajcu zima a víc než už týden tu chčije! Také se těšíme na partu do Prahy, máme už sbalené batohy! Počasí určitě výjde, toť jasná je věc, Niki u PC nám držet bude palec!;) Kač

    OdpovědětVymazat
  3. Niki, jestli se Ti nelíbil závod, tak článek se Ti povedl. Mi je z toho závodu úplně blbě, jak jsi to pěkně popsala. Nikdy ho nepoběžím! A tričko, tričko se Ti jednou bude hodit, to si piš.
    Ke Stošově poznámce musím jen poznamenat, že nevím, co je to rumunský paskvil a snad to ani nikdo nepochopil tak, že by se v Rumunsku třeba běhaly kratší maratony nebo něco v tom smyslu. A kosa je pěkná i dneska, co? :-)
    P.S. PRAHA!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Niki, článek se ti povedl a příští závod se ti bude snad líbit více. A můžeš být na sebe hrdá, že ses obětovala pro ostatní a my tak víme, co neběžet. Ke Koudyho komentáři Stošovy poznámky bych poznamenal, že všichni víme, co je to rumunský paskvil!

    OdpovědětVymazat
  5. Niki, bude líp! Aspoň se můžeš na další závody o to víc těšit! :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Niki, alespoň máš o to větší důvod těšit se do Olomouce na půlmaraton. Holka nevěš hlavu, to je jasné, že se blbě běhá, když je zima a pěkně hnusně! Jsme ráda, že jsem na ten závod nejela. Původně jsem chtěla na otočku opustit rodinku z minidovolené na Čeladné, zaběhnout a vrátit se zpět. Ježiš, to bych byla na...ná.......Berďo-ve VZS jsem pouhou chvilku, ale i já si troufám tvrdit, že tak trochu tuším, co si představit pod rumunským paskvilem...:-)

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem Dominik Libre běžel a na Night Run jsem se byl podívat. Na Dominikovi bylo poznat, že akci pořádá přímo Charita, její ředitel je sám aktivním běžcem a např. na rozcestích byli jako regulovčíci samotní bezdomovci. Po závodě se člověk dozvědel přesnou výši vybrané částky a jak bude použitá. Naproti tomu Night Run byla klasická komerční akce pořadána pražskou agenturou postupně ve všech krajských městech. V Praze má sice velký úspěch, ale v regionech za 500kč startovného nemužou čekat velkou účast. Vzhledem k tomu, že očekávali minimálně 1000 účastníků, tak je otázka, zda příští rok ještě něco bude...
    Marek Š.

    OdpovědětVymazat