VZS OSTRAVA!!! - Běžecký oddíl Vodní záchranné služby Českého červeného kříže Ostrava

9. LC - Ostravice- hřiště aneb Lysacup úplně jinak

       Tak jsem si přečetla všechny ty příspěvky k Lysacupu, v nichž se to jen hemží takovými cizími slovy jako svižný běh, čelo vedoucí skupinky, první dvacítka, osobák, předběhnutí Pokyho..., a protože už mám za sebou 9 etap a ještě jsem nic takového nezažila, rozhodla jsem se uvést všecko na pravou míru. A navíc když byl ten Silvestr a běželo se v maskách, to si člověk prostě musí užít. Osm etap jsme rubali, co jsme mohli, aby na nás byl prezident hrdý, tož tu devátou etapu jsme pojali po svém. Aspoň náš zvěřinec...
      Silvestr je svátek, tož je třeba pojmout to trochu slavnostně. Vyhecovala jsem se tedy, porušila svou tradici, že sukýnku oblíkám jen na maturity a předávání vysvědčení, večer před závodem si pořídila nový elegantní outfit - krásnou žlutou sukýnku s hnědými žirafovskými flíčky (a to bacha, vše v ceně 12 Kč včetně DPH; a jakou parádu jsem s tím udělala:-), těšením na to, že zase vyrazím s čipem na Lysou, jsem ani dospat nemohla, ale pak už bylo ráno a vše začalo.
     Strategii společného výstupu zvěřince jsme domlouvali už cestou v autě. Jen Stoša naše zvířecí pudy ignoroval a plně se koncentroval na běh v první dvacítce. Na parkovišti jsme nahodili masky - tučňák (Oli), opice (Berďa), tygřice (Lenkačlenka) a žirafa (Mišička Bidýlko) a po odstartování vyrazili na trať. Ač každé malé dítě ví a na wikipedii jsem si vygooglila, že tygři "loví spíše velká zvířata, jako jsou jeleni, příležitostně uloví i menší kořist, a jestliže je v okolí nedostatek potravy, spokojí se i s kobylkami. Dokáží spořádat až 30 kg masa najednou..." Tak naše tygřice udělala někde chybu a místo 30kg masa zobala antibiotika, což se na trati záhy ukázalo jako ne příliš šťastná volba. My zvířátka však držíme při sobě, tak jsme pomalým tempem postupovali dopředu a rychlým tempem propadali na konec startovního pole. Trochu nám sice dělalo problém vyrovnat se s tím, že je už před námi i peřina, a dokonce i kadibudka se pro nás stala nedostižnou metou. Ale vše je otázkou úhlu pohledu. Když jsem si ve své žirafí hlavičce zdůvodnila, kolik plynů a biologického paliva tu kadibudku pohání dopředu, tak jsem pochopila, že je to vlastně správné, a přestalo mi to vadit. A navíc poslední jsme nebyli, pořád byl za námi ještě Dědek Beskydský, který šel na chůdách. Jen opici (Berďovi) to nedalo, aby každou chvilku neměl poznámku, kde už by mohl být a že do toho kopce začne za chvíli couvat... (ale na každého jednou dojde a kdo se směje naposled....)

      A tak jsme se kochali přírodou, postupovali k cíli, dech nám pomalu docházel, ne snad od toho tempa, ale jak jsme pořád cestou dřistali a dřistali a dřistali a probírali všecky ty zvířátkovské problémy...  Ale aspoň kopýtka se mi nepotila. A navíc jsme si vychutnávali upřímné pochvaly kolemjdoucích, zejména samců lidského rodu - jak ta žirafa a tučňák krásně voní, jak jim to sluší, jak mají krásné masky... Ani by mi nevadilo, narozdíl od jiných etap, kdy už od startu vyhlížím cíl, kdyby tato etapa nikdy neskončila a my jsme pořád ještě šlapali vzhůru. Možná v té masce budu chodit pořád, a nejen Lysacupy. O to všechno Stoša a Deni a Jarek a všichni v předních liniích přicházejí svým pošetile rychlým během. Jen opice (Berďa) do toho zase pronášel své hlášky, že teď už by byl v cíli, že má formu... (ale na každého jednou dojde a kdo se směje naposled....)

      Ještě jsme si cestou připili šampaňským, ale neopili jsme se jak nějaká zvířata, to dělají lidé, ne zvířátka. A pak už jsme svorně tygřice, tučňák, žirafa a opice, prostě my zvířátka, co spolu kamarádíme, v tomto pořadí potvrdili své dosažení cíle, naštěstí tam Luďa s kouzelnou krabičkou pořád ještě stál, pořídili vrcholové foto, které je, jak by řekla právnicky vzdělaná tygřice, předmětem doličným a důkazním materiálem, že i mistr matematik může udělat ve výpočtu chybu a že jak už jsem psala, kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Neb mistr matematik svou opici nesl celou cestu naopak a vůbec mu nevadil chybějící otvor pro nos a pusu, který hrdě nesl na svém čele. Až tvůrkyně masek upozornila na tuto matematikovu odchylku od správného výpočtu. Holt mistr optimalizace neoptimalizoval svůj silvestrovský ohoz.

     Naštěstí ale vše dobře dopadlo, seběhli jsme ladně dolů a u Tkáčů se sešli i se sprinterskou částí naší početné výpravy, neb Stoša, Deni a další zase statečně hájili úspěchy našeho oddílu, za což jim my, zvířátka děkujeme a slibujeme, že příště už zase budeme rubat. Pak jsme si naplnili bříška a rozjeli se do svých doupat a pelíšků, abychom se připravili na silvestrovsou noc, neb si dovolím trochu předjímat, že to bude velká oslava, že veselí bude bujaré, spousta z nás se zase neuváženě přihlásí na nějaké ty závody a výzvy, týmová jednička ukáže, proč je týmovou jedničkou a vůbec.... Radši nehádat, co všecko se večer odehraje:-) :-)