LC Šance. Kdopak by se deště bál...

To se mi hlavou poslední dobu míhají takové myšlenky. Prdím už na ten Lysacup...ač běhám, pořád se nezlepšuji...i ti houbaři jsou rychlejší než já...nemám čas na trénink...zima, sníh, vítr, sobotní dopoledne v prdeli...a proč? Končím, letos fakt už končím...

Jako dnes . Vzbudím se a prší. Předpověď hlásí oblevu, vytrvalý déšť. K tomu na horách vichřice. A já mám stát v 8:40 na kruháči v Hrabůvce, aby mě Stoša nabral směr přehrada Šance. Nechce se mi. V hlavě si formuji  předsevzetí: „ Končím. Budu chodit na LH jen tak, nezávodně a jen když bude hezky. Už jenom dojedu pár etap Lysacupu, LH 24, Horský běh na Lysou horu a Lysohorský čtyřlístek. A KONEC“.

Po příjezdu na místo startu se o své předsevzetí podělím s dalšími VZS Pajtášky. Výborně se mi na toto téma diskutovalo s Petrou, protože Petra, Petra mě TRUMFLA: „Každý den jedu autem do Frýdlantu do práce, každý den ji vidím (LH) a když ji vidím, chce se mi téměř zvracet“. Petra je v daný okamžik můj člověk J J J.

Silnice nad Šancí je zledovatělá. Denisa klouže kolem  a volá: „Děcka dejte mi někdo nesmeky“. Ale ona je šikula a zvládne to i bez nich. Já ne. Já nemít na nohou Orocy, tak neudělám ani krok. Zdraví jsem přece nevyhrála v loterii a v loňském roce těch úrazů bylo dost.

A už je tady start. Pouštím hodinky, ani ne tam kvůli času, jako spíše kvůli toho, abych měla přehled o ubíhajících kilometrech. Dnešní trasa je do sedmi kilometrů, krpál-běh-krpál-běh-krpál-asfalt-cíl, z mého pohledu je tedy běhavá.

Počasí je fakt blbé. Rozhodnu si z toho udělat přednost. V uších mi sice hraje ejsídýsí, ale mozek šrotuje a vysílá mi informace o Horské výzvě Jeseníky 2013, kdy v dubnu přišla sněhová kalamita, mlha a já se svou parťačkou měla zdolat v tom nečase 68 kilometrů.  Přesto jsem to tenkrát zvládla. Pcha, co je proti tomu nějakých sedm kilometrů...

Jé nějací dva kluci přede mnou, ty dám, vypadají sportovně, ale já to rubu, jsem u nich. Sotva se k nim přiblížím, zjistím, že on to Keňan a Berďa. Jdou dnes jako chodci, turisti, Berďa má ischias a Keňan se dává dohromady po antibiotikách.  Jejich přítomnost má na mě dvojí vliv. Jednak mě povzbudí, protože mám ty kluky ušaté fakticky ráda, jednak mě rozhodí. Neboť  oni coby lehce invalidní turisté mají v podstatě stejné tempo jako já závodící J

A co ten synek přede mnou. Není to náhodou Medvídká-Orlík. Tož toho na tuty dneska dám. Je tak hnusné počasí, až mě to dobíjí energií., musím běžet, ať je mi teplo...Aha to není Orlík, to je Dědek Beskydský. Taky dobrý skalp, je to sice důchodce, ale s výbornou kondicí, to se také počítá.

Rubu to dál (KURDE MI PROSTÍ ČLENOVÉ RUBEM A EL PE  KOUDY SI VÁLÍ ŠUNKY V AQVAPARKU, hnus velebnosti) ...ha, nějaká banda pubescentů. Mlaďoši, mají plno energie, to se počítá, když je předběhnu...Co na tom, že mi cestu uvolňují až podezřele ochotně se slovy "my to dnes jdeme na pohodu“ J

Kurde co to furt padá z té oblohy. Aha, ono pořád prší, při běhu a chůzi  koukám  jen pod nohy a nestíhám kontrolovat počasí...Taky dobrý, alespoň nepoznám, zda jsem tak zpocená nebo tak deštěm promočená. No však nejsu z cukru, tak to nebudu řešit.

Sakra a kde je ten Orlík??!! Taký fajně velký břuch mu narostl, tož to musí zpomalit. Ale on je stále přede mnou. Já ho snad dnes nedoženu...(fakt jsem ho nakonec nedohnala, ale prý jenom o minutu J tak jsem mu to odpustila)

Jedu jedu jedu...chvílema dávám Kubu, chvílema mě dožene, chvílemi mě znervózní, jak blízko jsou za mnou turisté B+K...A už vidím chajdu, už je tu asfalt, Kuba mě předběhne, ale nakonec mezi námi není takový odstup. A je tu Vlaďka a Luďa, jak ráda je vidím J  pípám čip, doploužím se pohladit hladící bod, fotka a mažu do hospody.

 

Dnes jsme se rozhodli v Kameňáku trochu se zdržet, abychom se převlíkli, trochu uschnuli a dobili energii. Dávám si banán, horký sladký čaj s rumem, po hypoglykemiju  už fakt nechci zažít (viď Majdo J ).

Nazpátek běžíme přes Lukšinec, Butořanku a Mazák. Sníh je hodně rozmoklý, chvílemi se brodíme ve vodě. Překvapivě mi to nevadí, protože je hodně teplo. V botách jsem si vytvořila příjemné mikroklima, cosi jako mokrý neopren, tak neumrznu.

Cíl, jsme u auta a fičíme do Ostravy. Najednou vykouklo i to sluníčko. A je mi krásně J

MILUJU TU LYSOU HORU, MILUJU TU NÁMAHU, MILUJU TY SRANDIČKY SPOLUBĚŽCŮ,  MILUJU BĚH, ÚNAVU  A NÁSLEDNÝ  PŘÍVAL  ENDORFINŮ.....ale budu si vybírat etapy a trasy. Ty, které mám ráda. Možná tedy ještě dám Lysacupu šanci i příští sezónu. Možná J