14. LC - I když fučí, člověk ve větru vlaje, nikdo nevzdává, každý běží Visalaje

Je sobota 14. 2., normálně bych se teď chystala na 15. etapu LC, ale achilovka, i když MUDr. Keňanem esteticky zatejpovaná, mě dnes ukotvila navzdory mé touze nevynechat žádný LC doma. A navíc na Valentýna, kdy by se člověk měl věnovat tomu, koho co miluje. A já jak na potvoru zrovna dnes svou milovanou Lysou se svými milovanými členy VZS musím vynechat. Jak by řekl MUDr. Keňan, dnes jsem si prostě vytáhla PechVogla :-) Takže alespoň malá náplast. Nelením, a zatímco ostatní teď hledají čipy, Stoša konzumuje banán, Jarek už někde míří směr Ostrava a ostatní rozcvičují či nerozcvičují svaly a zpytují svědomí, jak zodpovědně se na včerejším plese MK Seitl chovali či nechovali vzhledem k dnešnímu sportovnímu výkonu, já sedám k počítači a vyplňuji mezeru 14. LC - Visalaje.
Ačkoli bývá běžné, že nejtěžší na každém LC je až běžecká část, u této etapy to vypadalo, že nejtěžší bude se na místo startu vůbec dostat. Lehká nervozita panovala už večer před startem, kdy Berďa rozděloval účastníky do aut a nadhodil, že vlastně ani neví, zda tam vzhledem k meteorologickému katastrofickému scénáři bude schopen dojet. V tu chvíli blikla týmové jedničce v hlavně kontrolka, že 120. účast na LC bez jediné vynechávky je ohrožena, Berďovou pohostinností tentokrát opovrhl a zvolil auto s větší pravděpodobností úspěšného dojezdu:-)
A asi tušil, proč tak činí, neb předpovídaná sněhová vánice, možnost tvorby sněhových jazyků, silný nárazový vítr... tentokrát nebyly žádnou nadsázkou a chvilkami to vypadalo, jak zpívá Mňága a žďorp, že i Cesta může být cíl. Přestože Berďa jel velmi opatrně a my jsme místy tlačili či brzdili i očima, v  Krásné jsme narazili na první auto v příkopě, při snaze pomoci Berďa zajel příliš do kraje a už jsme vytlačovali zpět na silnici i naše auto. Naštěstí svízel překonána a frčíme dál, do startu už moc času nezbývá, Stoša už se rozběhává:-) Počasí je opravdu na draka, já bych si za volant nesedla ani omylem, takže jsme vděčni za každý ujetý metr  a Berďa se při každé šanci auto někde nechat s nadějí v hlase ptá, zda už to nedoběhnem. My však tvrdošíjně trváme na odvozu až ke startu, což se nám opět málem nevyplácí. V kopci těsně před cílem totiž další auto nezvládlo situaci a my trčíme v koloně. Stoša se stále rozběhává:-) Rozjezd do kopce po zledovatělém povrchu pak bere do svých rukou Keňan a my opět tlačíme a na start stejně nakonec dobíháme. A to je teprve úvod:-)
Krátce po desáté je odstartováno a něco přes dvě stě běžců se vrhá vstříc sněhovým závějím, sněhové vánici, padajícím stromům - opět bez nadsázky. Mnohdy s očima zaslepenýma sněhem, ale možná raději nevidět.
Tradičně se necpu dopředu, startuji z posledních pozic, dnes navíc opatrně, neb achilovka bolí. Snažím se tedy našlapovat opatrně, pokud možno na rovný povrch, brzy však zjišťuji, že to byl čirý nerozum. Šetření paty si začne vybírat daň ve stehnech a kolenou. Zpočátku se snažím předbíhat, zjišťuji však, že každé šlápnutí do hlubokého sněhu je jehlou do paty, takže se smiřuji s absolvováním trasy v jakémkoli čase a výsledku a držím se ve skupince pomalejších běžců. Příště zase zarubu. Nohy bolí čím dál víc, ale nejsem tu od fňukání, Luďa na mě nahoře nebude čekat celou věčnost, navíc v takovém počasí. Snažím se tedy v rámci možností bojovat a občas tedy i někoho předběhnout. Velký výkon to ale není, ani se nepotím, síla i hlava na výkon by byly, ale tělesné komponenty stávkují. Mám tedy čas myslet na ostatní, co se jim asi honí hlavou:
Stoša: "Prezydent zavelel, že dnes máme na to, abychom předstihli tým Pokyho, musím to dát, počasí na nic, padající stromy přede mnou, za mnou, ale musím valit. Lehce došlapovat, neunavovat se hlubokým sněhem, šetřit síly na závěrečnou sjezdovku a tam to napálit, ta rozhodne. Vidím se nejhůř na 13. místo a čas 52:58, nad 53:00 prostě nejdu... "

Deni: "Ségra tady zas není, musím hájit čest za obě, ladně, přes špičky, na patu nemyslet, Marie Delingerová kousek přede mnou, jinak žádná ženská široko daleko, budu s ní držet krok, něžný a lehký odpich, inovejty mě nezradí. A čím rychleji poběžím, tím dřív budu v kameňáčku u čajíčku. Hodinu a maximálně 24 sekund nad, déle se tady trápit v tom počasí nebudu!!!"
Miro: "Počasí hrozné, tomu vichru těžko čelí chlap, co teprve Deni. Musím máknout, abych ji nahoře čekal a hned ji mohl obejmout..Krásná odměna za běh v tomto počasí - to mi vlialo energiu do žíl, stále bežím v tempe bez kríze. Som pod zjazdovkou... Už jen kousek, přede mnou jen 42 běžců, do hodiny to bude.."

Jarek: " koleno.... vykašlat se na to??? ..... rubat..... koleno....... vykašlat se na to....... rubat...... koleno..... vykašlat se na to..... rubat..... rubat..... rubat..... rubat......tak snadno se nedám a na 85. misto se cítím koleno nekoleno..."
Fido a Ruda: "V jednotě je síla, každý chvilku tahá pilku, držet se, táhnout se, nekecat, rubat, nenechat si toho druhého utéct, i kdybych měl vypustit duši, double VZS doběh s třísekundovým rozdílem, to dáme, první desítka nad stovkou je naše!!!"
Berďa: Když už jsem tu dojel, tak nějaký běh mě už nerozhodí. A že je tolik sněhu? Sníh není voda, sněhem na dno nepronikneš, takže se vlastně vůbec nebudu bořit a poběžím pěkně lehce po povrchu ani stopa po mně nezůstane. Ladně jako laňka... Fyzikální a matematické zákony mám v malíčku, trasa zoptimalizována, výpočet času doběhu je jasný: 1:06:26, ani o sekundu se nemohu splést!!! Pak ten svůj výsledek ještě převedu do jiných soustav a světů, aby viděli, na mě si jen tak nepřijdou..."
Pája: "Včera Kanáry, písek, modrá obloha, moře, 30 °C, dneska sněhová vichřice, jen dvě hodiny spánku, valím nahoru, neb čím dřív vyběhnu, tím dřív budu doma v posteli dospávat deficit. A navíc útok na bednu se nevzdává!!!! Když musíš, tak musíš, žádná teplotní, časová pásma a výmluvy na aklimatizaci si nepřipouštím a rubu...1:07:14, to musím dát!!!!"

Django: "Konečně se projeví výhody mé výškové a hmotností kategorie, nějaká vichřice, padající stromy mě nezastaví, neodfouknou, razím si cestu kupředu, 1:11 zní hezky, prostě jednička, a hned trojitá..."
Keňan:"Nepřehnat to, výletně, antibiotik už jsem přemlsaný, už bych si dal taky něco jiného... třeba smažák s hranolkama, ten ale až po výkonu, zpátky na Visalajích... Nebudu se cpát dopředu, ale na start si počkám... Ale když už teda vybíhám... a ono to běží... předbíhám Bidýlko... není to tak špatné... trochu zkusím zarvat... výletování už bylo dost, Kubu trochu popoženu do té sjezdovky,.....1:14 - není to jako za času největší slávy, ale po antibiotických orgiích to není tak špatné..."
Koudy: "Hezky se mi to sedí doma v teple, bez vichřice, u počítače, u aktuálních výsledků.... teď vybíhají... ještě mám chvilku, jdu si dát popcorn, ať se mi to líp sleduje... meteorologové jim zrovna nepřejí.... ale oni to rubnou... 50 min... Stoša už by mohl být pod vrcholem... 51 min... pořád nic.... 52 min...58 sekund... je to domááááááááááááá.... suneme se jako tým dopředu!!!!........ a Miro, skvělý čas...a Denííííííííííííííí, holka jedna šikovná...... Dobře mi to v tom týmu rubou..... "
Ivon:" Super, ségra, jeď, jeď, jeď, aspoň jedna z nás.... Deni teď musí rubat za nás obě, příští rok ji v celém LC ale zase podržím, prostě twins..."
Oli: " Nové město na Moravě, šampionát.. paráda.... ale jak asi rubou na Lysacupu, škoda že tam nejsem s nimi, teď bych seděla v autě s Bidýlkem, oni by se rozběhávali, utvrzovaly bychom se v tom, že to bude zase dřina, teď bych vyběhla.... dřina, ale euforie.... Jedenáct hodin, už bych finišovala, vydýchat se, počkat na Bidýlko, utvrdit se, že je to čím dál těžší, ale fajn, a teď už jen dolů... Příště si to nenechám ujít, co je proti tomu nějaký šampionát.... "
Fík: "Kdy už zase budou etapy se startem blízko pivovárku, Visalaje jsou zbytečně moc na opačné straně, do toho nejdu:-)"
Lenia: "Balet, padede... Praha.... Lysá je ale Lysá, tož ti moji parťáci tam teď bojují se sněhem, příště je v tom nenechám. Kultuře bylo učiněno zadost, příště zas rubu..."
Petra:  "LH24 zmáknu, B7 zmáknu, maratony zmáknu, Čtyřlístek zmáknu, a teď mě tady drží v posteli blbá chřipka..."
UltraLenkaČlenka: "Dneska Lysou nenávidím, nebo miluji, závodím, nebo už nezávodím????... Miluji a závodím, etapy na LC si už ale vybírám, Visalaje vynechám od přehrady to rubnu..."
Orlík: " chrrrrr..... chrrrrr.......chrrrrrrr..... chrrrrrr....."
No a s myšlenkami na ostatní a s textem Mňágy v hlavě: Ledoborec kupředu pluje, kapitán je opilý... se pomalu blížím k cíli, i když k cíli???? Vrchol není cílem, vím, že cesta dolů dnes bude ještě větším utrpením, a tak se nahoře příliš nezdržuju, pozdravím zbytek týmu, aby věděli, že žiju, a už se sunu dolů, a to doslova. Ledoborec mi stále zní v hlavě, v duchu vzývám Koudyho s vrtulníkem, ale bojuju, energii do žil mi vlije zbytek týmu, který mě lehce předbíhá a popichuje, takže se snažím nebýt až takové béčko a k autu nedobíhám zas až s takovým zpožděním. A i když nejsem fandou automobilového průmyslu, tak ráda jako teď jsem to parkoviště a auto snad ještě nikdy nevítala...
Tak je 8:30, všichni teď plus mínus nastupují do aut a vyjíždějí vstříc 15. etapě. Končím článek, myslím na ně, jdu alespoň pohledem pohladit čip a příště snad zase s nimi. LC je prostě droga, kterou,jak píše Deni a Jurek, někdy prostě musíš, ale vždycky chceš:-) :-) Rubejte, týme!!!! a Prezydente, happy birthday, neb kdo jiný má to privilegium, že má narozeniny zrovna na Lysacup!!!