15. LC Hřiště

       V sobotu ráno dne 14.2.2015 se těším na další etapu Lysacupu. Jedu vlastním autem, nabírám další čtyři lidi přesně dle časového harmonogramu, který jsem si napsal, takže jsem docela klidný, že tam budeme včas. Všechny lidi nabírám s matematickou přesností. Na cestu nám svítí sluníčko a vypadá to na etapu za odměnu, je úplně jasno a dá se očekávat krásný rozhled po širém okolí z vrcholu. Parkoviště u hřiště je už plné, takže zůstáváme na příjezdové cestě na krajnici. Je tu i Koudy, který dovezl na vyzkoušení další týmové oblečky. Nová vestička sedí perfektně. Ostatní si zkoušejí i běžecké elasťáky. Jdu se rozklusat a podívat se na úvodní kilometr trasy. Je to slušně zledovatělé, ale běží se dobře. Dneska to prostě zase rubnu. Akorát cítím, že jsem nedospaný po včerejším plesání na MK Seitl párty. Zúčastnili jsme se ve větším počtu oddílových členů než loni.
       Na startu se řadí zhruba 220 běžců. Hledám si místečko vpředu. Slunce pere o sto šest a začíná být horko. Někteří vyráží jen s krátkým rukávem, ale nahoře bude pěkně foukat. Je odstartováno, pohybuji se asi kolem třicátého místa. Postupně se tlačím trochu kupředu. Vidím před sebou hlavně Pokyho. Etapa je to dlouhá, tak si ji dělím na obvyklé úseky a přemýšlím jak rychle běžím, jak došlapuji, abych moc neklouzal a tak podobně. Dnes jsem si na očích nechal sluneční brýle a udělal jsem dobře. Je jasno až z toho oči bolí. Po prvním stoupání následuje vrstevnice v lese pod Sepetnou, kde se hodně soustředím na úzkou pěšinku, abych někde neupadl, navíc je třeba oběhnout spadlý strom. Pak následuje další stoupání po silnici ke Zbujovi. Tady se už dotahuji na Radima, běží stylově, zlehka, ale rychlost asi pro něho ne zcela ideální. V okolí Albínova náměstí jdu před něj a ještě jednoho borce. Snažím se to potáhnout, protože před námi je větší díra a na nikoho nevidím. Až na Lukšinec běžím osamoceně, stále nikoho nevidím, ale za mnou se to začíná řadit a tuším, že mě dnes někdo sekne. Zřejmě jsem mezi Albínem a Lukšincem vyčerpal dost sil a hlásí se i nevyspanost. Nevadí, budu to prat co to půjde. Za Lukšincem až po větry mě předbíhají asi tři borci. Posledním není nikdo jiný než skvělý finišer Filip Žajdlík. Zase mě dal. Zbytky sil ještě mám, už jen dvě zatáčky zkouším se udržet. Ale je fakt rychlý a dává ještě Zbyňu. Později podle fotek zjišťuji, že se za mnou tlačil Bedy. Naštěstí v závěru jsem se přeci jen hecnul a uhlídal ho za sebou. Přikládám čip, točí se mi hlava. Udělám dva kroky bokem z cesty a v předklonu to opět chvíli rozdýchávám. Dnes to bylo trochu horší, ale solidní dvacátá pozice je tam. Uvědomuji si, že jsem dlouho držel 17. pozici, no škoda. Příště je třeba se na etapu hlavně dobře vyspat. Poky dorazil na 26. místě, řekl že to dnes nešlo. Tak to prostě v LC je. Někdy to jde, někdy hůře a někdy vůbec, ale já chci pokaždé dávat do toho vše. Dal jsem Radimovi 90 vteřin, což už je patrný rozdíl. Nadšený však nejsem, spíše tak nějak spokojen, že v hlubším sněhu mi to šlape. Pak jdu kousek dolů k rozcestníku a poslední zatáčce, sice dost fouká, ale sluníčko mi hřeje záda, tak chci počkat na další bodující z oddílu. Výborně finišuje MIro s holými lýtky a chvilku za ním Denča v růžovém trikotu, oba skvěle v první padesátce. Potom už musím do Kameňáku, je mi chladno. Naposled se rozhlédnu až k Tatrám, boží výhled. Tohle jsou ty vteřiny, které mě totálně těší. Vyběhl jsem si na kopec, jen tak v mrazu v lehké bundičce a odměnou je stokilometrový rozhled do všech stran. Očima objedu celý horizont a můžu je žasnout nad tou čistou, zimní nádherou. Zavřu na chvíli oči, vítr utichl, sluníčko se opřelo do tváře, bomba, otočím se a jdu na malinovku.