Bezruč, tak už mě nemuč!!!



6. etapa vede od Bezruče na Lysou
fičím s Berďou, Vaškem, Míšou a Denisou.
   V Beskydech začala ta pravá zima,
   čeká nás opravdové mrazivé klima.
Stopami ve sněhu se dnes všichni podepíšou,
50 cm sněhu na Lysé je krásnou kulisou.
Avšak nyní, se sněhem se budu prát,
těžko si etapu náročnější můžu přát.
Etapa krátká a silová,
pro masochisty přímo stylová.
Ruda si však libuje,
on ji snad víc než Majdu miluje! ;-)
3,7 km, 664 m stoupání,
strach to však málokomu nahání.
293 borců se pere s hangem co to jde,
tady snad jednou někdo i poj..

Bezruč, pomož si přece obouruč!
Holka, za hangem se vzmuž!!
Přece tam musíš být už!!!
Nohy slábnou, chcípám...
Plíce netáhnou, hýkám...

Sjezdovka se nemazlí ani se mnou,
etapa je svou krutostí výjimečnou.
Ten vždy nejlepší z nás :-), 
doprovází mě k hladícímu bodu až.
Hurá!!! Lysá, Luďa a Vlaďka 2,
přežila jsem, a o to tu jde! 

Výsledky 
Srovnání výsledků
Video: Miro
Foto: Petk@, Raška st., OndraŘ, Jindřich1950,

Jak to vidí Pája a Pája. Rajská bouda

Pomalu se probouzím. Je sobota 7. 12. Po včerejší menší akci, kdy jsem si bowlingovou koulí málem způsobila zranění, se mi dnes z postele opravdu nechce. Snažím se ještě usnout, ale světlo v místnosti a přítomnost mé drahé polovičky na druhé straně postele způsobilo to, že už v osm hodin jsem na nohou. S mírným odporem (ač na mě dnes vychází služba) jdu pro snídani a společnost mi dělá asi pět různě barevně označených tašek (který cyp vymyslel ten tříděný odpad). Po snídani se mi jako obvykle nic nechce, a tak bezmyšlenkovitě brouzdám po internetu. Co bych to samozřejmě byla za členku VZS, kdybych se nemrkla i na naše stránky. Dívám se do naší termínovky, kdo všechno se zúčastní zítřejší časovky od Bezruča. No moc nás není :-(. Náš boss nás tentokrát bude jistit ze vzduchu a další opora našeho týmu si bůhví proč vybrala místo 3,5km trasy trochu větší sousto v podobě pražské stovky. Už teď se těším na jeho článek a začínám hledat na internetu nějaký translator, který by převedl Jarkův jazyk do češtiny :-). Při brouzdání na stránkách, si nelze nevšimnout poznámky v diskuzi, že chybí článek z Rajské boudy. Uvědomuji si, že ten mám na starosti já. Snažím se svůj mozek přesvědčit k činnosti, ten ale odmítá poslušnost. Docházím k zjištění, že bude asi nejlepší nabrat do mozku trochu kyslíku a do plic trošku toho zdravého ostravského vzduchu. Pak mi to psaní půjde určitě lépe. Oblékám se do běžeckého, beru si Garmin hodinky (u výtahu zjišťuji, že jsou prakticky vybité) a vyrážím ven. Do sluchátek si dávám Kluse a jdu „klusat“. V hlavě si přitom promítám Lysacup z minulého týdne a snažím se ze střípků svých vzpomínek něco poskládat.
Pro nás s Pájou byla Rajská bouda již pátou etapou v řadě, i když se ze začátku našlo pár skeptiků, kteří si možná mysleli, že to po Prologu zabalíme. Tentokrát jsme jeli autem s naším bossem, Djangem a Fíkem. Cesta ubíhala rychle a všichni jsme byli v dobré náladě. Jakmile jsme dorazili na místo, šli jsme se trošku proběhnout. Nejdříve jsme potkali Rudu a jeho lýtka a pak i Stošu, který se plně koncentroval na svůj výkon. Na startu jsme se sešli s dalšími členy našeho týmu. Chyběla jen dvojčata a Jarek, kteří asi útočili z předních řad. Prvním pár metrů jsem musela jít skoro krokem, protože účast byla opět hojná: 336 účastníků. Pokud zájem o Lysacup neopadne, můžu se rozloučit s první dvoustovkou. Začátek byl po asfaltu a do mírného stoupání. Bylo mi však jasné, že to nebude mít dlouhého trvání. Po dvou odpočinkových kilometrech, to začíná mít koule. Ani nevím, jak jsem se tam nahoru dostala, protože s přibývající nadmořskou výškou, přibýval i sníh, který si s mými letními botkami příliš nerozuměl. Styl dva kroky dopředu a tři dozadu mě začal poměrně vyčerpávat. Měla jsem pocit, že ač jsem na začátku, mé síly už jsou u konce. Po čase jsem se rozhodla, že se nebudu vyčerpávat během a přešla jsem do chůze. Poslední kilometr jsem se snažila trochu upravit neutěšený výsledek, ale sníh mi při předbíhání ostatních závodníků moc nepomáhal. Rovněž zvolání nějakých turistů: „ to jsou ti pomalejší“ mě moc nepovzbudilo. Žádné utrpení ale netrvá věčně a já po 1hod a 7 minutách stanula na vrcholku. Jakmile jsem se vydýchala, začala jsem konečně všemi smysly vnímat zasněženou krajinu. Asi za minutku doběhl Pája a společně jsme se vydali dolů. Tentokrát jsme se rozhodli, že si pivo dáme až na Rajské boudě. Ani cesta dolů však nebyla procházka růžovým sadem a některé pasáže byly doslova o hubu…budu asi muset Ježíškovi napsat o pořádnou zimní protiskluzovou obuv. Den jsme tedy zakončili v Rajské boudě u studeného piva a teplé polévky. Stoša sice vypadal jako by mu ulítly včely, opět to asi nebyl výsledek dle jeho představ. Zato náš boss rozdával úsměvy po celé hospodě. Po příjemném posezení následovala cesta zpět domů.

Pája

Lysohorský dogtrekkingový maraton

trasa: Sluníčko-Sepetná-Staškov-Lysá Horá-Vyšní Mohelnice-Visalaje-Bílý Kříž (u chaty Kysuca obrátka)-Gruň (Charbulák)-Armaturka-Poledňana-Kobylík-Šance-Mazák-Sluníčko. 42km.

Dnes jsem se zúčastnila dogtrekkingového závodu, který organizoval Roman Baláž. Počasí do pátečního večera bylo všelijaké a i Roman připravoval různé varianty.
Já jsem  byla v pátek večer vyklusat s Ajou 5km a v hlavě jsem probírala taktéž všelijaké varianty, včetně i toho, že to vzdám. Asi tak přemýšlelo více závodníků, protože se někteří omluvili.  Ráno jsem ale vyjela a v autě jsem se pro změnu rozhodovala,že půjdu jen tzv. vložený závod na 15km. Na Ostravici ale bylo v celku obstojné počasí, vítr minimální,takže jsem nakonec šla celý maraton, který tedy byl v původní trase přes Lysou Horu. A bylo parádně.
Počasí bylo zcela ideální, občas fouklo, ale vůbec ne tak, jak předpovídali.
Trasa byla super, sněhu hodně a ne všude to bylo dobře prošlapané. Když jsem sbíhala z Lysé  na Visalaje, tak jsem si vzpomněla, že za týden tady bude LC.  Kolem Vyšních Mohelnic na té louce opravdu dost sněhu a hodně blbě se běželo. Na Charbuláku jsme s Ajou chvilku odpočly, daly tekutiny a sváču a po sjezdovce k Armaturce dolů. Tam opět moc sněhu a v jednom místě jsem zapadla do nějaké závěje až nad kolena. To už bylo v druhé polovině trasy a začínala jsem toho mít docela i dost. Naštěstí od Armaturky k Poledňaně to bylo projeté. Pak nastal další těžký úsek - celá modrá trasa kolem Šance zcela zledovatělá. Měla jsem nesmeky, ale i tak to bylo náročně. Dobrý byl pohled na Aju, jak jí to klouzalo. To jsem se musela i zasmát.
Od Mazáku pak poslední úsek do kopce a to již bylo o vůli.
Nicméně jsem velmi spokojena, celkový čas 4hod 56min 15s . Z žen za Áďou na druhém místě. ( o kategorii mluvit nebudu, protože jsem v ní byla sama). Výsledky jinak ještě přesně nevím, vyhlášení bylo až večer, ale já pádila domů. Jsem hrozně ráda, že jsem to nakonec nevzdala a trochu i prověřila to moje psisko (teď leží u mě vedle počítače) a já po nějaké době běžela delší trasu. Aja byla super a zvládla to fantasticky.
Trasa se mi moc líbila. Značení bez problémů, na neturistických úsecích měl Roman dobré značení.
Super sobota.
Zítra s Vámi nejdu ( to by mě už doma asi ukamenovali). Přeji Vám taktéž dobré počasí, nejlepší výsledky a těším se na Visalaje. Leňa

  

5.etapa Rajská Bouda

       Je to sice trochu stereotyp, že článeček píšu opět já, ale aspoň bude stručný a nezáživný. Běháme na Lysou v hojném počtu, dá se říct i v největším počtu ze všech oddílů, ale do vytvoření kratičkého zápisu se nikdo nehrne. Dne 30.11.2013 se nás zúčastnilo 16. Každý si to prožije po svém a určitě někdo má i takové zážitky, že by se s nimi podělil s ostatními. Je fakt, že nikdo nemáme večer mezi půl osmou a osmou 20min. času něco napsat. Ani já ne. Tak aspoň takhle: 
       Běželo se mi dobře, poprvé jsem letos vystartoval v inovejtech, dával jsem si vlastně jubilejní 20. rajskou, cíl byl běžet celoběh. To se nakonec podařilo, ale na úkor rychlosti. Potkal jsem Pokyho před větry, tomu se nedařilo vůbec. Nahoru jsem dorazil asi tři čtvrtě minutky za osobákem. Spokojený jsem byl, nadšený ne. Byl jsem vysušen, tak jsem spěchal nejdřív do Šantánu na kofolku. Pak za Majklem. Tam však byla velká závěj, ani jsem si nedokázal vybavit, kde je přesně mohylka. Potom jsem zašel za ostatníma do Kameňáku na malinovku. Všichni vypadali takoví radostní a plní endorfínů, jen to zapsat na stránky. Ale třeba se polepšíte příště. 
       Tak dobrou noc a zítra to rozbalíme v časovce.

Blues o zlomených holích na Lysacupu

Nakopu  vám bratři půlky
Jak mám dobodaný břuch a kulky
Za to mohou vaše supr hůlky
Pojď na páku - půl já, půl ty

Polámu ty tyčky v zlosti
Budou praskat, křupat kosti
Brojím za nás a křičím dosti!
My bez holí jsme jen hosti?

Pích do oka, pích do nohy, to jsou triky
Miluju nade vše vaše kryky
Pích do hlavy, pích do zadku, pích do nosa,
Pak dle nosa poznáš kosa

Zrobíme to jinak děcka
Budeš  čučet, to bude pecka
Koupíme si všeci hole
Budem píchat hore dole

Až se dobře opícháme
Polibky si na tvář dáme
A pak všichni opíchaní
Vzhůru k Lysé beze ptaní

Všichni mají hůlky, klacky
Někdo menší, jiní macky
A tak znova každý týden
 Nahoře si řeknem Brý den


4.etapa Janovice-Bystré

       V sobotu 23.11.2013 jsme opět v hojném počtu vyrazili na Lysou horu. Tato etapa byla vyhlášena jako mistrovská, tudíž se běželo o medaile. Na startu vedle restaurace U Toflů se sešlo celkem 317 běžců. Počasí bylo tak akorát, já jsem se ovšem oblékl o něco tepleji, aby mě nepřekvapil silnější vítr nebo snad dešťové kapky. Dole byla celkem mlha a pošmourno, nahoře však online záběry slibovaly jasno. Na start jsem se zařadil v popředí podle aktuální formy. Ještě se v rychlosti rozdaly barevné trikoty, které často mění své majitele dle průběžného pořadí. Párkrát jsme museli rozestoupit dav kvůli projíždějícím autům. Ale nakonec jsme odstartovali.
       Po asfaltu jsme vyrazili docela slušným tempem. Ono totiž asi není co řešit, když je stoupání mírné. Na mě to však asi bylo trochu ostré, začalo mě brzy píchat v koleni, zpomalil jsem tedy a postupně ztrácel cenné pozice a řadil se až do páté desítky. Zlepšilo se to až výše v kopci na pěšinkách směrem na Kykulku. Zde mě také dohánějí nejrychlejší ženy Tamča a Maruška. Při seběhu se mi daří jít vpřed a chvíli diktovat tempo. Míjíme Ivančenu a kupředu vyráží zase Tamara. Vypadá to na docela tvrdý souboj o nejlepší ženu. Posléze se mi opět daří zabrat, kupodivu v šlapacích, prudších pasážích. Běžecké úseky jsou pro mě tentokrát jaksi pomalé. Předbíhám pár kluků a propracovávám se do čtyřicítky. Vím, že holky jsou tam kousek za mnou a to mě nutí držet tempo a nepolevovat, i když už mám toho plné kecky. Taky je to první etapa, kdy skoro nestíhám nadechovat nosem a dýchám jako čokl. Prožívám si takové první letošní lysakapácké trápení. Za Malchorem uhýbáme vpravo ke křížku a pak poslední serpentiny na vrchol. Mám volné pole, před sebou jednoho borca, kterého se snažím udržet na dohled, jen abych se už dostal do cíle. Posledních 100 výškových metrů se už běží na sluníčku. Mlha všude pod námi a jen pár nejvyšších vrcholů Beskyd lze spatřit. Nahoře je krásně. Odpípnu přesně po 55 minutách od startu a jsem jakž takž spokojen.
       Na východním obzoru obhlédnu Tatry a Fatry, nic jiného pak už ani vidět nejde. S některými jdeme pokleknout a podřepnout k Majklovu pomníčku a dáme si společnou fotku. Potom se jdeme občerstvit do Kameňáku. Seběh absolvuji s Fidem a později i zpáteční cestu. Pro tým VZS nakonec Petra vydobyla zlato, Denča bronz a Poky stříbro ve svých kategoriích. Při vyhlášení U Toflů popíjíme pivko za desetník a papkáme guláš za paďoš, prostě staré dobré časy. Pak už valíme domů.
     
     

M A Z Á K :)

17.11.2013 6,5 km/850 m

Po finálové etapě LC 2013 jsme museli vyčkat neskutečných 253 dní k prologu LC 2014. Chtěla jsem zavzpomínat, co jsem celé ty dny vlastně dělala, jak jsem je prožívala a co jsem všechno bez Lysacupu stihla... .. 
Bohužel psaním diplomky a státnicemi se mi natolik zavařil nejspíš mozek, že si ještě nyní pamatuji jen svoji hlavu vloženou mezi skripta, knihy a články ...  prostě takový předstátnicový hambáč :) Pátý rok na VŠ jsem asi konečně zažila, co to je ten pravý studentský noční život bez spánku:) Bohužel žádná pařba, ani díza, ale stres, nevyspání, únava fyzická, psychická. A to vše jsem obdržela úplně gratis :))) No neberte to. A přesto to bylo tak krásné ...
Opustila jsem město nekrásnější – Olomouc, uzavřela jsem tak jednu velkou etapu svého života, a dokonce mám na to cejch pocejchovaný ... ale vím, že studijní ukončení je jenom symbolické, neboť od každého svého pacienta se nyní budu učit stále, každý den a po celý život ...
Tak jak mě vidina každotýdenního Lysacupu na přelomu minulého roku posouvala zkouškovým obdobím, diplomkou a státnicovým ročníkem, možná teď budu stejně odškrtávat  dny pracovní k víkendovému Lysacupu ... Motivace zimních dnů! Co ale budu dělat v létě????
Poslední mazáckou etapu jsme absolvovali 13.1.2013 a museli jsme přetrpět 308 dní, abychom se dočkali 3. etapy LC 2014. Etapa nejpěknější, nejlepčejší, moje historicky zlomová ... Sobota 24.11.2012 mi určila zcela nová pravidla pro víkendové dny podzim-jaro, jež nyní absolutně podléhají specifickým zákonům lysacupové termínovky.
Proto jsem ani tuto neděli nemohla na startu chybět. Vyrážím se ségrou z  bytečku, naskakujeme k Berďovi do auta a svištíme spolu opět pod tu horu. Plánujeme dvě kolečka, auto tedy necháváme strategicky u transformátoru, zde potkáváme Sabinu, Nikol, Dalibora, Jarka :) ... prostě pohodička, no stres. V dobré náladě vybíháme, ať stihneme doběhnout ty 3 km na start. První odbočka, tápání a následný chaos, panika a strach děvuch, že to nestihnem! Dalibor pod vlivem naší hysterie měkne, fičí pro auto a celý babinec nakonec dováží na místo činu.
Protože neběží Poky, ani Dan, VZS běžci a běhny na mě hážou všechnu svou zodpovědnost za týmový výsledek a mě nezbývá nic jiného, než se pro tým roztrhat a nakonec bodovat. Sluníčko svítí, pár stupňů nad nulou, těším se, až budu nahoře. Mám jen tričko a dres, vím, že bude teplo, dnes do toho musím dát všechno! Na startu je těsno, 370 lidí se hold pozná ... už aby začalo mrznout a pořádně sněžit :)
Vybíhám vpřed, popoběhnu 20m, tvoří se špunt, ale pak už se fičí dál ...  nějak rychle ... moc rychle ... nevadí, však oni ve stoupání odpadnou ... za asfaltem, tam zpomalí ... dobře, tak u Butořanky je sejmu ... co se to děje s těmi týpky, ani můj gluteus maximus je nemotivuje držet se až za mnou ... stále běžím a běžím, Lukšinec nadohled a ani tady se naše rozestupy nezvětšují, ve vláčku to táhneme až na Větry. Trasa nevede nejkratší variantou, první borec nejspíše volí mírnější stoupání. Majda povzbuzuje jak o dušu, nemám sílu ani mávnout, už je to o morálu skákat mezi těmi šutry ... dvě serpentiny, se na to už vyse .... musím se tam přece už vyškrábat!!!
Luďa s Vlaďkou, jak já je ráda vidím! Pozdravit nedokážu, vrážím čip na čtečku a v opření o dřevěný plotek se vydýchávám, ani nevím, jak mi je, hrozně a zároveň krásně, otáčím se a začínám si vychutnávat endorfiny, výhledy a čas strávený s přáteli ... Je to tam, úkol splněn a aspoň pár týmových bodů ... Postupně dobíháme všeci, pozdravíme začarovaného Majkla a dokonce nás fotí nejkrásnější muž Lysacupu! Už už s Ivon, Jarkem a Berďou plánujeme seběh a druhé kolo, potkáváme největší ultrastar Kláru Rampírovou a ještě jednoho drsného týpka, domlouváme společný běh. Jsme pyšní celou cestu, jaký doprovod to máme, je nám ctí běžet s takovými hustými borci :) Ale všem energie přece jen dochází a jednohlasně to vidíme na kofču u Zbuja. Doplníme zásoby, ale nakonec se přece jen dělíme zase na dva tábory a nejtvrdší VZS jádro pokračuje dle plánů podruhé na Lysou. Už to jde ztuha, pokouším se „běžet“, no spíš cupitám, rychlost shodná s chůzí, ale snažím se udržet běžecký krok co nejdéle. Výplaz prokládám pauzičkami, ty se snažím maskovat za deficit visuálních vstupů. A tak stojím a čumím do oblohy. Čím dál častěji a déle. Ale i přesto se nakonec zadaří a ta polívka v kameňáku nakonec padla! Je nám všem opět krásně, užíváme si konečný seběh, sluníčko se pomalu ztrácí, zachází, loučí se ... Tak zase za týden ;)

 Počet účastníků LC stoupá, roste konkurence :), níže tabulka našich časů v různých podmínkách v LC 2013, 2014
                                 24.11.2012                     13.1.2013                      17.11.2013             
                                        0°C, 0 cm sn.                -11°C, 82 cm sn.             5°C, 0 cm sn.
Pokorný Radim                 20., 00:46:38                  23., 00:51:08                           x
Staniek Martin                            x                          17., 00:49:55                 25., 00:47:54
Stoszek Jan                      49., 00:51:06                  21., 00:50:27                 33., 00:48:23
Hrubý Daniel                    69., 00:53:05                  70., 00:56:45                           x
Wojtyla Jaromír                77., 00:53:29                            x                        125., 00:55:41
Krejčiříková Denisa           89., 00:54:25                  89., 00:59:26                95., 00:53:53
Hegedüs Robert                127., 00:57:34                106., 01:02:20                         x
Kotek Martin                    132., 00:57:57                 105., 01:02:14               175., 00:59:14
Doležel Filip                     143., 00:58:35                154., 01:08:1                 135., 00:56:12
Rudolf Munk                     161., 00:59:35                 97., 01:01:06                152., 00:57:24
Krejčiříková Ivona             176., 01:00:51                156., 01:08:2                 141., 00:56:26
Beremlijski Petr               190., 01:02:27                 162., 01:08:49               235., 01:04:02
Hájková Lenka                  221., 01:05:54                149., 01:07:46                        x
Chromiaková Pavla                     x                                      x                         259., 01:05:39
Fajkus Tomáš                             x                                      x                         268., 1:06:14
Janko Dalibor                             x                                      x                         277., 1:06:53
Schwarzová Petra                       x                                      x                         310., 01:09:45
Baranová Sabina                         x                                      x                         315., 01:10:15
Janková Nikola                           x                                      x                         335., 01:14:16


Foto Berďa, Jarek Peťk@ I Jindřich I Raška st. I Mira Valaši I Anna Bohatá
Výsledky
Video Jarek Video Miro, Luboš

2.etapa KRÁSNÁ MOST

datum: 9.11.2013
účast: Poky, Stoša, Wiatr, Deni, Jarek, Fido, Ivon, Keňan, Koudy, Ruda, Pája, Django, Fík, Lenia a Orel

       Po nedělním prologu na Javorník byla dnes na programu konečně Lysá hora. Organizátoři rozhodli, že se dnes začne nějakou krásnou a tak se běželo z Krásné. Ono všechny trasy na Lysou jsou krásné, ale Krásná se vlastně tak jmenuje. Oddíl VZS byl dnes připraven ve výrazně větším počtu než zbytek světa, dorazily samé zvučné jména, vymalována na stylových bundičkách a tudíž se dalo předpokládat, že to v pořadí týmů půjde poznat. Trošku nám to ještě kazí Orlík, který běhá za nějakou firmu rozvážející kompost, ale snad se to brzy vychytá.
       Dnešní počasí bylo celkem příznivé. I v husté mlze má Lysá své kouzlo, které sice nejde vidět, ale rozhodně jde cítit, když v něm uklouznete nebo se úplně vyválíte. Venkovní teplota byla stále na tričko s krátkým, ani moc nefoukalo a rozhodně nepršelo, takže samá pozitiva. Před startem probíhaly obvyklé rozhovory, co si kdo obléká, obouvá a jak se kdo vyspal, vysr.. a najedl, napil. Byli jsme všici připraveni, nažhaveni a natěšeni, bodovací SWATka v plné palbě. Poky konečně odpočatý, Wiatr začal trénovat, já jsem sázka na jistotu jako vždy. Součástí týmu je i fantastická lady čtyřka s průměrným věkem 30let! No není to skvělé, Leni? A všechny nebezpečně sexy a nažhavené do tej gury bežať. A v neposlední řadě musíme jmenovat také osmičlenný záložní tým dravců v čele s El Prezidento Koudy.
       Ale tak už pojďme k etapě samotné. Před startem Velitel Hudy rozdal barevné trikoty pro letošní světovou sérii. Tak jsem se stihl aspoň vyčurat a zařadit se za Pokym a Wiatrem. Pak měl dědek odpálit pytel, ale asi byl vzadu, takže to odstřelil někdo jiný. A Hrrr, začínáme pěkně ostře. Přebíhám louku a řadím se za Šelu. Drží fajné úvodní tempo, volí jistou stopu mimo bláto a kamení. Posléze však mírně vystrčím růžek a hrnu se za Wiatra. Několik minutek ho pořádně anállízuju a přemýšlím jestli na ňho mám. Tady jedna dobrá rada: moc nepřemýšlej, spaluje to energii, ale kurde přydej! Zhruba v půlce tratě ho sekám, nádechy nosem jsou již lehce insuficientní, sotva mu stihnu ukázat vztyčený palec, jako že je skvělý, že si ho vážím a že se může za mě pověsit. V duchu jsem si však myslel: dnes tě oskalpuju jako čerokézskou děv...:-) Ale doopravdy: myslel jsem, hlavně ať uděláme pořádné body jako tým. Jedu tedy dál, mě čeká další sál a tam rozjedeme znova ten velký seriál... Ať žije LYSACUP!!! Na Pokyho jsem už neviděl, ten si pro letošek připravil životní formu. Jo, je to dříč. Běžím si dál neskutečným tempem, chvíli rozpoznávám Dupu Oldu, tuž ho seknu no ni?! Jako nějakou čerokéz... Tož a už stačí! Zklidni se Johne Spartne! Rozviň svůj klid. Trocha pokory a úcty ještě nikoho nezabila. Proč běžíš do tej gury? Bo body, bo umístění, bo se chcu chvástat, bo jsem závislý, bo furt čumím do té statistiky, bo devadesátá prvá? Nééé. Především tě to baví a jsi s kamarády, co se mají všichni rádi. O něco dál pak také trochu vnímám Majdu, která hlásí solidní pozici. Nestačím se ani usmát. Uf! Konečně sjezdovka, chvíli běžím, ale nejde to nejde, musím do chůze, ještě nejsem tak dobry. Dlouhý krok a mohutný záběr a hlavně už nasávat kyslík pusou ať to dojdu. Potom už jen zahlédnu Vlaďku, jak tam stojí s krabičkou jako svatý Petr u brány, píp a můžu zdechnout. Tož dobré to bylo, bolelo fest, ale tak příjemně bez zbytečných křečí. Krásný čas z Krásné těsně pod čtyrycet, ale minutku je třeba přydat k vrcholu. Poky famózně v první desítce, valím bulvy. Další dobíhají za pár minut, všichni krásně růžoví a červení, prostě šťastní. Jdeme chvilku pocypovat do Kameňáku, ale zjišťujeme, že raději seběhneme dolů a někam se stavíme.
       Končíme v Adámkově vile v Raškovicach, dávám rumík a čaj, je fajně, děcka jsou usměvaví, prezident hrd, aj ten Berdych píše. Nadal mu to nandal, ale stejně si na nás vzpomněl a usilovně sledoval online výsledky. Teď už sú na chalupě a nepiju ještě, nebojte, samo mi to tak leze na jazyk a na ty čtyry prsty co píšu, nebo šest? Tož zatím zdar!!! Uvidíme se v komentářích.