15.etapa ŠANCE

       V sobotu 9. února jsme se vydali na další etapu LC k hrázi přehrady Šance. Jako obvykle jsem cestoval s Rudou a dále naši posádku doplnily Denisa a Ivona. Ivon se chystala na roli šerpy, zatímco Deni dospávala čas po pařbě. Z ostatních členů ještě dorazili Berďa, Keňan, Wiatr, Dalibor a Fido. Vzhledem k tomu, že napadlo dost sněhu, tak se dalo předpokládat, že to bude etapa náročná a taky nebude možné tolik předbíhat. Já jsem byl po nemoci znatelně oslaben, zařadil jsem se tedy až do druhé padesátky běžců. Tato taktika se později ukázala jako zcela dostatečná, ikdyž jsem se možná mohl zařadit i o něco lépe. Celou trasu jsme běželi v jednom vláčku, neustále jsme se bořili v hlubokém sněhu a dokonce i roviny či seběh byly silově velmi obtížné. Tentokrát mě nezachránily ani skvělé botky, které mi dosti promokly. Pochopil jsem, že nějaké sněhové návleky mohly být velice užitečné. Tato etapa byla pro mě výjmečná i v tom, že jsem téměř neustále sledoval jen stopy před sebou a pohyboval se se skloněnou hlavou a plně se soustředil pouze na udržení rovnováhy v úzkém sněhovém korýtku. Kdykoli jsem se trošku rozhlédl, jestli budu předbíhat nebo v jakém jsem terénu, okamžitě jsem šlápl vedle a nabral porci sněhu. Zřejmě všichni mi dají za pravdu, že tahle štace byla fakt nejtěžší. Ale zase to bylo takové to pravé zimní dobrodrůžo. Za tým jsme tentokrát bodovali takto: skvělé 7. místo Wiatr, já 47. a Fido 59. a první body pro tým. Stále držíme 6.místo v celkovém pořadí a pevně věřím, že to už takto dotáhneme na naše historicky nejlepší umístění.
       V kameňáku jsme se občerstvili a zhodnotili jsme etapu, počasí, podmínky, vhodnost oblečení a obutí atd. Já jsem si musel usušit dvoje ponožky, dvě trička a hlavně boty. Naštěstí jsou tenké a lehké a schnou rychleji. Celkem všichni jsme se shodli, že seběhneme raději přes Butořanku a Mazáček. Byla to správna volba. Šerpkyně Ivon a Nikol šly k transformátoru a do Ostravice, kde jsme je posléze nabrali do aut. I přes značnou náročnost a slabší zdravotní stav jsem byl rád, že jsem nepřerušil svou sérii. Ulevilo se mi až v autě, když jsem se převlékl do suchého, jo to byla pohoda a horký čajík k tomu. Doufám, že organizátoři splní co slíbili a takhle tvrdé podmínky už nebudou. Příště nás čeká Bezruč s hangem, ale myslím si, že to bude mnohem lépe prošlápnuté.