Závěrečná etapa Lysacupu

datum: 23.2.2013
účast: Stoša, Wiatr, Poky, Deni, Fido, Jemel, Jarda, Koudy, Ruda, Keňan, Ivon, Dalibor, Lenia, Berďa a doprovod Zuza a Dan se Sabčou

       Tak jsme se dočkali a závěrečná etapa tohoto ročníku Lysacupu je za námi. Nekteří jsou rádi a jiní by i klidně pokračovali ještě dalších pár týdnů. Já si však myslím, že to bylo dostačující a v pohodě si dám pauzu až do listopadu. Ono to však není úplně tak pravda, protože nás obvykle čeká milovaná Lysá koncem května, v červenci, v září při B7 a vůbec tam vlastně čeká den co den.
       V sobotu ráno u Rajské boudy jsme jako tým opět vyrovnali naši maximální účast v počtu 14 borců a borek a taky nás doprovodili na vrchol další kamarádi. Specifikum této etapy byly hendikepy v časech startů jednotlivých výkonnostních skupin. Pro některé to mohlo být výhodné a pro další spíše nevýhodné. Já jsem jako každý rok předpokládal, že spíše klesnu a budu rád, když se udržím v první třicítce. O to větší překvapení pro mě bylo, že se podařilo dokonce o dvě místa zlepšit a zakončit tak letošní ročník na fajné dvacáté pozici. Poté co vystartovala hlavní skupina včetně všech dívek a žen, jsme se seřadili s kluky, co vybíhali s 2,5 minutovým zpožděním. Měl jsem šlušný přehled o ostatních a přemýšlel za koho se asi tak zařadím. Vyběhl jsem za Pokym, ale již před korýtkem jsem se posunul vpřed a zavěsil se na Péťu Škrabánka. Ten je totiž velmi zkušený borec a jeho tempo mi sedlo natolik, že jsem za ním běžel až na vrchol. Postupně jsme předbíhali peleton těch pomalejších a musím říci, že to šlo celkem hladce, ikdyž jsme museli několkrát do hlubšího sněhu. V lesíku za hospodou U Veličků proběhl kolem Tomáš Lichý, mě to nedalo a na chvilinku jsem se vydal za ním. Běžel s takovou lehkostí, že se to nedá ani popsat. Nevydržel jsem ani půl minuty, vystřelila mi tepovka, alespoň mě však dotáhl za Petra Š., který se mi lehce vzdálil. Pak už jsem nic nezkoumal a držel se za svým vodičem. Posléze pod Lukšincem s viditelnou ztrátou na Licháče nás začali dobíhat další elitní borci tzv. pětiminutoví. Za Lukšincem jsme se museli pohybovat kolem první desítky, to byl teda pocit. Na větrech nás s dalším zpoždením dohnalo zhruba pět dalších elitářů a pak už nikdo. Před vrcholem Petr zabral do finiše a já pro jistotu také, neboť jsem nevěděl, jestli mě nechce někdo ještě seknout. Díky hendikepům jsem si tak letos splnil první patnáctku. Největší dík patří samozřejmě Petrovi Škrabánkovi za to, že tak skvěle táhl. Skončil jsem tedy před Wiatrem, ale pokud vemu v úvahu real time, tak byl Martin o dvě minuty zase lepší. Jelikož se však nezúčastnil vyhlášení a nedorazil ani Poky, tak jsem všude chodil a chválil se a chvástal se, že jsem nová týmová jednička, tak jak to mám ve zvyku. Dnes jsem již střízlivý a dobře vím, že do týmové jedničky mám ještě daleko.
       Po etapě jsme si sedli s bandou na čaj a na panáčka do Kameňáku, usušili jsme věci a pak seběhli zpět k Rajské boudě. Tam jsme se rozhodli, že se zajede do Kotelny ve Frýdlantu a že si dáme sauničku, bazének či třeba squash. Pak jsme lupli jedno pivko a jeli do Freuda na oběd, vyhlášení výsledků a pařbu. Jedli jsme a pili jsme a slavili a rozebírali a povídali jsme si o všem možném a hlavně o běhání. Při vyhlášení jsem si zašel i na bednu, kde jsem přebral cenu za Radima Pokyho, který uhájil krásné druhé místo v kategorii 40-50 let. Další bednařkou byla Deni za celkové 2.místo v ženách. Po vyhlášení byla tombola a pak už začala pořádná rokotéka, tak jak to máme všichni rádi. Pařili jsme solidně a snad mluvím za všechny, když řeknu: užili jsme si to super, byla to jízda! Letos to fakt mělo sílu, LC opět zlomil spoustu různých rekordů a vylepšil spoustu různých statistik. Na závěr děkuji všem členům oddílu, za to že běhali a účastnili se a sdíleli se mnou radosti z umístění hlavně v týmové soutěži, děkuji všem ostatním lysacupistům za úžasnou atmosféru při všech etapách a děkuji organizátorům za to, že to skvěle všechno dělají.
       Jo a Milan byl zase nejkrásnější. Tak zas v listopadu nazdar!

Foto ;-)