Hodinovka

       Po velmi dlouhé době se mi naskytla příležitost zaběhnout si opět nějakou hodinovku na dráze. Jednalo se o Porubskou hodinovku, která se konala na stadionu SSK Vítkovice dne 15.10.2013. Start byl v 17:00 a tudíž se to dalo krásně stihnout po práci. Původně měla běžet i Deni, ale nakonec si to rozmyslela, což byla samozřejmě škoda. Závod se konal tři dny po Majklově Memoriálu a nedalo se tedy předpokládat, že by někdo z VZS se mnou do toho šel. Pro mne byl hlavní důvod přepsat tři roky starý osobáček 13,7km a to rovnou na nějakých 15km a také si pořádně zatrénovat.
       Na stadiónu se nás sešlo 25 běžců a běžkyň. Počasí bylo spíše chladné, sluníčko se hodně rychle schovalo ještě před startem, ale i tak jsem byl rozhodnutý běžet v tílku. Atmosféra byla pohodová, vůbec o nic totiž nešlo a každý si chtěl zaběhnout to své. Prostě takový hodně ostrý trénink. Odstartovali jsme půl minutku po páté, na velké světelné tabuli jsem alespoň přibližně mohl kontrolovat časomíru. Hned v prvním kole jsem si rozběhl slušné tempíčko, abych se zahřál. Půl kola jsme byli schovaní za novou tribunou a půl kola jsme běželi v protivětru. Dalo se to však vydržet. Nechal jsem si odjet vláček asi sedmi borců, jejichž rychlost mi připadala mírně zběsilá. Brzy jsem měl před sebou volný prostor a mohl rozjet svou taktiku. Odpočítal jsem si vždy jen pět kol, které jsem se snažil dávat kolem osmi minut. Trošku náročné bylo obíhat některé borce, ale byli taky kolegové kteří cestu uvolnili. Prvních třicet minut probíhalo naprosto v pohodě. Měl jsem pocit, že držím stabilní tempo. Osmý kilometr jsem končil něco po 31. minutě, takže jsem se nemusel stresovat, že by šlo běžet i skoro 16km. Desátý km jsem měl za cca 39:15. Stále všechno podle plánu na jistotu, hlavně vydržet poslední pětku. Na čtrnáctém km již byla cítit únava, ale pořád jistota, že to vyjde a také se po celém těle rozlévaly finišerské endorfíny. Bohužel zrychlit se již moc nedalo, tak jsem aspoň zrychlil dechovou frekvenci a nadechoval jen pusou. Na atletickém ovále jsem ty metry jaksi odhryzával a polykal jeden za druhým, rovinka, oblouk, rovinka a oblouk a pořád dokola. Konečně přišel výstřel do poslední minuty. Tady jsem zkusil malinko zrychlit, dokončit kolo a vlítnout na poslední oblouček. Druhý výstřel byla stopka. Prudce jsem dobrzdil a hotovo, měl jsem to za sebou. Dopočítali mi 120m a 38kol, což dohromady dalo krásných 15320m. Byl jsem spokojen.
       Nakonec jsem sundal obuv, využil jsem fotbalový trávníček a šel vyklusat naboso. Ovšem bylo dosti chladno, stmívalo se a chtěl jsem doklusnout až domů. Oblékl jsem bundičku a s Tomem Mrajcou z MK Seitl jsme se proběhli do Hrabůvky. Závod to byl moc fajn, docela jsem si uvědomil, jak mi dráha chyběla.

Foto