MÁ PRVNÍ STOPĚTKA

Nejedná se samozřejmě o Škodu 105, ale o počet kilometrů dálkového pochodu/ultratrailu z Nitry do Handlové. Mimochodem já začínal s Fanoušem tj. Š Favorit 136L – ale tyhle kilometry (136) mě zatím čekají...

Po loňské B7 jsem do komentáře psal nikdy více, ale čas dal zapomenout na tu dřinu a bolest a už na jaře ve mně pracovala myšlenka zúčastnit se B7 znovu. V nové práci mě zlákali na noční přechod z LH na Velký Javorník a to mě znovu nadchlo. Přechod jsme šli v pohodovém tempu, povídali si a já navíc před akcí absolvoval tradiční xtreme triatlon Brušper. V termínovce mě mezi dalšími horskými přechody/přeběhy zaujala Ponitrianská stovka=P100.  B7 totiž termínově kolidovala s dovčou v Černé hoře. Plusem P100 je, že trasa je profilem méně náročná, jedná se navíc o závod jednotlivců a bonusem bylo, že Tribeč ani Vtáčník (pohoří přes která P100 prochází) neznám, a tak to byla pro mě i poznávačka.

Trénink: Po nočním přechodu jsem byl ještě 2x „trénovat“ sám na LH a na Smrku a jednou s Jarkem Čeladná-Smrk. V Černé hoře jsem navíc vyladil formu tlačením kočáru...s Raduškou.

Trasa: furt po červené 105 km, cca 4000 převýšení

Před závodem jsem sledoval počasí a jiné faktory, které by mi start znemožnily. Ve čtvrtek bylo jasno: „O víkendu bude u Nitry narozdíl od Ostravy docela jasno a tak pojedu“. Bohužel se mi bez většího googlování nepodařilo v Nitře sehnat levné ubytování z Pá na So a tak zbyla varianta – v sobotu ráno ve 3:00 budíček a odjezd směr TescoFM-dokoupení proviantu a pak dál přes Bytču do Nitry. Večer jsem ještě oželel pár hodin spánku a stáhnul vektorovou mapu od Jarka a pak ještě turistickou bitmapovou od Shocartu z Uložta. Dále jsem zjistil noční spoje z Handlové do Nitry zpět k autu a taky jsem stáhnul veškeré info z webu závodu do mobilu, abych si potřebné věci našel až nebudu on-line.

Ráno vše probíhalo podle plánu až na dojezd na místo startu, navigace mě 2x navedla úplně jinam a tak jsem se musel spolehnout na radu místních. Naštěstí jsem start našel, zaparkoval jsem a bylo 15 min do startu. „Tak to kurva nemůžu stihnou“. Když jsem ale viděl frontu u registrace, tak mi bylo jasné, že v 7:00 nevystartujeme. Start se posunul na 7:15, ale ani to mi nepomohlo. Já vyrážel až 5 min po startu a doháněl poslední chodce. Klasická taktika z LC. Pěkně odzadu a jen se prokousávat. Další taktika byla: chůze, žádný běh (snad až max. po 70 km), občerstvovačky proletět a zkusit udržet celkovou průměrnou rychlost nad 5 km/hod. Přihlášených bylo 220 lidí (oproti B7 další plus pokud teda neupřednostňujete davy lidí), ale na start se dostavilo 173 lidí. Začínal jsem tedy ze 173. pozice. Přidal jsem se k borcovi, se kterým jsem kecal u registrace a shodli jsme se na svižné chůzi. Hned za městem jsme začali stoupat na Zohor a předběhli první chodce.

Kilometry pěkně utíkali a za 2 a čtvrt hoďkyjsme byli na první kontrole – K1 Žirany 12,2 km. Příchod 9:32, průměr 5,34 km/hod. Pozice: 130. Posun o 43 míst - super.

Dál nás čekaly rovnější, křovinatější a taky asfaltovější úseky. Asfalt a zpevněné cesty si moc nerozuměli s mýma nohama. Už na 15 km jsem se ptal kolegy, jestli ho taky bolí nohy a že je to celkem brzo, když nás čeká ještě 90km. To vidím oproti B7 zase jako nevýhodu.

K2 Kostoľany pod Tribečom (21,1 km) – Příchod 11:02, průměr 5,57, Pozice: 128.

Tendence zajít v Kostolanech do krčmy na pivo jsem přemohl a rychle jsme pokračovali směr nejvyšší vrchol Tribeče (Velký Tribeč 827m). V kopci jsme se s kámošem rozloučili. Kopec mu dělal problémy, bolela ho kyčel, já chtěl stejně zkusit z Tribeče seběhnout a nade všechno šel hledat místo na srrr.....

K3: Veľký Tribeč (28 km)– Příchod 12:31, průměr 5,31, Pozice: 122.

Na Tribeči jsme dostali malou spršku, ale jinak bylo počasí přesně dle předpovědi. Dolů jsem pomalu sbíhal, ale na rovinách jsem vždy přešel okamžitě do chůze. Kecal jsem zase s jinýma Slovákama a Čechama o trati, jiných přechodech apod. Účastnili se taky Maďaři, Noři, Francouzi (ze závodu lze získat kvalifikační body do UTMB), Dánové.....

K4: Zlatno (35,1 km)– Příchod 13:25, průměr 5,69, Pozice: 108.

Třetina cesty. Dal jsem si hořčík z občerstvovačky, které byly výborně zásobené a hnal dál. Navíc jsem stále ujídal vlastní proviant (houska s tvrdým sýrem z Tesca). Proviant jsem v rámci urychlení ranního startu naházel všechen do batohu a šel. Asi 5 km před K5 mě předháněl další Slovák. Dali jsme se do řeči a spolu jsme pak ostrou chůzí došli až do Kostolan.

K5: Jedľové Kostoľany (55 km)– Příchod 16:32, průměr 5,92, Pozice: 82.

To byla blesková občerstvovačka. Nabral jsem jen vodu do camel-u a šel. V lese jsem hodil bobek a plánoval delší přestávku ve Velkém Poli-měl jsem toho dost. Pomalu se začalo stmívat, ale nechtělo se mi ani zastavit, abych si vytáhl čelovku a reflexní pásku (a to jsme šli poslední 4 km po celkem rušné cestě). Dotrápil jsem se až na K6.

K6: Veľké Pole (71,9 km) – Příchod 19:30, průměr 5,87, Pozice: 84.

Velká pauza 30 min. Oblékl jsem se na noc, bunda, šátek, čelovka. Připravil jsem si rukavice pro případ zimy/byly pak třeba. Umyl jsem si nohy a vyměnil ponožky. Dal jsem si polévku a hodně koly, chleba se sýrem a tyčinky s Chia (zatím furt nevím co je to za semínka, výhoda ale byla, že narozdíl od všech musli tyčinek byly slané). Nabral jsem vodu do plného tj. 1 litr vody do velblouda, 0,5 l koly a 0,5 l ionťáku. Nakonec jsem si i na 15 m lehnul na lávku, hodil nohy na stůl a odpočíval. Potom jsem byl jak politý živou vodou. Šlapal jsem jak hodiny a dohnal některé lidi co z poslední občerstvovačky odešli přede mnou. Cesta byla super značená reflexní páskou. Sem tam jsem si trasu ověřil na mapě. Po hodině pauza, vypil jsem polovinu z koly a milenu už jím za chůze. Po 2 hodinách je únava zpět. Zastavuji, dávám půlku ionťáku a kofilu. Na zem u stromu natahuji pláštěnku, na ni izofolii a ulehám. Nohy opírám o strom a čelovkou svítím do korun stromů. Za 5 min co tak ležím mě nikdo nedošel. Balím a vyrážím směr Vtáčník.

Ze začátku se mi dařilo zkracovat čas, který mi na Vtáčník chyběl na každém rozcestníku (SVK udávají jak víte cíl v hod a min namísto km u nás). Později jsem už držel jen průměrné tempo. V únavě jsem zapomněl že p100 je vlastně P105 až že mě teda čeká další hodina navíc. Praktikoval jsem stále přestávky co hoďku, ale ty už vůbec nepomáhaly. Spíš jsem si vleže představoval jak už jsem ve spacáku a jdu po závodě spát. Taky jsem se těšil na pivo. Viděl jsem plechovkové na jedné z občerstvovaček a tak jsem si říkal, že v cíli nemůže chybět. Konečně Vtáčník 1346 m – opsal jsem heslo z vrcholové knihy (kontrolní bod) a pádil zase dál. Už jen 3 kopečky a pak jen z kopce do cíle. Neuvěřitelně se to vleklo. Bylo by paráda běžet, ale hlava už nechtěla. Ještě výměna baterky v čelovce/svícení mobilem/zvládnuto a konečně poslední kontrola. Zase opisuji heslo a pak 2x vycházím špatným směrem až mi konečně závodníci ukazují cestu. Řežu to přes maliny, přece se nebudu vracet a jeden šlahoun mi zanechává památku na noze. První km z posledních 6ti je bahno, bláto a navíc dost z kopce. Postupuji teda strašně pomalu, nechci přece být v cíli zničený jak sviňa a špinavý jak prase. Z bláta okamžitě přecházím na zpevněnou lesní cestu a pak na panely. „No kurva oni už neví jak by mi to zpříjemnili“ navíc v Handlové ztrácím/chybí reflexní značení. Už se dívám do navigace, hledám ulici, na které je cíl a nakonec se ptám borca, co je ve 3 ráno na ulici. Nedělám si iluze, ale je vcelku střízlivý a ukazuje mi alespoň směr. Konečně. Cílové foto. Vytoužené pivo. Umývám se v koupelně a zalehám. Přesun do Nitry a pak autem do Ostravy nechávám až na neděli.

Cíl: Handlová 105 km – Příchod 03:19, Průměr 5,25, Pozice: 70. Celkový čas 20:04 – bez těch 5 minut na startu jeto krásných 19:59 :-)

Tak příští rok snad zas nějakou jinou 100+.