V sobotu jsem se probudil do
krásného podzimního rána, slunce se dralo na východě a barvilo krajinu do
oranžova. Teple jsem se oblékl, hodil na sebe pár oranžových záchranářských
doplňků a přisedl do auta k dalším záchranářům, kteří vyrazili na
štěrkovnu u Hlučína. Dnes se koná součinnostní cvičení záchranných složek –
hasičů z Hlučína a Vodní záchranné služby Ostrava. Zatímco ostatní odjeli
do Košic překonávat rekordy v běhu na trať dlouhou 42 km , já, prezident klubu,
konal své záchranářské povinnosti, navlékl se do suchého oranžového neoprenu a
ve studených vodách štěrkovny předváděl tonoucího vorvaně. Vše dopadlo dobře,
cvičení skončilo a my jsme na sebe zamávali svými oranžovými čapkami.
Protože mi byly odebrány děti na celý
víkend, rozhodl jsem se nelenit a v neděli podpořit zbývající členy klubu
v běhu na Pustevny (Radegast). Závod Run Hill, který pořádají organizátoři
Lysacupu Hudy s mým sousedem Luďou, měl v neděli velkou premiéru.
Elektronické měření časů a jejich přenášení přímo na web Lysacupu. Spoustu
hodin proseděl soused Luďa u programování, spoustu času prostál u plotu
čekajíce na poštovní doručovatelku, která mu měla předat čipy zkonstruované na
zakázku v daleké Asii. Spoustu hodin proseděl se mnou soused Luďa v naší
hospůdce v oranžové záři televizního vysílače snažíc se mi vysvětlit, jak
ta jeho asijská krabička s asijskými čipy funguje. Spoustu času zkoušel soused
Luďa funkčnost čipů v zimě (ledničce), v dešti (to nevím jak). Spoustu
času se toto všechno snažil vysvětlit své družce Karin…
Přiskočil jsem tedy do auta k sousedům
Karin a Luďovi (byly mi odebrány nejen děti, ale i auto) a vyrazili jsem do
Trojanovic. Zde jsem si přebral svůj osobní čip s číslem 91, který budu
používat při Lysacupu. (Večer jsem potom tento čip, Luďo, vystavil další
zkoušce – vypral jsem ho spolu s funkčními věcmi v pračce). Celou
dobu jsem byl přesvědčen, že nahoru půjdu procházkou s Luďou nebo Majdou.
Pak přijel Ruda a pravil: poďne!? A já zaplatil Hudymu, připevnil si na zápěstí svůj
novotou vonící čip a postavil se na startovní čáru. „Po startu hned jak
v lize, dostal se do krize…“, však to znáte od Nohavici (samozřejmě od Pavla Dobeše, jak si povšimli někteří znalí - Rudánek a tchán Boďa - díky). Nehodlal jsem se
však vzdát tak lehce. Srovnal jsem tempo a stále si držel na očích Rudu, za ním
Pigiho a Fida. Postupně a pomaličku jsem se prokousával vpřed a ještě pod
sjezdovkou jsem sejmul Fida. Na rovince na Pustevnách jsem se vzpružil, před
očima oranžovo a stáhl jsem náskok Pigiho a Rudy. Těsně před cílem se ještě
Fido pokusil vystrčit růžky, nasadil, dohnal a předehnal mě, ale zapnul jsem
turbo a třemi kroky jsem se dostal zpátky před něj. Cíl! Nastavil jsem svůj čip
číslo 91 blikající ORANŽOVĚ oblepené krabičce, ta příjemně pípla a blikla, Luďa
se usmál a mi se ulevilo. Do půl minuty za Rudou a Pigim, do LC to ještě
vypiluju.
Cestou zpět lehkým klusem jsme se
s Majdou a Rudou zastavili na dobrý ovocný punch oranžové barvy a volně
doklusali do Trojanovic k autu. Nyní
jsem se pro změnu nakvartýroval do auta k Majdě a Rudovi, snědl jim koláč
a trochu čokolády za to, že mě svezli do Ostravy. Cestou domů jsme si už
prohlíželi výsledky na webu. Luďo bravo!
Večer se navrátily všechny odebrané věci,
děti a nakonec i manželka. Nastal pravidelný nedělní shon. Děti zjistily, co
všechno jim chybí do školy, školky, někteří zjistili,, že si nemají co obléci a
že nemají zaplacené obědy, a nečekaně se objevila i čtvrteční čtverka… Já tomu
nevěnoval přílišnou pozornost, protože je to situace pravidelně se opakující a
neřešitelná. Já myslel na tu naši partyju na východě. A jak tak přenáším
myšlenky, zazvoní mi telefon. Neslyšel jsem tam typické hlášky Stoši, Jaryna
ani Keňana. Slyšel jsem štěbetání našich rozrušených žen, ze kterých jsem jen
stěží dostal informace o závodě. Jen stěží jsem jim všem stačil pogratulovat k úspěchu.
Tady se jednalo o víc. O mnohem víc. O oranžovou barvu na našich týmových bundách. Holky zjistily, že
se jim vlastně k ničemu nehodí. Já myslím, že hodí, že oranžová je barva
naše, a že s oranžovou budete ještě krásnější!
A potom všem jsem si otevřel oranžádu a na zápraží mého oranžového domečku jsem sledoval volně stoupající oranžový dým z mé hnědé fajfky .Kochal jsem se tou oranžovou barvou podzimu. Ovšem ,do té chvíle , než nasupený sused Buchta v oranžovych teplakach, při pravidelném sběru mého oranžového listí z jeho zelené zahrady, třisknul vikem popelnice tak silně , že jsem začal vyfukovat rudé pneumatiky.Vitalij
OdpovědětVymazatDobře jsi to, Koudy, napsal! :-D Berďa
OdpovědětVymazatSousede, parada! A ty fotky! A za ctrnact dnu si oranzovou zazijeme na nekolik let v cele republice!
OdpovědětVymazatSousede, a my, i když neradi, jdeme budoucnosti vstříc! :-)
VymazatOranžová je barva naše, ale všechny ty prsatice a svalovci mají na sobě červenou... doufám, že i v naší republice nebude moc červeno a oranžově už vůbec NE! Tady ve Švajcu to zatím vypadá růžově, ale nebojte, ano, bude líp!:-) Kač
OdpovědětVymazat