Olomoucký půlmaraton, 23. 6. 2012 aneb já a 4 baby v Olomouci

Včera 23. 6. 2012 byl v Olomouci opravdu krásný den. Obloha byla modrá, sluníčko hřálo a dívky v ulicích byly prostě nádherné. Vše slibovalo krásný závod a oku lahodící podívanou. Také běžci za VZS byli prezidentem Koudym velmi vhodně vybráni. Posuďte sami. Za VZS byli na půlmaraton nominováni Deni, Ivon, Lenia, Katka a já (Berďa). Nemám nic proti běžcům jako je vychrtlý a holohlavý Keňan, přerostlý Bobika či nosatý Malča, ale zkuste jít na start za Deni, Ivon, Leniou a Katkou nebo za Keňanem, Bobikem a Malčou a ten rozdíl je do očí bijící. A to už si vůbec nechci představit, jaké to je jít za Koudym a jeho břichem.

Samotný závod byl opravdu nádherný. Píšeme to tu často, a tím toto slovo trochu devalvovalo. Ale tohle byl závod, který bych snad dal ještě výše než Pražský mezinárodní maraton. Diváci v Olmiku jsme úžasní a dokážou povzbuzovat do posledního dechu, kapely kolem trati taky válely a o dívkách jsem již psal. Jediné, co mnoho běžcům dělalo problémy bylo vedro. Z nás pěti bylo kromě Katky a Leni špatně všem, i když možná vedro nebylo jediný důvod. Na start jsme se postavili v pořadí, které nám určili pořadatelé. Do koridoru A šla Deni a Lenia, do B se postavila Ivon, v Céčku byla Kačka a já šel do D. Takže jsem měl jedinečnou možnost překvapovat zbytek VZS repre zezadu.

Ještě bych chtěl uvést na pravou míru, že nás bylo z VZS pět. Startovala ještě nová členka Lucka, ale nejsem si jist, zda za VZS. A funkci kameramana, fanouška a strýce Jaryna obstaral Jarek.

A teď k výsledkům jednotlivých běžců. Deni to byla klasika, běžela jak vítr a kromě nějakých smyček jsem ji v podstatě neviděl. Čipový čas měla 1:38:24 a dle stránek Olomouckého půlmaratonu byla 14. v kategorii a její pohlaví bylo v cíli 20.

Lenia byla to stejné. Na nějaké doběhnutí jsem neměl vůbec nárok a viděl jsem ji jen vždy daleko na trati přede mnou. Její čas byl 1:44:02 a v kategorii byla první!

S Ivon jsem to měl téměř celý závod stejné. Ale nakonec jsem se přesto s ní na chvíli dostal do kontaktu. Ivon je totiž skutečná sportovkyně! Na trati poskytovala první pomoc závodníkovi, který si z vedra lehl na zem a opatrovala ho až do příjezdu sanitky. Zde jsme se také na chvíli pozdravili. Její čas je 1:50:31. V kategorii tak skončila 40. Ale nebýt její obětavosti, tak byla v cíli s Leniou. Pokud se někdy bude udělovat cena fair-play, doufám, že ji Ivon dostane.

Dále jsem se v cíli v čase 1:52:18 objevil já. Ale přiznám se, že vlastně nevím jak. Prvních 16 km bylo fajn. Pak jsem ale nevěděl, zda bych měl zvracet či vyměšovat. Snad zapůsobilo vedro, snad únava, nemohu ani vyloučit, že sníst před závodem pohár se zmrzlinou, šlehačkou a banánem a zapít ho frappé, nebyl můj úplně nejlepší nápad. I tak pevně věřím, že mě trenér z týmu pro porušení disciplíny nevyloučí.

No a nakonec se v čase 2:20:58 dostala do cíle Kačka. Ta absolvovala svůj první půlmaraton a tím definitivně přišla o běžecké panenství. Je snad jen škoda, že poslední měsíc zastávala jakousi zmatenou teorii, že práce je důležitější než běh a tak její příprava na půlmaraton se v posledním měsíci zúžila na šest uběhlých kilometrů. Z tohoto úhlu pohledu je malý zázrak, že po trati neběhá ještě teď. :-)

Fotka z webu www.bezvabeh.cz.

Výsledky

Majkl už není mezi námi...


Včerejšek byl moc smutný den. Byl smutný pro mnoho lidí, byli jsme vyprovodit našeho kamaráda, kamsi, těžko říct kam. Všem nám bude moc chybět. Teprve když se jeho rakev ztrácela, začala jsem si uvědomovat, že už ho opravdu nikdy neuvidíme. Bude to zvláštní smazat si jeho jméno v telefonu nebo v mailu. Chtěla jsem se s váma jen podělit o pár truchlících pocitů. Majkl byl opravdu velký bojovník. Navštívila jsem ho 3x v nemocnici. Nemohl chodit. Chtěly jsme mu se Zuzkou pomoct, aby se mu zpět vrátila síla do nohou a rukou. A Majkl opravdu makal. Řekl vždy: „Tak pojďme do toho!“. Cvičil vždy v kuse skoro celou hodinu. Nikdo z nás ale netušil, že to bude mít takový rychlý konec. A když mi pak přišla ta strašná zpráva, nemohla jsem tomu uvěřit, i když jsem věděla, že se to může stát. A nemohu tomu vlastně uvěřit do teď. Budeme tedy říkat, tak jak to hezky nazval Matyášek, že Majkl je „začarovaný“ ... a jeho duše se tady bude stále vznášet nad námi.
Proč to ale píšu je, že bychom se z toho všeho měli ponaučit a užívat si každého dalšího dne s rodinou, každého dne, kdy můžeme dýchat, chodit, běhat... Ještě ve mně doznívá i pocit, ze závěru Běhu olympijského dne, kdy jste na mě čekali před cílem a  společně jste se mnou závod dokončili. Bylo to moc krásné, mělo to sílu. Cítila jsem ve vás tu oporu! Jsem ráda, že vás mám! Jsme skvělý tým!

Kačenka

BOD 2012 aneb běh za Majkla

Sešlo se nás poměrně hodně, což zachytil i Martin Kresta. Běželo se na zkrácené trati, ale o čas ani tak moc nešlo ...

...




                                                                           

MUDr. Michal Pětroš; *1.2.1978 - †14.6.2012






Kdybych tato slova psal na papír, asi byste je nepřečetli. Všechna slova by rozmazaly slzy. Nestydím se za ně. Nespravedlnost a krutý osud nám vzali jednoho z nejlepších kamarádů. Vzali nám našeho Majkla, bojovníka, který se nevzdával, ale který svůj poslední závod prohrál. Tatínka, manžela, syna, kamaráda, kolegu lékaře. Byl nám vzorem svou skromností, dobrou myslí, pokorou, empatií. Jeho typický plachý úsměv nám zůstane v myslích navždy. Tam kde teďka jsi, Majkle, tam se měj dobře. Myslíme na Tebe a chybíš nám.



El prezidento Koudy











Horská výzva 2012, 2.závod - Klínovec

Jilešovický prásk  (silniční běh na 15km)

V sobotu se v Jilešovicích postavilo na start pár šílenců, kterým nevadil deštík, nevadily jim
kopce a vyhovovalo jim i zmiňovaných 15 km. Bylo nás opravdu jen pár. Kolize s dalšími akcemi a počasí se na množství běžců viditelně podepsalo.
  Za náš oddíl jsme byli na startu 4. Lenka, která měla v nohách 50-tikilometrové venčení hafoně, pohodář
Berďa, který se teď věnuje přednáškám víc než běhu a dnešní závod bral jako mentální relax, Poky, který šel "...z plného tréninku" a chtěl závod pojmout "tréninkově". Skupinku běžců za VZS jsem doplnil já, rozhodnutý nešetřit se a nechat se překvapit výsledkem.
  A byl to opravdu superzávod. Běžely se dva identické okruhy, ale pořadatelé nějak zařídili, že ten druhý se
nějak natahoval, natahoval,...A ty kopce (zvláště ten do Dobroslavic) byly nějak delší a hlavně výrazně
prudší, než v prvním kole. Poky za to "tréninkově" vzal hned po startu a po první zatáčce jsem ho neviděl. Na trase sváděl boje na čele hlavně s Marou Škapou a za celkové druhé místo mu patří velká gratulace a čas (nevím přesně, ale bylo to pár sekund přes hodinu) je vynikající. Lenia vyhrála ženskou kategorii a naprosto nechápu, jak to mohla po těch 50-ti kilometrech tak skvěle zvládnout. Gratuluji a klaním se! Jedni z mála běžců, kteří moc neuspěli jsme byli my dva s Berďou. Ale rozhodně nám to náladu nezkazilo. Můj čas 1:07:50 stačil v mé nejnabitější kategorii na předposlední místo, ale jsem s ním spokojený. A Berďa něco kolem 1hodiny 17minut na tom byl podobně.
   Závod je moc pěkný a slušela by mu větší běžecká účast. Posílám díky pořadatelům a "Jilešovický prásk" si píšu do termínovky na příští rok.
Martin

Výsledky jsem zatím nenašel, ale celkově:
1. Marek Škapa
2. Radim Pokorný
3. Roman Baláž

Fotky viz Lenia tu

Běh Velkými Albrechticemi

Dne 6.6.2012 kvečeru se konal již 29. ročník běhu ve Velkých Albrechticích. Na poslední chvíli jsem se nechal přemluvit a šel do toho po hlavě. Vzhledem k tomu, že jsem od maratonu netrénoval, tak jsem od sebe ani moc nečekal, ale těšil jsem se. Za VZS jsme se na startu sešli čtyři. Petra, Fík, Stoša a já. Okolo samé známé tváře, neukázněné pokřikující rozpadlé Kobry, Dědek, spoustu Xérů, Emkáčů a jiných. Na start se s námi postavil i běžec černý jak but, o kterém hlavní moderátor, který byl stejně starý, jak černoch černý, prohlásil, že je z Keně, a že běhá za Maďary. Během poblázněný Stoša opět vyrazil jako šíp a brousil si zuby na osobák. Zcela nečekaně ale vystřelil vpřed i Fík a já jsem měl dost velkou starost, abych s ním udržel tempo. Na prvním kilometru jsem věděl, že je zle, ale že se Fíka nesmím pustit. Už na startu jsme se všichni domluvili, že běžíme za Majkla, který leží ve špitále a nemůže s náma teďka běhat a trénovat, a že to teda dneska nevzdáme a pořádně to urvem. A tak když jsem Fíka doběhl a shodli jsme se, že jsme jako malí kluci přepálili start, věděli jsme, že to musíme dorvat do cíle. Stoša si o dvě vteřiny vysprintoval osobáček, a protože chtěl běžet ještě lépe, dožadoval se opakování běhu a celého ceremoniálu. Ale osobák si vytvořili i Petra s Fíkem a nakonec i já jsem běžel svou nejrychlejší letošní desítku. Ten Maďar z Keně vyhrál. Spokojenost s výkony a závodem tedy všestranná, nespokojenost s tombolou, kde jsme nevyhráli ani jedno kuře ba ani plato vajec. Třeba zrovna Fík si přijel hlavně pro to kuře...
P.S. A Majkle, ty taky hodně zarvi a brzy se uzdrav!

výsledky ani fotky jsem zatím nikde nenašel.

Okolo Visalají

Kdy: 27/05/2012
Kde: Horská chata Visalajka a přilehlé okolí (web)
Co: Horský X-Duatlon (3-25-7)
Kdo: BOBika a jako podpora Kačenka s Tobíkem, Majda s Rudou a Zuzka s Adamem
Výsledky

V roce 2011 pořádal Martin Kupec první ročník tohoto takřka rodinného závodu na konci září. Vzhledem k charakteru počasí ho letos uspořádal již nyní. Loni se mi díky souhře náhod podařilo tento závod vyhrát, letos však na startu byla silná smečka dravců, která mě vyhrát nenechala. :( Pravda, někteří bloudili či měli defekt, ale ani to mi nestačilo. ;) Relativně spokojený jsem byl s kolem (5. čas), po kterém jsem si výrazně polepšil. Celkově jsem sice byl stále těsně pod bednou, ale v kategorii jsem byl dokonce na ní! Běhy mě však opět srazily zpátky do reality, tedy na zem. Po druhém běhu jsem se poslušně vrátil na celkové 12. místo.
I přes výsledkový propad, který se však dal očekávat, mám ze závodu opět skvělý pocit. Opět vyšlo počasí, perfektní trať v přírodě, rodinné zázemí, občerstvení, super LOSOVANÉ!!! ceny, ... Co víc si přát?! Snad jen, ať Martinovi vydrží nadšení z pořadatelství a ať se příště na startu sejde více členů VZS Ostrava!!! :D


Foto: Majda & Ruda