Jesenický maraton – pro houbaře půlmaraton

Tož děcka, je týden PO a tu nevisí žádná reportáž?!

Jesenický půlmaraton se vepsal do mých oblíbených závodů. Poprvé jsem ho zkusila před dvěma lety a moc se mi líbil, takže jsem v zimě vyčkávala na spuštění registrace a mohla se těšit.

Na rozdíl od roku 2014 má tentokrát naše partička docela slušné zastoupení. Vyjíždíme s Djangem brzy ráno z Ostravy, bereme Davida Riga z Rungo a Stoša se připojuje na kruháči v Opavě. Cesta je dlouhá, plná serpentýn. Před Bruntálem dojíždíme auto s logem běžce a podle uší a vysoké postavy poznáváme Bobika, který jede s Ulčou a Robertem. Na startu se scházejí ostatní – Berďa se svým gangem (Petra a Deni), Ruda, Markéta Veličková a Majda nás má čekat na Ovčárně. Potkali jsme se i se Zuzkou a Džemelem. Jen prezident Koudy nám zase chyběl! Cesta v autobuse je veselá, některým je špatně, někteří dospávají a samozřejmě probírají taktiku.

Na Červehohorském sedle si vyzvedáváme čísla a čekáme na start. V 11 hodin bez velké slávy startujeme. Já jsem to tentokrát nijak neprožívala a neměla jsem žádné ambice. Od Olomouckého půlmaratnu jsem moc netrénovala, prázdninový režim všechny plány narušil. Na hory jsem se nedostala vůbec a musela jsem si tak vystačit jen se svými vřesinskými, lehce zvlněnými okruhy. Běželo se mi dobře, do kopce jsem rychle šla, po rovinkách běžela a z kopce taky. Pořád jsme se drželi ve skupině s Markétou a Djangem. Na Ovčárně na nás čekala Majda. Cítila jsem, že bych mohla půlmaroton zvládnout pod 3 hodiny a tak mě to nabudilo, že jsem se odtrhla a těšila se, jak mi druhá půlka rychle uteče. Seběh ze Ztracených kamenů byl pro mě nejhorším úsekem, jelikož neumím běhat z kopce a jak říkal jeden postarší a jistě zkušený pán na těch kamenech „takové závody se vyhrávají během z kopce“ (na druhou stranu naše Beatka zas říká „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“… tak jsem ji to přece naučila :-)). 

Konečně slyším hlasy a hudbu v cíli, míjím vyhlížející rodinné příslušníky běžců. Cíl předem mnou, ale Django za mnou! Trochu jsem znejistěla a nervózně ho vyhlížela. Snad se mu nic nestalo. Takže já, já jsem jako poprvé porazila svého muže?! Měla jsem radost, ale zároveň jsem se o něho bála. Můj cílový čas byl nakonec 2:53:31 a velká spokojenost, protože jsem si vylepšila čas z roku 2014 o celých 10 minut! Na naše týmové jedničky samozřejmě nemám, ale každý máme hranice někde jinde, že Orlíku :-)!!!

Django doběhl v čase 2:59:05, tentokrát měl všelijaké PROBLÉMY on. Také zřejmě utrpělo jeho ego. Já mu ale děkuji, že mě větší půlku cesty doprovázel a nechal mě aspoň jednou z naší rodiny vyhrát! A taky ho obdivuji, že běžel v podstatě bez tréninku. No, pěkný den to byl. Už teď se těším na další ročník.

Deni vyhrála mezi ženami maraton! Skvělé, Deni! A ostatní si vedli také výborně:

Půlmaraton:

37. Rudolf Munk              02:01:37

100. Robert Hegedüs     02:15:45

196. Robert Wágner       02:33:50

289. Nikola Janková        02:53:31

311. Dalibor Janko           02:59:05

Maraton:

19. Denisa Krejčiříková  04:07:40

63. Jan Stoszek                 04:37:30

168. Petra Schwarzová  05:27:42

216. Petr Beremlijski      05:53:02

258. Lenka Wágnerová 06:23:21

Český běh žen 2016

Český běh žen je závod, který se v Ostravě pořádal letos počtvrté. I když je pro pánskou část VZS diskriminující, na startu desítky jsme se sešly s Petrou Schw., pětku běžela také Petra Šustková a Iva 2,5 km. Závody se konaly za velkého horka navíc po skvělé oslavě Berďových a Stošových čtyřicátin a tak byl docela náročný (nazpomenu na přísný výraz a tón paní ředitelky „Jako Niky, ty chceš zítra běžet?“ …když jsem ochutnávala Demenovku…). Závod je určený pro holky různého věku i výkonnosti, královskou disciplínou je závěrečná desítka. Moje ambice byly zvládnout ji pod 57 minut.

13:20 jsme s Jakubem Kohákem, maskotem tohoto běhu, odstartovaly. První pětku jsem zvládla cca za 27 min a běželo se mi dobře. Příjemné byly úseky kolem řeky v chládku, zato vyprahlé dlažební kostky v centru docela zmáhaly. Druhé kolo už bylo horší, hlavně poslední kopec. Doběhla jsem v čase 55:10 a úplně jsem hořela. S časem jsem spokojená. Během cesty jsem nepozřela žádnou vodu. Pokud běžím méně jak hodinu, pít nepotřebuji. A hlavně by mi občerstvovačky ubraly sekundy!!! Petra závod zvládla za 47:01 min, celkově 8. místo a 2. v kategorii!!! Peťa Šustková – 28:26 a Iva – 16:26. Berďa nás přišel povzbudit a konstatoval, že se mu líbí takový závod, kdy je v roli diváka. No bodejž by ne, tolik bab!

Celkově hodnotím Český běh žen jako pěknou akci :-), i když je hodně komerční, občas to neuškodí!

Ostravský maraton 2014 – poprvé na koloběžce

V sobotu 27.9.2014 startoval na Masarykově náměstí  53. ročník Ostravského maratonu. Rozhodla jsem se letos startovat na koloběžce.

Koloběžka mě začala lákat někdy na jaře. Četla jsem článek od Miloše Škorpila, který na ní projel Českou republiku a doporučuje ji jako doplněk k běhu. Když jsem po skoro 6ti letech „kulání  se doma“ (tak to nazývá Django:-)) nastoupila zpátky do práce, chtěla jsem si z prvních výplat pořídit něco smysluplného. Volba padla na koloběžku Kostka – děkuji ještě jednou Danovi, že mi ji tak rychle a levně zařídil!

Zatím toho moc naježděno nemám. V okolí máme spíše kopcovitý terén, takže si můžu užívat a relaxovat i při dlouhých sjezdech. Ze začátku bylo nejhorší naučit se střídat nohy za jízdy, jezdit do zatáček, po nerovnostech a prudkého kopce. Techniku jízdy stále piluju.

Koloběžky na maratonu letos startovaly poprvé, měl to být původně půlmaraton. Nakonec trať změnili bez udání důvodu na čtvrtmaraton. U prezentace se paní divila, odkud jsem se mezi známými tvářemi vzala, proto jsem pochopila, že koloběžkáři jsou jakási komunita. Trošku jsem znervózněla, bo jsem kolem sebe viděla samé namakané borce na různých strojích, od silniček po takové zvláštní malé koloběžky. Cítila jsem se mezi nimi jako vetřelec. Tak jsem se pokorně postavila úplně dozadu a očekávala start, který byl o pět minut dříve než u hlavního závodu. Dala jsem se do řeči s nějakým klukem – říkal, že ti nejlepší to pojedou za 20 min, dobří za 30 a že ani 40 není k zahození. Byla jsem až ledově klidná. Samozřejmě mi skoro celá ta banda ujela. Držela jsem se vzadu a jela si svým tempem, po 5 km jsem dokonce předjela jednu závodnici. Dojela jsem v čase 35:39 a bylo mi fajn.

Mé poznatky a dojmy:

- pokud si chcete oživit běžecký trénink, rozhodně doporučuji, je to zábava a docela makačka

- určitě si ještě někdy nějaký závod zkusím, klasický běh mi ale přijde více vzrušující :-) a vyvolává ve mně větší emoce

- chyběl mi kontakt s naší skvělou partičkou 30-40cátníků, připadala jsem si na tom stroji strašně opuštěná

- při koloběžkování budete tak trochu za exota, lidé vás budou zastavovat a dávat se vámi do řeči – čili je to velmi „kontaktní“ sport

Na závěr nesmím opomenout skvělé výsledky ostatních členů našeho týmu: Berďa a Martin se svými štafetami, Lenia s Dančou, Lenkačlenka s Robertem a Petra. Bohužel neexistuje skupinové foto :-(. Snad se letos tento závod všem líbil a byli spokojeni – já ano. Fajne počasí, spousta známých tváří a jako bonus jsem se po 19 letech setkala s mým profesorem chemie a matematiky z gymplu :-).

Něco z nového RUNu

Pár poznatků hlavně pro nás, dámskou část VZS, když nevíme co na sebe :-) a chceme běhat na dizajn...

Jarek

Pro všechny, kteří nikdy neviděli Jaryna v přilbě - stalo se to dne 31.8.2014 na hlučínské štěrkovně v rámci akce Sport Fun Fest, kde jsme opět Běželi s Majklem :-). Nosí jí údajně pouze tam, kde se cítí "nejistý".

YESenický 1/2maraton – NO PROBLEM!!!

Dlouho jsem se chtěla přihlásit na nějaký opravdový horský, pro mě delší závod. A tak nějak se mi pozdával Jesenický 1/2maraton, jehož 3. ročník se konal spolu se 6. ročníkem maratonu v sobotu 23.8.2014.

Django přislíbil, že mě do Jeseníků odveze a půjde na kolo nebo na hřiby. Nakonec mu to asi nějak nedalo, a tak se i dva dny předem přihlásil. V pátek mi dokonce oznámil, že se obětuje a poběží se mnou a potáhne mě. A dodal: „Pokud to zaběhnem za 3 hodiny, koupím ti…“ Čekala jsem, že z něho vypadne třeba NOVÉ BOTY nebo nějaké OBLEČKY a on, že prý „OBĚD“ J. No tak nic. Mé ambice byly hlavně vyzkoušet si první horský závod a doběhnout. „Je to krásný závod“, prohlásila minulou sobotu jedna z týmových jedniček Stoša.

V pátek nemám žádné nervy. Odevzdám děti babičce a jdu poměrně pozdě spát. Ráno lije, vstáváme po páté a vyrážíme na Skřítek. Parkoviště je už plné a docela to tu žije. Dám si čaj a nasedáme do autobusu směr Červenohorské sedlo, kde se startuje. Je tam všude mlha a docela zima. Výklad tratě a pár slov pořadatelů (letos se změnili organizátoři závodu, původně snad ani neměl být). Pak se přesuneme na start a ještě se s Djangem domlouváme, že se mnou půjde na Švýcárnu a pak každý sám. Trochu mám výčitky, že ho budu brzdit. Kdysi mi Bobika kladl na srdce, abych ho nenutila běhat se mnou, tak po startu zakřičím, ať běží sám. V duchu ale doufám, že mě nahoře počká. V MP3 mi zní Pink Please Don’t Leave Me – zdá se, že Django mě doopravdy opustil, bo ho nevidím L. První kilometry se spíše stoupá, pojala jsem taktiku Lenkyčlenky, o které tak často píše: roviny a mírné kopce běžet, do kopce jít, z kopce běžet. Celkem se to i daří. Cupitám po chodníčcích a dřevěných cestičkách, to se mi líbí. Myslím i na Majkla – prý to byl jeho oblíbený závod…Po 5 km vidím chatu na Švýcárně a občerstvovačku. Pak mírné stoupání na rozcestí pod Pradědem a po asfaltce dolů na Ovčárnu. Běží se mi dobře, zvesela. Míjím davy turistů, někteří se usmějí a dokonce i zafandí. Z Ovčárny se zase stoupá na Vysokou holi, to mě trošku bolí zadní strana stehen. No a pak už byl terén takový zvlněný.  Snažím se udržovat si průměrné tempo 7,36 km/hod. a tuším, že pokud se nestane nic zásadního tak to plus mínus stihnu. Na konci mě čeká prudké klesání, po kamenech, které mi teda vůbec nejde. Taky už jsem unavená a cítím otlačené špičky prstů. Dobíhám na Skřítek v čase 3:03:37 a jsem spokojená. Garminy mi ukazují 22,68 km, tak kdoví, třeba bych to při těch avizovaných 22 km i stihla? Ale nijak mě to netrápí, počítám to jako tři hodiny. Mám radost, po dlouhé době to je závod, který jsem si fakt užila. Nakonec i počasí bylo pěkné. Django doběhl v čase 2:48:20, takže na mně ani nemusel dlouho čekat. 

Spěcháme domů a cestou nazpět se stavíme u Kukačky na slíbený oběd. Je mi strašně špatně od žaludku. Moc jsem cestou nic nejedla, s výživou při takovém závodě mám pramálo zkušeností. Nakonec si dám jen vývar, z kterého sním trochu nudlí. Djanga ten můj oběd přišel na 25 Kč J. Jedeme si pro děti. Na nohách mám dva fialové puchýře (ANO, chtělo by to ty nové boty…) a pravděpodobně mi jako každý rok slezou nejméně dva nehty. Taky jsem docela zelená, protože je mi pořád zle. Mamka mě přivítá slovy: „Stojí ti to za to?“ a mluví o nezdravém vlivu na tělo a sebepoškozování. Ale je mi to fuk. Já jsem si to OPRAVDU užila. Dokonce bez PROBLÉMU, Koudy J. Doma si dám horkou sprchu, Ibalgin a ½ l Coly a uleví se mi.

Škoda, že se z VZS nikdo nepřidal – třeba příští rok J?!

Jo a dostali jsme krásné tričko – dámský střih, pružné a v nádherné modré barvě!!!

výsledky

Night Run Ostrava – 3.5.2014

Tak takhle jsem si jeden z prvomájových dnů určitě nepředstavovala. Sedím v autě na cestě domů a teploměr mi ukazuje necelých 5 stupňů. Těším se na horkou sprchu a čaj s rumem.  Někdy v lednu mě ségra navnadila na závod Night Run v Ostravě. Podle propozic a webové prezentace vypadalo vše lákavě. 5 nebo 10 km. Rozsvítíme celé město. Závod se prý stane „tradiční sportovní běžeckou událostí v Ostravě“… no nevím, za svou krátkou běžeckou kariéru jsem už teda zažila mnohem lepší.

Moje sestra je známa tím, že všude chodí na poslední chvíli. Nejinak tomu bylo i dnes. Z Dobroslavic vyrážíme před 20.hodinou spolu s jejím manželem a  naší mamkou. V centru vpohodě zaparkujeme, na Masarykáči u startu to vypadá celkem poklidně. U toitoiek potkávám Stošu. Všichni svítíme čelovkama, protože patří k povinné výbavě. Za pět minut se startuje (20.25) a já stále nejsem nachystaná ani vlastně nevím, kde se mám postavit. Zmateně se někde zařadím a vybíháme – to se mi ještě nikdy nestalo :-(.

Neběží se mi dobře. Od pusy se mi kouří, nohy mám ztěžklé a nemůžu se úplně nadechnout. Předběhnu pár lidí, kteří mi to na konci zase vrátí. Pozoruju běžce kolem sebe. Není tu ani nikdo známý (Stoša je někde v nedohlednu). Poslouchám si hudbu a vrací se mi oplatky Kolonáda, které mi sestra nabídla před startem. Zuřím nad svými stále neshozenými zimními kily a závidím sestře, že běží jen 5 km.  Po prvním kole mám chuť to vzdát, ale švagr s mamkou mávají, tak to zkouším dál. Trošku mě povzbudí vzpomínka na knihu „Když běhá žena“, kterou teď po večerech čtu :-). Je napsaná s nadsázkou a humorem. Konečně jsem v cíli, ale nezaplaví mě ten známý příliv radosti, spíš jsem ráda, že to mám za sebou. Časomíra ukazuje čas těsně pod hodinu, tak aspoňže tak, říkám si. Jaké bylo mé zklamání, když mi Stoša oznamuje, že to nebyla čistá desítka, ale něco kolem 9,6 km. Honza běžel jako vždy tak, jak se na týmovou jedničku sluší a patří a myslím, že byl spokojen.

Na náměstí to rozhodně nežije. Čeká se na vyhlášení vítězů a snad na nějakou afterparty. Mám pocit, že když jsem se v lednu přihlašovala na závod, pořadatelé slibovali bohatou tombolu a doprovodný program. Místo toho tu stojí jeden stánek s předraženými kompreskami a druhý s nějakým  gulášem. Je strašná zima a těším se domů. Jdeme k autu, cestou domů brblám, až mě ségra  zprdla, že mám zase problém. No každý den není posvícení, za sebe dávám závodu palec dolů…Mnoho povyku pro nic. Za 500 Kč startovné jsem čekala opravdu víc – bavlněné tričko uložím do skříně a budu doufat, že třeba alespoň část toho nekřesťanského startovného šla na charitu.  Jediné, co mi závod přinesl, je odhodlání, že do příště se musím zlepšit a pilně trénovat.

Jak už psal Berďa, dnešek byl závody opravdu nabitý. Já bych ještě zmínila Běh Benedikta Labre, charitativní akce, 2. ročník. Měla jsem běžet raději tento závod. Pokochala bych se lesy v okolí Plesné a mých rodných Dobroslavic a rodiče by mi navíc zamávali z okna.

Doufám, že vy ostatní jste si dnešní den užili více než já. Gratuluji naší skvělé Deni i ostatním ke krásným výkonům a Orlíkům přeji vydařený start do jejich ultra závodu :-).

výsledky