ORAVAMAN 2013

datum: 20.7.2013
účastníci: Koudy, Poky, Stoša
doprovod: Poky team

       Letos jsme společně s Koudym vymysleli, že by se měl zkusit nějaký delší triatlon, jakožto příprava na Ironmana. A tak rozhodnutí nakonec padlo na Oravamana, o kterém jsme slyšeli jen samé pozitivní ohlasy. Tudíž jsme se všichni tři mohli těšit na výlet na Slovensko. Poky měl jako obvykle jasno. Jede s celým servisním týmem, který se skládá z mamky, manželky a dcery. Koudy měl původně v plánu, také vzít část rodiny, ale nakonec jsme jeli spolu sami dva.
       Na Slovensko jsme vyráželi již v pátek 19.7. před polednem, protože nás čekala tříhodinová jízda a chtěli jsme se brzy zaregistrovat. Pak jsme měli totiž dostatek času na ubytování, prohlídku okolí a večeři. Poky team dojel o něco později, tak jsme Pokymu aspoň pořešili registraci k závodu. Prostředí vypadalo moc krásně. Bylo hezky slunečno a penzion Pribisko v Zuberci byl velký, dřevěný srub s ubytováním, jídlem a pivem a předem bylo jasné, že pokud přežijeme ve zdraví závod, tak afterpárty bude stát za to. My jsme byli ubytováni ovšem cca 2.5km od Pribiska v útulném domečku, kde jsme s Koudym měli vlastní apartmán s velkou manželskou postelí. Samozřejmě i Poky s rodinou byli ubytováni s námi ve vedlejším apartmánu. Více než hodinu nám trvalo než jsme naskládali hromádky a pytlíky na zítřejší závod a pak už jsme šli na večeři do nedaleké restaurace. Spát jsme šli také poměrně včas, abychom měli dostatek sil.
       Ráno bylo trochu hektické. Každopádně jsem šel na velkou a začal s pitným režimem jako vždy. Venku bylo chladněji a zatahovala se obloha. Stresoval jsem s neoprénem jestli jo nebo ne, nakonec jsem si ho nevzal a byla to blbost. Ještě než jsme vyrazili, paní bytná poslala snídani, tak jsme si dali čaj a kafe, já jsem stihl sníst i rohlík s marmeládou. Předtím jsem jedl své obvyklé musli tyčinky, čili jsem snídal vydatně. Sebrali jsme vše potřebné do batohů, sedli na kola a jeli na Pribisko. Zde jsme odevzdali pytel s věcmi na běh a naložili kola na nákladní vozy. Ostatní věci jsme si vzali do autobusu a přejeli jsme k Liptovské Maře, kde se mělo startovat do plavecké části a pak i cyklistické.
       Oravaman se vlastně skládá z plavání na 2km, pak cyklistika o délce 50km v kopcích s převýšením 1400m a běhu na 12km s 600m převýšením. Start byl v 9:30. Před startem jsme si připravili kola v depu, pak jsme se připravili na plavání a zbytek věcí jsme v označeném batohu dali zpět do autobusu, který převezl tyto věci do místa cíle. Zbývá pár minutek do startu a já tam stojím v plavkách mezi samými neoprény. Je chladno, voda má asi 19 stupňů a už tuším, že neoprén jsem měl vzít. Ale co, nějak to vydržím. Konečně startujeme, lezu do vody, je opravdu studená a ihned začínám pádlovat. Poky v neoprénu zvládá trať pod půl hodiny, Koudy necelých 35min. a já s 2min. ztrátou na něj. Plavali jsme dva okruhy s oběhnutím bóje na břehu. Skok do vody do druhého okruhu byl pro mě již utrpením, měl jsem husí kůži a údy ztuhlé. Když pak lezu z vody, nemůžu skoro ani běžet natož chodit. Dobelhám se do depa, utírám se a převlékám na kolo. Koudy proběhne kolem, tak se vzájemně povzbuzujeme. Na kolo nasedám chvíli před Jeníkem Kempou, ten mě však ihned předjíždí a mizí v dáli. Ještě zahlédneme Tamču jak se vrací s kolem zpět a netváří se nadšeně. Brzy se na kole zahřívám do patřičných otáček. Před hlavním stoupáním na Huty dojíždím Koudyho. Málem jsem si ho nevšimnul pokud by se neozval. Na kole se mi jelo dobře. V kopcích jsem občas šlapal ve stoje. Měl jsem dostatek pití i tyčinku, kterou jsem však nesnědl. Průjezd Zubercem byl skvělý, Poky team povzbuzoval, hlavně Barča a vlastně i místní obyvatelé, kteří touto dobou opravdu žijí triatlonem. Pár km za vesnicí jsme zrobili smyčku a jeli zpět přes Zuberec a pak již na závěrečné stoupání k Ťatliakovej chatě. Stoupání to bylo velmi výživné a já musel na nejlehčí převod v posledních 2km střídavě stát a sedět. Odevzdal jsem kolo ve stylu: je mi jedno co s tím bude, hlavně už to nechci vidět. Dali mi pytlík s botami. Sotva jsem byl schopen stát, natož se přezout. Nějak jsem to zvládl a po třech hodinách jsem se konečně najedl půlkou banánu. Pořádně jsem se napil a vyrazil do běhu po 17 metrech běhu přecházím do chůze a šlapu pěšky do prudkého kopce. Stoupání trvá asi tři km, pak se teprve na hřebeni rozbíhám. Při výstupu mě docela bolely lýtka a achilovky, jsou jako z kamene, ale při běhu velmi rychle zapomínám na potíže a rostoucí únavu. Hřeben se mírně vlní, běží se dobře a plynule, dávám bacha na došlapy, protože stezka je spíše pro kamzíky s dostatkem kamení. Přišly vhod i dvě vložené občerstvovačky, kde opět dosti piju. Pak nastává seběh a ten si opravdu užívám. Valím bomby jako Caballo Blanco v měděných kaňonech. V hlavě už to zase zpívá, jo to je pohoda. Předbíhám několik borců a snažím se stíhat nedostižné ženy před sebou. Přecházím na asfalt a vím, že se blíží finiš. Běžím co to dá, vidím jednoho triatlonistu, kterého ještě můžu předběhnout, tak to tak udělám. Konečně cíl a mám splněno. Doplňuji ztracené tekutiny a vstřebávám všeobecné bouření endorfinů svých i ostatních, brzy nalézám Pokyho. Po kole měl náskok přes 30min., ovšem v cíli jsem osm minut za ním, Koudy šel závod s rozvahou a na jistotu a dokončil 27min. za mnou. V cílovém prostoru kecáme a rozebíráme páté přes deváté. Všichni jsme si to užili báječně a shodli se na tom, že to bylo opravdu náročné. Já jsem rozhodnutý jít příště Ironmana a kluci jsou snad taky trochu načatí.
       Závěrečné vyhlášení a párty byly také fantastické, organizátorům patří obrovský dík za skvělý závod jaký nemá ve střední Evropě obdoby a zbývá jen dodat, že Slováci splnili co tvrdili: bude ako nebolo a ono opravdu tak bylo.

Z časopisu firmy AWT, sponzora Memoriálu MP


Lysohorský čtyřlístek

20. 7. 2013   Beskydy - Lysá Hora
69 km/3900 m



Tak konečně zase na startu další krásné akce. Však už taky bylo od dubna na čase! Jenže nadšení a subjektivní běžecká pohoda z dubna se kamsi vytratila, přece jen státnicový rok a následný shon si vybral svou daň.
Pátek odpoledne, už v práci mi padá hlava, jak se mi chce spát. No to bude ...  na bytě rychlé balení, v pět skáčeme do Rudova auta, následně nabíráme Jarka a ještě vyzvedáváme ségřiny nové inovejty na centrále PPL . Story s objednávkou a dopravou inovejtů je ale natolik obsáhlé a spletité, že se tomuto tématu raději vyhnu . Ivon vás určitě ráda sama zasvětí.
Fičíme do Visalají, ségra prošlapává nové fialové botky v Rudově autě, vypadá to, že v nich bude i spát, ale aspoň má obě stejné, že Koudy!
Dojíždíme opět parádně tak akorát, registračka, potkávačka, vybalovačka a společná pasta party! Tady už jsem fakt zralá zapíchnout to do postele, očka mi padají, ani se na sobotu mnoho netěším, raději bych jí celou prospala! A tak se jako první loučím, ségra sviští se mnou a usínám po nachystání věcí vlastně okamžitě, zatímco ostatní to ještě rozjíždějí a dávají po pivku a vínečku.
Budíček před šestou, no muka to jsou, ale pomalu zase načerpávám tu atmosféru běžeckou! Snídaně super, kafíčko, čajíček, pečivo, tady se nám to ještě směje . Ještě číslo na triko, baťůžek na záda a valíme na start. Poslouchám hlavně hudbu, čerpám endorfiny a úsměvy, vím, že pak jich už bude jen méně a méně.  Přesto jsem se ségrou decentně rozpačitá, obě nepočítáme vzhedem k tréninkovému výpadku s ničím, cílem je nepřepálit a jít si svoje. Tomu samozřejmě odpovídal i můj odhad na čas našeho dokončení – 12:05:00. Parametry odpovídající ¾ B7 -  69 km, 3900 m převýšení byly prostě šílené! Přesto, nebo právě možná proto jsme opět tvořili četný běžecký houf s devíti masochisty  – Berďa, BOBika, Deni, Fido, Ivon, Jarek, Lenia, Martin a Ruda.

7:00 jedééém! Běžím si na pohodu, první lístek si naprosto užívám, oblast Bílého Kříže vůbec neznám, tak se aspoň kochám . Uteče to jako voda, poprvé na Lysé, trochu se bojím, že jsem to přece jen přepískla s letními kraťásky a tričkem s krátkým rukávem, všude mlha a chladno. Hážu na sebe druhé tričko, doplňuji ionťák, cpu se tatrankami a tak aspoň pokecám s Alicí na občerstvovačce, až mě musí vyhánět . Lucka prosviští kolem mě, to už je na občerstvovačce i Jarek a ségra, která to valí kkusek za náma. Od té doby se držím s Jarkem, tempo má parádní, tak si mám zase s kým povídat . Je to fajn, gentlemansky mi vždy nabídne podržení hůlek, zatímco se snažím vytáhnout ionťák...  Prostě super parťák!

Seběh do Krásné nehrotíme, jdeme si svoje, přece jen nemáme ještě ani jeden lístek a sil je třeba pošetřit do  druhého stoupání na Lysou. Taktika tedy výborná, do kopce to docela fičíme, i když našich slov razantně ubívá. Opět na občerstvovačce, tentokrát se cpu melounem a teprve tady se začíná projevovat postupující únava. Těžký seběh klasicky lysacupisticky Mazákem a běh k Šanci a odtud zase do toho kopce. Tady asi mám trochu krizi, ale nadopuji se gelem a za chvíli to je zase fajn. Nahoře opět a znovu meloun, není lepšího občerstvení ...
A zase ten seběh ... tady už trochu trpím, pravý zevní kotník se ozývá, míjíme hang, celé údolí obtáčíme po zelené. Je už pořádné horko, čeká nás poslední výplaz a tak hážu kšiltovku u korýtka do vody a trochu se chladím. Do kopce to přece jen ještě stále jde, i když už mám co dělat, abych stíhala nožkama kmitat stejně rychle jako Jarek. Nahoře ani není tolik radosti, vím, že se kotník při seběhu ozve a ozve se hodně a že mě teda čeká to nejhorší, dlouhý seběh do Visalají. Jarek fičí dolů rychleji, nakonec se tam nějak doklopýtávám i já, 3,5 km před cíle potkávám taťku, povzbudí mě to, vím, že to mám za pár ... přesto odpočítám snad každý metr ... 200 m do cíle, poslední kopeček, 100m do cíle, slyším Hudyho a probíhám modrým koberečkem. Skoro jako při předávání Oscarů Hážu tedy úsměv i pro fotografy . Mám radost obrovskou, utíkám hned za Jarkem, poděkovat svému parťákovi!
Čas 9:31:12, naprostá spokojenost. Jarek už je pár minutek v cíle (9:28:42), Ivon přibíhá cca za 35 minut (10:06:31). Mířím konečně do sprchy, tříská se mnou zima a těším se na večerní relax.
Odhadem našich časů jsem se netrefila, ale stejně tak nám nevěřili dle odhadu času ani jiní, že BOBika!!! Ségru podcenit o více než dvě hodiny??? Když už budeš příště kafrat, tak se koukni nejdříve na svůj tip!
Vyhlašování je už je takovou třešničkou na dortu, se ségrou si podělíme první dvě místa, Lenia naprosto ovládla kategorii zralých žen (10:48:38),  bereme tedy tři placky . Sedíme do noci, slavíme, kecáme, po delší době si opravdu užívám parádní víkend!

Největší uznání proto patří Luďovi a všem organizátorům. Už teď se těším na druhý ročník, asi jen Lysacup má stejně úžasnou atmosféru a kouzlo jako Lysohorský čtyřlístek. DĚKUJEME!
Výsledky 

1. Standa Najvert 7:34:50

21. Jarek 9:28:42
24 (1). Deni 9:31:12
36 (2). Ivon: 10:06:31
43 (4). Lenia 10:48:38
52. Ruda 11:17:47
67. Martin 11:46:52
82. Fido 12:40:57
92. Berďa 13:12:27

Bylo nás pět - Městský běh Karvinou

V sobotu 13. 7. 2013 se konal další ročník již tradičního Městskéhu běhu Karvinou (10 km). Počasí vyšlo ideálně. Nepršelo, nefoukalo a hlavně nebylo vedro. Prostředí bylo jako vždy moc příjemné a organizátoři připravili opět krásný závod za účasti téměř dvou set běžců. Z VZS nás bylo na závodě pět - Lenia, Sabina, Poky, Martin a já. Poky s Martinem po startu hned vyrazili stíhat čelo, já si pomáhal s Leniou a Sabča si vychutnávala běh na čtyři okruhy po náměstí a městským parkem kousek za námi. S časy jsme byli všichni spokojení a Lenia navíc svůj výkon korunovala 2. místem v kategorii. A to byla cca 9,8 km první, ale v závěru ji přespurtovala jiná stejně věkově kategorizovaná žena. Vyhlášení jsme pak spláchli pivem či dvěma a jeli jsme domů.



Naše časy:
Poky - 36:41
Martin - 41:39
Berďa - 44:37
Lenia - 44:46
Sabča - 52:08

Výsledky
Fotky: MK Seitl