4. etapa LC - Rajská bouda

       Čas letí jako bláznivý a my už máme za sebou 4 letošní etapy. 21.11. proběhla již 85. etapa z Rajské boudy a pro zajímavost takový Hudy už běžel po třiasedmdesáté a je to prostě Rajský rekordman. Rekordů tentokrát padlo zase dosti. Ten nejrychlejší na kopci byl opět fanTom Licháč. Traťák posunul sice jen o tři sekundy na 38:32, ale bylo to za ne zcela ideálních podmínek. Začalo se ochlazovat, od středních poloh ležela na zemi souvislá sněhová dečka smíchána s blátem, místy bylo namrzlé podloží a trochu to i klouzalo. To ovšem neodradilo 344 lidí v cíli a samozřejmě je to zatím nejvyšší letošní počet. Za naše barvy běželo 14 členů, o jedno želízko v ohni více měli však borci z Vinotéky. Ti také měli deset lidí v první padesátce a jsou bezesporu oddílem s nekvalitnějšími výkony. Nás může lehce potěšit pouze jediné prvenství. V dosavadních čtyřech etapách se prostřídalo již 22 našich členů a to nemusí být číslo konečné. Letos je týmová soutěž pěkně nabitá, v součtu 4 etap držíme devátou pozici a udržet letos první desítku bude velmi obtížné. Nejvíce bodů pro tým získávají naše milá dvojčátka, tak bych rád vyzval naše milé borce, aby se tak nestyděli a aby kurde přydali. :-) Ale zase chápu, že jste všichni velcí gentlemani. Možná se to nezdá, ale i já mám obavy, kdy to příjde a Denča mě pleskne přes zadek.
       Když to vezmu pěkně od startu, tak jsem svou 24. rajskou rozběhl s rozvahou. Po asfaltu se kolem mě prohnalo snad čtyřicet lidí, ale v prvním stoupání se to začínalo rozdělovat. Do terénu jsem vběhl už v obvyklé společnosti a nenápadně si hledal pohodlné místečko za kým se vyvézt. V lesíku nad Veličkou se to zase mlelo různými nástupy. Dost mě to vymačkalo a dokonce jsem zvažoval přejití do chůze. Nějak více mi vyletěla tepovka a nestíhal jsem udýchat. Pak jsem se trochu srovnal na vrstevnici, ale už jsem tušil , že dnes to bude boj na krev. Rozhodně to nebylo pocitově tak výborné jako minule na Krásné. Marně jsem přemýšlel, kde byla chyba, fakt jsem nemohl najít si nějakou výmluvu. Až později nad Lukšincem, jsem zjistil, že mi o něco více prokluzují boty ve sněhu. A možná že to mě tak utavilo. Nemusí být každý den posvícení. Hlavně jsem se pak snažil jen udržet pozici v první třicítce a na dohled Pokymu. V závěru pak kolem mě nastoupil Ríša Ručka, pověsil jsem se na něj rozhodnutý bojovat, ale bylo to marné. On taky nijak už nezrychlil, jenže já byl tuhý jak veka a doběhli jsme těsně za sebou. Nahoře se konalo malé překvapení. Hudy nás řadil do fronty jako kdysi při lístečkománii. Před námi totiž dobíhal týpek, který chtěl rozrazit krabičku a povalit nenahraditelnou Vlaďku. Tož to je ostuda. Snad se aspoň omluvil a příště se polepší. Taky mívám při doběhu většinou zatmění, ale vždy se snažím přesně odpípnout. Bo jinak věztě že: nou čyp nou tajm.
       Trošičku mě ty suché čísla unavily a užíznily, takže si jdu nalít jednu mokrou desítku. A uhasím žížu snad stejně jako ti, co se šli dnes večer podívat, jak se točí pípy v nové Bezručově chatě.

Krásná Krásná

LC 2016, 14.11. 2015
Krásná most
5,2 km/ 781 m


Pátek, páteček, páťulinek! Show must go on, první parádní sobotní etapa Lysacupu 2015 startuje z Krásné v polovině listopadu. Nemusím moc lovit v paměti, živě si vzpomínám na loňskou totálně propršenou etapu z Krásné, která následovala hned po prologu. Do posledních minutek jsem zůstávala v autě, rozběhání jsem se nezatěžovala, nechtělo se mi … no doufám, že nás liják tentokrát mine, páč bychom nemohli parkovat na travnaté ploše jako v dřívějších letech, a museli bychom si dát etapu Visalajskou. To by mi ani tak nevadilo, jenže etapa z Krásné je plánována pouze jednou, je krátká, ale prudká, a až na krátkou rovinku před severní sjezdovkou, se stálým stoupáním. Je krásná!
Vstávám, je docela fajně, vykukuje sluníčko, i když v noci ruchalo. Tak to vypadá slibně. Už neřeším pouze co na sebe, přidávám k tomu dilema č. 2, co mám snídat? Kafíčko, čajíček, rohlíček? Zkusíme to dnes takhle. Za chvíli už naskakuji do auta Porubáků, v Krásné jsme čas, a tak mám opět dost času řešit dilema č. 1, co na sebe? Tričko tenké, dres, nohy zakryté, šáteček na krček, a poprvé rukavičky, nebude to málo? Nebude to moc?
Na start 2 km, je třeba vyrazit, není naštěstí čas svá dilemata více řešit. Rozhodla jsem se, že mi bude fajně J
Rozbíhávám se ségrou, už se to pomaličku šrotuje do houfu, ještě fotečka, protože i pan Elprezidento dorazil a BĚŽÍME! Jéje, to je mela! A zase mám podle počáteční rychlosti ostatních pocit, že běžíme boltův rovinatý sprint. Daří se mi kličkovat, konečně stoupání širokou sjezdovkou, kde si každý najde svoji stopu, své tempo, své místo. Chvíli mi trvá, než se i já najdu. Cupitám, do chůze nepřecházím, předbíhám, než se zařadím do vláčku spoluběžců. Peťa Škrabánek přede mnou, občas si prohodíme pozice. Běžím si svoje, není to zadarmo, konečně táhlá travnatá pasáž, tu mám ráda, i když na jejím konci už jsem ráda, že si v seběhu před sjezdovkou odpočinu … Teprve teď si uvědomuju, že nahoře asi slunečno nebude a že mám už docela dost. Snažím se protáhnout na rovince krok, už jen sjezdovka, to už se tam nějak dotlačí! Tady i přejdu do chůze, předklon, ruce na kolena, ale rychlost neztrácím, zde už se ten rozdíl v porovnání s během smazává … poslední zatáčka, dva velké schůdky, rozbíhám, dávám tam, co ještě jde, pípám 42:01, v čase ženského traťového rekordu. Je to tam, paráda. Honzík už dávno nahoře, potkávám Majdu, je asi docela „hnusně“, sychravo, vlhkost, minimální viditelnost, ale já vnímám pocitově hlavně zimu. Stačí mi chvilička a začínám v mokrém oblečení netrpělivě očekávat Ivon, abychom mohly seběhnout. Doráží pár minutek za mnou a opravdu hned sbíháme. Na sjezdovce potkávám ještě spoustu běžců, pak už to docela fičíme zpět. Vbíháme z lesa a Krásná ukazuje svoji slunnou tvář … je krásně!


1. Tomáš Lichý                  00:35:03
18. Honza                           00:39:48
40. Deni                               00:42:01
75. Ivon                               00:45:31
95. MIro                              00:46:47
96. Štěpán                          00:46:49
112. Ruda                           0:48:11
183. Jarek                           00:52:58
202. Koudy                         00:54:10
211. Pája                             00:54:53
235. Eva                               00:56:58
247. Berďa                         00:58:21 (chodecky)
272. Pája                             01:03:21

2. etapa LC - Ostravice, hráz Šance

       První klasická lysohorská etapa tohoto ročníku se konala v neděli 8.11.2015 startem od hráze přehrady Šance. Dole bylo opět krásné slunečné počasí a dav 306 nadrženců byl připraven před desátou ke startu. Mezi nimi se rozptýlila i 13 členná skfadra VZS Ostrava. Stejně jako na prologu jsme ovšem nebyli nejpočetnějším týmem jako častokrát v minulém ročníku, ale toto privilegium si vydobyl tým TOBI sport Fren.p.R. o počtu 16 členů zatím.
       Takže naše účast byla následující: Stoša, Deni, Ivon, Rudík, Berďa, Keňan, Pája, Oli, Peťka, Rosťa, Django, Míša a Orel. Dokonce jsme i v tomto pořadí doběhli. No náhoda. Před startem jsme prováděli různá rozklusávání, rozcvičky, povídali jsme si s kde kým, jak se daří, jak jsme na tom zdravotně a hlavně jak jsem celí vzrušení z té naší Lysé. Třeba Keňan měl kolem 61 kil startovací váhu a já jsem strašně přibral na 62,75kg, protože jsem na chalupě pojídal zbytky z mrtvých zvířat, mléčné produkty se sušenkama, buchtička i koláčky a tak. Ale cítil jsem se docela silný. Zase jsem pokukoval po osobáčku. No nebudu vás napínat, zlepšil jsem to o 45 sekund.  Ovšem nejluxusnější výkon podala Deni, jen minutku za mnou 49:16  v krásném osobáku pod pade. Je fakt, že osobáky si zaběhli Ivonka i Ruda, možná že i další, koukám, že i Berďa s Oli. No nezlobte se na mě za dvousté místo se nedívám, i když i tam se bojuje. V týmech jsme byli devátí a celkově jsme prostě dobří. Jen tak dále. Užívejme si to plnými doušky.
       Já jsem se trochu víc trápil než v prologu. Nešel mi vůbec ten rovinatý přeběh po vrstevnici s mírným klesáním, někteří mě tam i předběhli, ale to se stává. Mám bolavé chodidlo, tak to prostě nebylo vončo. I přesto jsem to zkusil v celoběhu, zvláště horní hangík pod Kobylankou byl zcela výživný. A pak jsem zase dusal po vrstevnici velmi ztěžka. Tentokrát mi prostě šly lépe ty krpály a běžecké části byly divné. Oproti prologu mám i malinký posun v pořadí vpřed, jenže stále bych chtěl trochu víc. Naštěstí příležitostí bude dost. Tož děcka dobrou noc, vítězné sny a zítra na Krásné.
      

1. etapa LC - prolog na Velký Javorník

datum: 1.11.2015
účast + umístění: 29. Stoszek Jan 48. Krejčiříková Denisa 59. Krejčiříková Ivona 148. Orlíková Pavla 170. Hegedüs Robert 180. Beremlijski Petr 194. Hájková Lenka 232. Schwarzová Petra 252. Orlík Pavel 253.Janečka Rostislav 261. Böhmová Michaela
neúčast: se neomlouvá, prostě všichni ti ostatní z VZS, asi se někomu nechtělo (hmm, to nechápu) anebo třeba jen nemohli (ale tomu taky nerozumím)
počasí: ideální
atmoška: fantastická
nálada: skvělá až úžasná
forma: no jak u koho
ambice: umístění v topten až po doběhnout, dojít či přežít

       Lysacup je zase tady! Sakra, téměř stejnou větu jsem použil v loňském článku. No a co, nějak začít musím. A tak to třeba vezmu od sobotní noci. Po desáté jsem šel spát, nasadil jsem si čip na zápěstí a zavrtal se do peřin. Po chvíli jsem sundal čip, nějak mi totiž vadil, položil ho na noční stolek a chvíli ho pozoroval, pak už jsem usnul. Ráno se budím krásně odpočatý, těším se jako malé děcko, které chce běžet, rubat a všecko. Ranní stereotypy zůstaly stejné jako v předchozích osmi ročnících. No malinko se liší, postupně vyvíjejí a upravují dle aktuálních stavů. Každopádně v 8:32 byl Berďa přesně před domem a tentokrát já jsem dobíhal s malým zpožděním. Něco po deváté jsme pod skokanskými můstky ve Frenštátě. Jsem již nachystaný v běžeckém, takže se jdu rovnou rozklusat. Pak proběhl klasický ceremoniál s předáváním trikotů a skoky na lyžích. Po desáté se konečně řadíme na startovní čáru. Opět je nás pořádná hromada lidí. Je odstartováno a všichni se dali do pohybu. Já jsem vyrazil umírněně. Etapu si rozděluji na tři části a rád bych to zvládl v celoběhu. Nejdříve dvakrát zvládnout schody. Beru to hezky po jednom, jen tak zlehka poskakuji a docela si to užívám. Na prvních schodech jsem lehce ztratil, ale na druhých už se to srovnalo. Potom následuje zvlněný terén k úpatí hory, který je hodně běžecký a je tedy třeba natáhnout krok a vytvořit si nějakou pozici a snažit se ji udržet. V tomto úseku jsem si bezvadně rozvrhl tempo a stále v pohodě doběhl k serpentinám. Teď je třeba začít rubat, jsem pevně rozhodnutý nepřejít do chůze. Listí sice trošku klouže, ale dávám pozor na každý došlap, abych neztrácel. Spíše se přibližuji k borcům před sebou. To mě dost motivuje až do konce, zrychlit sice nejde, tak alespoň nedat se předběhnout někým za mnou. Najednou se vynořím z lesa a pípám si čip. Teda uteklo to rychle. Tuším, že bych mohl být i nový osobáček. A fakt že jo, o celou jednu minutu. Mám trochu čas, než začnou dobíhat ostatní z oddílu tak se jdu projít kolem a pokochat se výhledy. Společně s dalšími běžci se zdravíme a hodnotíme dnešek, jak se komu dařilo. Všeobecně panuje velmi dobrá pohoda a spousta pozitivní energie proudí kolem. Ještě jednou se ohlížím za etapou, že mi to uběhlo strašně rychle, jak bych byl občas i v nějakém tranzu a nesoustředil se. Ale asi dobré. Umístění je solidní, jsem opět spokojen, že i tento ročník budu doufám vylepšovat své nejlepší časy. Tak už zbylo jen vyběhnout na rozhlednu, protože když je někde nějaký vyšší pevný bod, tak tam prostě musím. Koukám na Lysou jak na dlani a pomyslím si, že už za týden tam budu znova. Je mi trochu chladno, protože fouká, takže honem seběhnout dolů do tepla.
       No a na zpáteční cestě nesměla chybět zajímavá kuriozita. Jeli jsme auty a hledali hospodu. V první bylo úplně plno a devět lidí by si nesedlo. Tak jsme jeli dál. V druhé bylo úplně zavřeno. Tak jsme ani nezastavili, otočili auta a jeli dál. Ve třetí hospodě, teď to lehce zní jako pohádka, bylo otevřeno, sedli jsme si a chtěli objednat. Já osobně měl chuť na jedno pivo. Postupně si někteří něco dávali, ale najednou se zjistilo že není pivo na čepu. Prý se nějak uzavírala sezona. Asi jako něco, že lidi nemají na podzim a v zimě žízeň. No nechápu. Tak mi dejte lahváč! Není! Dal jsem si tři decky kofoly, předstíral jsem pohodu, ale spíše jsem byl mírně zaražen. No tak někdy jindy. A to bylo všechno.