Veřovická desítka  22.4.2017

Po Bratislavském maratonu jsem cítila v celku dobře a hlavně po zdravotní stránce žádné větší potíže a tak jsem dostala chuť tomu běhání ještě něco dát. Chuť se ještě zvýšila super výletem s klukama na Malé Fatře. Po běžecké menší pauze po maratonu jsem tedy nahlédla do termínovky a protože jsem Veřovice již párkrát běžela,tak jsem něco takového utrousila na na našem "gúglu".
No moje příprava na tyto závody byla zajímavá. Jednak těžší pracovní týden, jednak jsem se v pátek na gymnastice nechala strhnout a posilovala s holkama o stošest a po gymnastice ještě šla slavit padesátku od našeho kamaráda . No a už mě znáte,že tancování je můj další koníček, takže do nějakých dvou hodin tancovačka na podpatkách. 
Ráno jsem to opravdu chtěla vzdát- svalovka jak "bejk", ale Stoša už byl připraven na bus do Fryčovic a bylo mi to blbé. Tudíž jsme s Honzou vyjeli.
Ve Veřovicích  se nás sešlo poměrně málo - kolem 80 běžců. Jednak nebylo optimální počasí, jednak v tentýž den bylo těch závodů více - Polanka, Hrádek, Nigt run v Ostravě ... 
Trasu znám a do 4.km se běží mírně z kopce, pak do 9.km mírně do kopce. Snažila jsem se tedy začátek úplně nepřepálit. Po vyběhnutí jsem ale zjistila, že tak jednoduché to nebude. Přední stehna bolela po posilování úplně hrozně a nevyspání udělalo také své. Cítila jsem¨se dost těžkopádně.
V hlavě jsem si pořád říkala, že to mám jako těžký trénink. Nakonec jsem doběhla v čase 46:12 a hlavou mi problesklo, že zase tak hrozné to nebylo. 
Stoša válel perfektně - jeho čas byl 38:30 a k 3.místu v kategorii ho dělily jen sekundy. 
Žen bylo přeci jen méně a mě to stačilo na celkové  5.místo v ženách  a 3.místo v kategorii.
Organizace super, dobré zázemí v sokolovně a po závodě výborný gulášek. No a  ještě tombola, ve které Stoša vyhrál termosku, což se mu prý hodí na Kavkaz.  
Doufám,že přibudou další články a třeba Eva nebo Ruda nebo Ulča by mohli ještě napsat o Bratislavě.




 



 

Jakubův lesní běh Důlňákem, Vratimov

       Již po třetí jsem se zúčastnil jednoho tradičního závodu na Ostravsku, který se konal v úterý 18.4.2017. Byl to 34. ročník Jakubova lesního běhu. Běží se dva různé okruhy kolem a přes les Důlňák ve Vratimově o celkové délce necelých osm kilometrů. Takže je to takový rychlejší závod jen s nepatrným stoupáním s mírnou převahou asfaltu, ale také lesní cesta tvoří minimálně 40% trasy.
       O dva dny dříve jsem se rozběhal na atletickém oválu v Havířově, kde se konala dvanáctiminutovka. Tam jsem měl povinnost zaběhnout osm kol a nakonec splnil 3230m. Přiznávám, že jsem se možná lehce šetřil, ale jen proto abych na Jakubáku běžel naplno. Letos se u hájenky v Důlňáku sešla téměř stovka běžců, start byl odpoledne v 17:30, aby lidi po šichtě stíhali. Počasí bylo chladné, jen pár stupňů nad nulou, aspoň mi nebylo zbytečně horko. Cíl byl jasný - zaběhnout pod půl hodinky.
       Na startovní čáře jsem se trochu zakecal s kolegou a prvních pár set metrů obíhal ostatní pomalejší běžce než jsem se zařadil se skupinkou kolem omladiny z TJ Slezan F-M. S nimi jsem pak táhl tempo. Běželo se mi docela výborně, nechával jsem si spíše síly do druhé poloviny, kde je mírné stoupání. Letos bylo krásně označeno 500m a 200m do cíle, takže jsem kalkuloval i se závěrečným finišem. Nakonec to vyšlo a až do závěru jsem zrychloval, dal jsem do toho vše, ale opět jsem se meziročně o pár vteřin zhoršil. Vzhledem k aktuálnímu stavu a okolnostem jsem byl i přesto spokojen s výsledkem. Což ještě vylepšilo vyhlášení výsledků, když jsem dosáhl na třetí místo v kategorii a získal peněžní odměnu.
       Znovu jsem si uvědomil jak mám rád menší závody tohoto typu, kdy se člověk ráno rozhodne, přijde včas na prezenčku a pak prostě běží. Nemusím nic předem vyplňovat na internetu a jen tak si jdu otestovat formu dle chuti a nálady.
       Celkově zvítězil Jan Tesarčík ze Slezanu v čase 26:07, nejlepší ženou se stala Aneta Chlebíková z Jablunkova v čase 28:51. Já jsem doběhl celkově 13. za 29:33.