Kobeřická dvacítka 2016

datum konání: 13.3.2016 (neděle)
oddílová účast: Django, Berďa, Martin, Stoša, Lenia, Ulča, Bobika, Tobík
povětrnostní podmínky: 4-5st. C, oblačno, zataženo, větrno
atmosféra a organizace závodu: jako vždy - skvělá
výsledky našich: muži A - 46. Janko Dalibor 1:44:51
                            muži B -   5. Stoszek Jan 1:19:04
                                           16. Beremlijski Petr 1:30:41
                                           17. Kotek Martin 1:31:12
                            ženy G -   4. Hájková Lenka 1:33:28
                                           12. Wágnerová Lenka 1:52:09
                            muži (10km) - 5. Hegedüs Robert 47:18
                            děti do 6 let - 1. Hegedüs Tobiáš

       Celková úspěšnost oddílu byla slušná, někteří si zaběhli výborné osobní rekordy na této trati a dokonce jediný vítěz kategorie byl náš malý Tobík. Celkově zvítězil v čase 1:04:58 Jakub Zemaník z SSK Vítkovice a v ženách Petra Pastorová z MK Seitl Ostrava v čase 1:18:41. Dohromady se zúčastnilo 210 běžců.
       Závodní den jsme zakončili v Kravařích v cukrárně, kde jsme se hezky odměnili za splněné výkony, pak jsme Denči přestěhovali piáno a s Berďou jsme zvládli i sauničku.

Brutus Extreme Orienteering 12-13.3.2016 - Kokořínsko

Po delším sledu sportovně-výkonnostních článků, kterými nás zde zahrnují kolegové reprezentanti, širší reprezentanti, bývalí reprezentanti, otcové či trenéři reprezentantů budoucích, je načase abychom připoměli pohled na svět okem tuctového turisty a okénko, do pro mnohé z vás světa neznámého, zde pootevřeme právě teď. Předem omluvte osvětovou a marketingovou vložku, příští rok na tuto akci neskomně počítám se zvědavci z vašich řad...

Kamarád (Jirka Žaloudík) pracoval na rok v Anglii a já mu udržoval budoucí manželku v běžecké kondici ...Jarine, Jarine, čti co tu je napsané a ne mezi řádky, tam nic schováno není... Z Anglie se Žaly vrátil s disfunkčním kolenem, chodit ale může a je to turista nadšenec. Protože nás to loni moc bavilo, domluvili jsme se, že si letos vyrazíme v podobné partičce do pískovcových skal na Kokořínsku na Brutus Extreme Orienteering. Žaly naučí mapovat Evču a já jsem slíbil doučování na zápočet z mapování rodičům od její kamarádky Monči. Marek Rohel se letos neozval, asi piluje rytmy a figury, až bude příští rok vytáčet nějakou celebritu na StarDance. Tak v pátek ráno sbalit, přidat busolu, hodinky s GPS pro záznam, foťáček, domluvit si Camelbag a do auta výběr CD na cestu, bo je to tam půl republiky daleko. V práci moc neplašit, v rámci přípravy si na Judu poházet s děckama a co možná nejrychleji vypadnout z Ostravy. Spěcháme a tak doufám, že mi z cesty nepřijdou složenky. Čtvrt hodinky před koncem prezentace přijíždíme do chatkového tábora "v klínu rozervaných skal" a já si říkám, že tady nejsem naposled. Ideální místo pro týdenní dovolenou s děckama a to jak pro pěší tak cyklistickou turistiku, vřele doporučuji. Před spaním ještě zakreslíme kontroly a pokecáme s Honzou přítulným Tojnarem (B7 2011 7.místo) a alou do hajan.
Osvětové okénko: Horský OB bývá závod dvojic na turistické mapě většinou formou scorelaufu. Před startem dostanete mapu s kontrolama a průkazku s body, které jsou jednotlivým kontrolám pro daný den přiřazeny. Cílem je dorazit s co nejvíce body, za každou minutu po časovém limitu (sobota 6, neděle 5 hodin) je bodová srážka. V případě stejných bodů rozhoduje kratší čas. Trasu si každá dvojice, která se v průběhu závodu nesmí vzdálit z dohledu, určuje sama. Ano, zde se to, co máte na krku používá i k jiným věcem než jako vstup cest dýchacích, a náš kolektivně nejoblíbenější matematik by jistě suverénně vytřepal z rukávu pojmy jako optimalizace, Paretova množina, derivace nehladké funkce, či rozdíly mezi globálními a lokálními extrémy.

Pro zobrazení našich postupů ze soboty a neděle vyberte v PlayMap kategorii HD a tým "Po závodu spěcháme do klubu".

Sobota. Ráno se nacpeme, sbalíme do baťůžku Camelbag naplněný ředěnou kofolou (Monča je z Krnova), tyčinky, rohlíky, busolu s lupou (nejsem nejmladší) a foťáček ať pak máme na stará kolena dětem při vyprávění co ukazovat. Čtvrt hodinu před startem dostaneme bodovou hodnotu kontrol a optimalizujeme co to dá. Už předem jsme se shodli na tempu pohodové procházky s tím, že pokud by se kdesevzalytusevzaly ambice, tak třeba i poklusneme. Bereme vše v úvahu a vyhříváme místnost mozkovou aktivitou. Venku pár skupinových fotek a hromadný start. Hned po chvíli se ukáže, že jsme zdravě sebevědomá dvojice a odpojujeme se od všech. Na první kontrole vidíme cca polovinu startovního pole, jiní zvolili odlišnou první kontrolu (31). Dohoníme Žalyho s Evčou a to se bude opakovat zhruba co každou kontrolu. Asi mají anděla strážného, co jim napovídá, který postup bude rychlejší. Dvojka (42) je schovaná v jeskyni, na čtyřku (38) vede nádherná cestička, a vhodně zvoleným postupem od kontroly na chvilku předejdeme i část běžců. Na pětku (37) nám dělá problém slezení ze skalního městečka a procházíme obcí Tubož, což je učiněný skanzen dřevěných chalup jako z pohádky. Na sedmičku (34) se natolik zakecáváme, že se musíme půl kiláku vrátit, ale kontrolu ve skalním městečku bohužel nenacházíme a serem na ni. Cestou do cíle jsme plánovali (33) a (30), ale opět se zapovídáme a kilák a půl se nám vracet nechce, jo jsme zkrátka turisti, i takoví exoti existují.
V cíli jsou kupodivu krásné teplé sprchy a po večeři už jenom doplňujeme tekutiny. Zítra řídím zpátky a tak to moc nerozjíždím, Monča se kupodivu taky drží zpět a z hospody vyrážíme na chatku ještě v sobotu. Prodrbeme jak se nám v tom životě daří a nedaří, zoubky a spat, ale druhá dvojička nám do chatky natáhne pět ožralců, co jim zavřeli a tak něco pobrnkáme na kytaru, dorazíme Ferneta, klátící se pozdější vítěz chlapů nám naštěstí prázdnou lahví nerozbije okno a tak po jejich odjezdu spíme v teple.
Marketingové intermezzo: V oblasti Kokořínska před deseti a více lety chcíp pes. Před cca osmi lety buďto místní majitelé hospůdek na mýtinkách své živnosti prodali, nebo pochopili, že když nechají zaparkovat na svém pozemku více zákazníků budou mít větší příjmy, které pak naštěstí vrazili zpět do vybavení a tak se dá v současnosti posedět o několik tříd lépe, než v knajpách u nás na Ostravsku. Ubytování na úrovni, podle očazených míst u skal je zde rozšířený tramping se spaním pod širákem pro dobrodružnější turisty. Prostředí nádherné a to je ještě předjaří, kytky nekvetou a koupat by se v místních jezírkách odvážili jen silvestrovští otužilci. Návštěvu zde doporučuji, ačkoli mi za to nikdo nic nedá.

Neděle. Ráno si produžujeme budíček co to dá a poté zjišťuji, že mi včerejší rozjuchaná návštěva při odchodu odnesla jídlo, ostatním spolubydlícím naštěstí ne. Do Camelbagu mixujeme riskantní směsku Kofoly a jablečného moštu, patnáct minut před startem dostáváme změny v bodování kontrol a s očekáváním stejné pohodky jako včera jdeme do toho. Superoptimálním postupem (30) se na první kontrolu dostáváme stejně rychle, jako mnozí běžci a v bezchybném absolvování trasy (32-33-34) pokračujeme a kontrolu (34) tentokrát zespoda nacházíme. Po (35) se opět zapovídáme a nepozornost nás vede opačným směrem, Monča na to však kápne, čímž dostává svůj mapařský zápočet. Opět se zakecáváme v polovině postupu (28-29), ale zde jsme přešli jenom deset metrů. Z (29) zvolíme delší, avšak krásnější trasu s výhledem na Kokořín. Na asfaltce před cílem nás předběhne paní s kočárkem, že spěchá do cíle a musí ještě nakojit, pro mnohé z vás - závodníky duchem i tělem asi nepředstavitelná věc....
Atmosféru asi nejvíce vystihuje tempo písničky ze zpáteční cesty do Ostravy. Výsledky neuvádím, nebyly naším cílem. V cíli luxusní sprcha a balíme, jelikož nás čeká závodním tempem cesta do Krnova, kde musíme stihnout začátek koncertu v Kofola klubu. Doufám, že se oběma Bohunským líbil, já si cestou do Ostravy už musím podepírat víčka sirkami, bo toho mám dost. Fotky jsou zde a zde.
Příští ročník bude ve Vizovicích a asi opět s večírkem zahrnujícím koncert kapely Fleret a ochutnávkou Vizovických destilátů. Pokud vás zlákám tak za rok načas přestaňte abstinovat...

Dovětek: Dnešek nám se synem končil koncertem Druhé trávy a písničkou, kterou nám víkendový výlet v CD přehrávači začal.

Óda na Berďu - věnováno výsledkům Ludgeřovické 15

Bývával týmová hlavička,
teď je i VZS jednička.
V sobotu po kopcích v Prajské se proháněl,
svým časem nás všechny pohaněl.
Předběhl Ulču - toť věc je prostá,
ta přece chcípá do každého kopca.
Že však i Rudu, Koudyho, Bobika, Djanga za sebou zanechal,
to teda skutečně nikdo z nich nečekal!
Však jenom PŘYDEJ náš milý synečku,
třeba tím během ulovíš dcérečku.
V cíli si Berdýsek pivečko vychutnal,
nakonec do břuška  klobásu dožďuchal.
Jó kdo chce v Ludgeřkách závody vyhrávat,
musí si poctivě ten svůj břuch nacpávat :-)


Poznámka autorky: Za to, že nám to všem Berďa natřel, slíbil mu ódu Prezydent. Ten ale furt někde lítá, tak jsem se toho chopila já...bo teď mám ten půst :-)




17. etapa LC Rajská bouda - závěrečná

       Všichni jsme se dočkali poslední etapy ročníku 2016, konečně je to tu a teď už vlastně i za námi. Uplynulo již několik dní, ale poslední článeček chybět nesmí, neboť vlastně nechybí za tuto sezónu žádný. Je fakt, že většinu zápisu jsem si, možná i trochu uměle, vytvořil sám. Někdy se mi zdálo, že snad není ani o čem psát, ale pak mě vždycky něco málo napadlo. A když mě nic nenapadlo, tak jsem napsal o sobě jak jsem zase fantasticky běžel a jaký jsem borec. Posléze mi i lehce pomohlo, že jsem do LC zapojil Filípka a mohl jsem tedy psát o tom, jak ho to nebavilo a jak už nikdy nejde a podobně, stejně jsem ho ale nakonec navnadil na další etapy.
       No a nyní zpět k sobotě 27.2.2016, kdy pod Lysou horu k Rajské boudě dorazilo neuvěřitelných jednadvacet pajtašů z vodní záchranky, ovšem tři z nich: Django, Nikša a Peťka Šustka nejsou ve výsledcích bo - nou čip. Logistika odvozu a příjezdu byla šílená. Já měl štěstí, že mě a Filipa vzali Jankovi a nemusel jsem řídit. Asi jsem o tom ještě nikdy nemluvil, ale raději se nechávám vézt na etapu, bo se mohu lépe koncentrovat, odpočívat, meditovat, pár slov prohodit s ostatníma, případně i podřimovat. A tak jsme přijeli na parkoviště, bylo krásně slunečno a mohli jsme doufat, že to vydrží a budou skvělé výhledy a fotky i videa, že prostě bude skoro taková slavnostní a sváteční atmosféra a všeobecná pohoda a veselí. Přiblížila se desátá a my jsme se šli houfovat do startovních vln. Nejdříve startoval Filípek a všichni ostatní, kteří se ani v jedné etapě nevlezli do padesátého místa, jmenovitě z našich: Deni, Ivon, Rudík, Pája, Jarek, Koudy, Berďa, Peťka, Evča, Martin, Fík, Filip, Filípek, Ulča, Orel a jako rychlochodec: Míša, která vyšla dříve. V další skupině jsme se seřadili já a MIro plus ostatní s nej umístěním mezi 50. a 13. pozicí s dvou a půl minutovou ztrátou na hlavní peleton. Nakonec startovala Jelita, čili borci s umístěním v TOP Twelve se ztrátou 2,5 min. na nás a pět minut na hlavní pole. Mezi Jelita jsem se letos neprobojoval, byl jsem slabý a pomalý. Každopádně post v prostřední skupině byl velice výhodný, protože jsem se mohl posunout vysoko v pořadí. Navíc Denča měla ještě lepší pozici a dalo se tušit, že jako tým bysme mohli zabodovat i v první pětce. Nakonec, řeknu to tu rovnou, jsme vyhráli závěrečnou etapu v týmech, což je opravdu úspěch roku a celé naší historie v Lysacupu. Tak vysoko jsem skutečně neviděl a nepředpokládal jsem to. A další takový hysterický mezník v medailové tabulce LC, řeknu to tu rovnou, je naše sexyrychlá a famózní Deniska, protože je první borkou v této tabulce, která získala vůbec první ženskou medaili od pravěku Lysacupu. Bouřlivě všeci gratulujeme!!!
       Vrátil bych se nyní zpět k samotnému běhu. Po startu jsem se držel tentokrát na čele, protože jsem byl papírově ten silnější ve skupině. V podstatě jsem se po celou trasu jal pronásledovat Tibora. Již před korýtkem jsme doběhli první pomalíky a rubali vpřed. Lesem nad hospodou U Veličků jsme to drželi stále hezky v celoběhu a předbíhali jednoho člověka za druhým. Postupně jsem ovšem ztrácel metry na Tibora a všiml jsem si, že z prostřední skupiny mi stále unikají tři borci, které Tibor oběhl. Na Větrech jsem už měl celou základní skupinu za sebou, krom Deni, kterou jsem ani neviděl. Přitom jsem si tak věřil, že 150 sekund na ni stáhnu, že ji plácnu přes zadek, jak to obvykle děláváme, no ale bohužel. Pokud jde o mě tak mě z elity přejeli Macek, Hudy, Víťa a Jiřík. Jiřík Pytel měl navíc erotické tygrované kraťásky, hodně mu to slušelo a natolik mě rozptýlil, že jsem do finiše už moc nerubal. Na vrcholu však i tak z toho všeho bylo výborné desáté místo. Deni byla bronzová a Ivonka jednapadesátá, celkem jsme vydrtili 2484 bodů a totálně jsme smetli všech 90 zúčastněných týmů jako bohové Olympu tu lidskou havěť. Jó to byl vítězoslavný den, bomba, super, paráda. I Mr. Prezydent Koupelka Davidoslav se dmul pýchou.
       Později to probíhalo tradičně, bandička šla do sauny, netradičně beze mě, protože jsem valil s Filípkem domů na oslavu narozenin. Na vyhlášení jsem se dostavil po páté hodině a téměř celé jsem ho zastihl. Potom, jak to v pohádkách bývá, se jedlo, pilo, veselilo, slavilo, fotilo a pařilo, někdo si oholil hlavu dohola, někdo předvedl hrudní košíček, většina se ožrala jak prasátka, někdo řídil, ale v podstatě každý si to moc užil. Pa, pusu, dobrou noc a na brzkou shledanou v listopadu.

Foto Olda a Foto F. Raška
       .