4. LC - MAZÁK

Lysá, Lysá, Lysá!!! Celý podzim jsem se těšila, až zase zavítám na nepřekonatelný, magický, fascinující a všemi správnými běžci uctívaný královský zimní etapový závod – Lysacup. Konečně vše od minulého týdne ukazovalo, že by mi už nic nemělo bránit v účasti. Protože datum mého narození ukazuje na čtvrtý den v měsíci, a na dresu mé florbalové kariéry se vždy vyjímalo číslo čtyři, mazácky jsem si pro svůj letošní start vybrala etapu čtvrtou. Bohužel během úterního proběhnutí Olomócí si na mě zcela nečekaně, překvapivě a bez předchozího upozornění náhle vzpomněl Achilles, bájný skoro stejně, jako Lysacup.
A tak jsem se pokusila využít veškerý svůj fyzio um a vyzpravit se natolik, abych mohla v sobotu podpořit všechny VZS chalany a děvuchy. Protože jsem v rámci potřebné regenerace dopřávala tělu trochu klidu a zakusila, jaké to je pár dní bez běhu, snažila jsem se tělo připravit adekvátní nutriční výživou v podobě domácích buchet. Zde je třeba ocenit nespornou výhodu bydlení se sedmi dalšími studenty :). Každopondělní žranice v podobě ochutnávky dobrot od babiček a různých domácností se tento týden přehoupla do celotýdenního doplňování sacharidů, tolik potřebných pro pořádný výkon. V pátek bylo zřejmé, že tato strategie terapie byla úspěšná a v sobotu se ze mě stane opět řádný cyp, Lysacyp!
A tak už si to s Ivon, Jarkem a Berďou klušeme tři kilometry na start a především za těmi, které vždy ráda vidím :). Achilles mě stále lehoučce pronásleduje, ale už jen tak, abych dnes večer nezapomněla na řádné protažení. Zdravíme se se známými tvářemi a minuty před startem využívám k polemice, zda lísteček s čipem v návleku na lýtko vytratím nebo ne :).
Začíná mi být lehce zima a tak vítám startovní povel. Dav 280 běžců se dává do pohybu, startuju pěkně od zadních pozic a celý závod si užívám postup vpřed. Běží se mi hezky, Achilles slib o večerním protažení přijímá, navzájem se tedy respektujeme a už mě po celý závod nechává být. Díky! Na asfaltce probíhám kolem BOBika i Martina, po klidu a volnu si opět vychutnávám pohyb. Konečně zase běžím životem! Kamenů a strmosti přibývá, snažím se stále držet rovnoměrné tempo, dýchám zatím klidně a jediný cíl, který si dávám, je vydržet v běhu co nejdéle. Plynule vplouváme do mlhy, začínám lehce klouzat na mokrých kamenech. Bahno, ani vlhko mi nevadí, zjišťuju, že pořád můžu stejnoměrně běžet a běžet, a to mě tak těší, že mě poprvé napadá myšlenka, že by to mohl být můj první lysacupový celoběh. Mlha mě mate, už moc netuším, jak vysoko se nacházím, kolik strmých kamenitých zatáček mi ještě zbývá, ale vím, že už to mám za pár a že už to dám v běhu. Dobíhám k hladícímu bodu, lovím čip z nohavice :), endorfiny zářím a okamžitě plánuju koupení náramku na dalších 10 etap. Prostě jednou zkusíš a příští týden už musíš!
S Jarkem a Honzou vletíme do Šantánu, než zakoupíme horký čaj, Ivon, Verča a Berďa dobíhají za námi, ladíme detaily naší druhé tréninkové fáze. Dáváme si kolečko po lednové LH24, je to really najs. U Lukšince potkáváme chalany z BK Manín Považská Bystrica a já zjišťuju, že jsem prý vyhrála etapu. A tak je mi zase chvíli hej, i když nohy stále více těžknou a těžknou ... Při výplazu sjezdovkou už docela dost trpím. Je mi pořádná kosa, energie žádná, zato vichr řádný. V ruce kamínek, konečně po druhé na Lysé, myslím na Majkla a sbíhám se ségrou k mohylce. Pozdravím, zamávám, zavzpomínám ... Běžíme zpět do kameňáku a hned jak se uvolní místo v zadní části, okupuju pec, vyhřívám se, co to jde a sbírám teplo do zásoby. Vím, že se bude ještě hodit! Berďa s Jarkem nás rozmazlují čokoládou, margotkou, gumovými medvídky a tak směle navazuji na předchozí nutriční výživu :). Vždyť za týden jsou Visalaje! Posedíme, pokecáme, já dám opět pár loků piva, abych osvěžila paměť svých chuťových buněk. Závěrečný seběh si už opět vychutnávám a těším se na příští sobotu!
 
pořadí, čas
20 Pokorný Radim           00:46:38
49 Stoszek Jan          cca 00:51:00
69 Hrubý Daniel             00:53:05
77 Wojtyla Jaromír         00:53:29
89 Krejčiříková Denisa   00:54:25
127 Hegedüs Robert       00:57:34
132 Kotek Martin           00:57:57
143 Doležel Filip            00:58:35
161 Rudolf Munk           00:59:35
176 Krejčiříková Ivona   01:00:51
190 Beremlijski Petr       01:02:27
221 Hájková Lenka        01:05:54

Výsledky
Video F. Raška
Video Miro
foto: pepateamfm, Petra Chmurová, Martin Dedek, František Raška
článek: BezvaBěh




LC 3.etapa - ŠANCE

     Třetí nedělní etapa na Lysou horu byla ve znamení další rekordní účasti. Již při příjezdu k hrázi přehrady Šance jsme byli nuceni zastavit poměrně daleko od startu. Ačkoli jsme přijeli poměrně pozdě, tak jsem nebyl nervózní. Měl jsem totiž špatnou náladu od předchozího večera, kdy jsem zjistil, že nemám čip. Dále jsem se necítil moc dobře, protože mě bolelo lýtko a záda, takže jsem si přijel jen potvrdit nepřetržitou aktuální sérii. Na bodování pro tým jsem se moc necítil. Start byl posunutý cca o 20 min., takže jsem se stihl i kvalitně rozběhat a rozcvičit. S Jarkem a Pokym jsme se suverénně postavili dopředu a čekali na povel ke startu. Společně s námi ve startovním poli byli i další běžci hájící barvy VZS: Bobika, Keňan, Fido, Ruda, Berďa, Orlice a Orlík. Čili celkem deset kousků.
     Po startu jsem zvolil velice rozumné tempo a nikde jsem se nehnal, bo dobře vím, jak tato etapa záludná. Kupodivu se mi i přes bolest v lýtku běželo celkem dobře. Hleděl jsem si svého a vyčkával až mě doběhne Jarek, kterého jsem očekával již v prvním prudším stoupání k vrstevnici. Jarek ovšem nikde, dobře jsem ale předpokládal, že to jistí pár míst za mnou. Přeběh po vrstevnici a následný mírný seběh jsem také zvládl v pohodě a dokonce jsem měl pocit, že jsem se trochu vydýchal a odpočinul. Kritický úsek měl teprve přijít v následném stoupání za rozcestníkem. Tam mě konečně přešel Jarek a já byl hned klidnější, protože jsem se měl s kým držet. Prudké krpály mi letos zatím nesvědčí, přecházím do chůze a v hlubokém předklonu se musím hodně opírat rukama do kolen abych to dal. Opět se dostáváme na rovinku a přecházíme do běhu. Zde se chopím žezla a snažím se potáhnout Jarka, nebo spíše doufám, že ho nebrzdím. Tepovka už fest buší do spánků a já se dostávám k hranici svých možností. Přichází závěrečné zatáčky k asfaltce, předbíháme několik borců a jednu Fialovici Kobřici. Jarek má neskutečný zátah do kopca. Ještě mi však funguje mozek a vím, že na asfaltce bych mohl mít šanci. Tak jdu opět vpřed, ale už mi to nezrychluje, už běžím ztěžka. Jarka cítím za sebou, poslední zatáčku kolem horní části vleku musím zase do chůze, rychle na asfalt a naposledy rozběhnout až k vrcholu. Jo šlo to. Konečně cíl. Myslím, že mi to Jarek trochu nechal, možná mě mohl seknout, pak jsme to chvíli řešili, ale co, takových etap ještě bude. Pár sekund po doběhu se dostavuje vytoužená euforie z toho jak jsme to zase krásně zvládli, jak je na Lysé krásně i když je vlastně mlha jak cyp, jak krásný osobní rekord jsme si zase zaběhli a jak krásné pocity zase budeme probírat s ostatními kolegy. A navíc Kuba Franer doběhl krásnou stou etapu v řadě. Já mám svou 75. a taky jsem spokojen. 
     V Kameňáku marně hledám náramek z minulého týdne. Sejdeme se celá banda u stolu a mudruje a mudrujeme a myšle i myšle a mudruje. Stojí nám to za to? Stojí!!! Takže zase příští týden tentokrát na Mazák, bo u nás od listopadu do února tak život chode.

Barevný Lysacup – 2. etapa, Janovice – Bystré

Dnes nám Lysacup nabídl přívětivou podzimní tvář. Sluníčko svítilo a také vydatně hřálo, beskydské lesy hrály téměř všemi barvami s výjimkou mrazivě bílé, snad jen vítr nemusel tak silně foukat a cuchat vlasy těm lépe vybaveným z nás. A také složení týmu VZS bylo oproti minulému týdnu pestřejší a barevnější. Stejně jako minulý týden se na start postavil Poky, Jaryn, Dan, Stoša, Bobika, Martin, Berďa a Fido, ale navíc se k nám přidala jako vždy usměvavá a zářící Lenia. Kromě toho nechyběla fotografka, fanynka, šerponosička malého Tobíka a dobrá duše týmu Kačenka.

Příprava na Lysacup, tj. optimalizace logistiky pomocí elektronické komunikace opět připomínala cvičení BOZP severokorejské pionýrské organizace v Pchongjangu. Všichni něco psali, akorát Bobika byl zklamaný, protože jsme ho ignorovali. A zapojil se i tajemný Kim Čong Koudy, kterého už opravdu dlouho nikdo neviděl. Ale akorát plkal, jako obvykle.

Závod probíhal tak nějak očekávaně. První z nás doběhl Poky, druhý Jaryn, třetí Stoša, pak Dan, Bobika, Martin, Fido, Lenia a nakonec já. Už druhý týden mě totiž trápí opravdu nebezpečná verze rýmečky a tak jsem cca první třetinu běžel s Leniou a kochal se a pak jsem ji již neudržel a tak jsem trochu zpomalil a zase se kochal. Kochal jsem se krásou nádherně vybarvených Beskyd. Ale když mě předběhl i Dědek Beskydský a zpomalit nechtěl a já viděl barevně i kameny na trati, zavzpomínal jsem na jeho povídání o barvách z roku 2008 a řekl si, že je čas koupit barevné fixy a blok. Ale na rozdíl od Dědka si vystačím s fixem modrým a červeným. Pravda modrý jsem zatím příliš nepoužil, za to červeným jsem si tučně vyšrafoval všechny členy našeho týmu, kteří se dosud tohoto ročníku LC zúčastnili a také Dědek už má u mě vymalováno. Ale já se nebojím a vím, že i modrý fix použiju. Rýmečka přejde a slyšel jsem, že brzy na LC přijde starý Koudelka. Tak za týden opět na startu!
Výsledky

Fotky - od Kačenky

LYSACUP - PROLOG 4.11.2012 Velký Javorník

Tak už je to zase tady. Třetí rok po sobě začal Lysacup opět výběhem na Velký Javorník. A také se opět měnila trasa. Pověstné schody vedle skokanského můstku se letos běžely pro pořádek dvakrát a také se vynechal rovinatý úsek po silnici pod vrcholem. Zkrátka docela slušný útok na maximální tepovku.
     Na startu jsme se sešli ve složení: Poky, Jaryn, Dan, já, Bobika, Marťas, Fido a Berďa, no a v tomto pořadí jsme se také umístili v rámci týmu. Pro mne byl již příjezd do Frenštátu mírně stresující, protože jsme různě stáli na semaforech, pak nás stavěli policajti a já se samozřejmě předem nezaregistroval. Asi jsem si myslel, že se snad se mnou počítá automaticky. Nakonec jsem si poctivě odstál frontu, což znamená, že jsem tam nechal stát Martina a šel se převléknout. Start se mírně opozdil. Před startem proběhla klasická ceremonie se skokany z můstku a předání trikotů. Po startu jsme oběhli malé kolečko pod můstkem a vydali jsme se do schodů. Po Hornické desítce jsem se cítil jen mírně unaven a schody proběhly celkem v pohodě. Opět jsme seběhli malé kolečko zpět pod můstek a vydali jsme se podruhé na.schody. Po Hornické desítce jsem zjistil, že jsem značně unaven a schody vylezl ztěžka. Běžel jsem s Jardou, který si tentokrát přivezl famózní formu a společně jsme lehce stahovali Dana. Přiblížily se první serpentiny a já viděl, že Jardu nestíhám. No tak jsem běžel dál, dostal jsem se až k Dankovi a zůstal za ním, protože jsem opravdu neběžel pod své možnosti. Naštěstí to Dan táhl vyrovnaným tempem, já jsem musel často do chůze, rozběhnout to už nešlo. Avšak jsem nezoufal, průběžně jsem věděl, že se pohybujeme cca do 70. místa a tak to není na úvod úplně špatné. Na vrchol jsem dorazil ve slušném čase, takže jsem byl spokojen, že je konec. Posléze dorazili téměř spolu Bob a Martin, Berďu trápilo nachlazení, takže se trápil přes hodinu. Hvězdou týmu byl samozřejmě Poky, který ladně kroutil boky, a dokroutil se pro 19. místo. Překvapením pro mě byl výkon Jaryna, který mi nandal celou minutu a já se budu muset zamyslet na svým tréninkem. V celkovém pořadí týmů jsme dosáhli na 9.místo, ale hlavně jsme zase porazili ty Kobry.
     A co nás čeká dále? Mě samosebou celý seriál jako vždy. Letos je to příjemnější, že nemusím brát hodinky, ale pouze luxusní multipas s čárovým kódem. A ostatní se snad také přidají již další neděli a tentokrát už na milovanou Lysou horu.
   

Fachman kros

Kdy: 3. 11. 2012
Kde: Prajzská - Svoboda
Kdo: Jarek, Deni, Ivon
 
Ačkoli se zima již nenápadně hlásí o slovo, první listopadový víkend ukázal velmi jasně, že běžci VZS Ostrava jsou celoročně velmi aktivní a žádný zimní spánek se jich určitě týkat nebude ;-). Termínovka závodů nenechala v klidu snad nikoho, a tak nás bylo vidět snad opravdu všude! Sobotní účast na vyhlášené Hornické desítce se jevila jako naprostou samozřejmostí, program nedělního dopoledne ve znamení úvodní etapy LC musel být pak lákadlem snad pro všechny. Strategie bolatické odnože se zdála tedy velmi jasná… Dlouho jsme ale netušily, že si v sobotu můžeme užít krásnou závodní atmosféru i nedaleko našeho bydliště. A tak bylo nakonec vše jinak J.
Běžecký oddíl Prajzský BK Kravaře uspořádal nultý ročník Fachman kros závodu v blízkém okolí obce Svoboda. 12 km trať vedoucí zvlněným terénem po polních a lesních cestičkách prověřila formu celkem 18 běžců, z toho dvou běžkyň J. Ano, neměly jsme konkurenci dalších zástupkyň ženského pohlaví, ale to samozřejmě neznamená, že jsme se flákaly ;-). Startovaly jsme s cílem urvat co nejlepší čas a umístění mezi muži. Nebyly jsme jediné, kdo málem vypustil na bojovém území duši. Jarek dbal řádné reprezentace a po celou dobu se držel ve vedoucí skupince borců. Nakonec s časem 50:27 získal bramborovou medaili, ale nebýt neznalosti krátké délky závěrečné rovinky, mohlo být medailové umístění i vyšší ;-). Každopádně, my i bez toho víme, že Jarek tam byl nejlepší! J
Deni opět řádila, neboť dosprintovala s mírným odstupem za Jarkem na celkovém pátém místě a svým výkonem 50:42 v podstatě drží ženský rekord tratě :-)). Já jsem trať zaběhla za 54:44 a do cíle tak dorazila jako 8. v pořadí.
Co dodat, komornější setkání běžců vůbec neubralo závodu na kráse, trať byla opravdu nádherná, což dosvědčuje i fakt, že jsme se následující den rozhodly nezúčastnit LC, ale místo něj jsme pobíhaly opět u nás na Prajzské. Ten, kdo tuto oblast zná, tak chápe...
(ale o to víc se na LC těšíme!!!)  :-)
 

Hornická desítka

    škoda, že jsem tento závod neběhal už dávno. Mám ho stále radši. Krásná trať, kde mi kilometry ubíhají
jako nikde jinde. Tři okruhy jsou tak akorát, krásné, běžecké počasí a tradičn výborná organizace. Prostě
všechno nachystáno na osobáčky. Není se co divit, že tento běh loni patřil do top10 v republice.
   Nebyli jsme zde ani zdaleka v nejsilnější sestavě, ale rok od roku je nás tady stále víc a víc. A všichni
byli úspěšní a spokojeni. Posuďte sami:
Stoša 39:29 OR (se svým časem pod 40 se nevešel do stovky - celk.113, v kateg.15)
já (Martin) 41:09 OR
Bob  43:21
Berďa 45:50
Kača H.   50:37  OR
Petra Šustková  54:08  
Eva Paříková   55:58  (přiznám se, že u obou nevím, jestli to byl osobák)
Kača Kociánová     57:46 OR (myslím)

Musím  ještě zmínit Sabinu a Dana, ale s překvapením jsem zjistil, že si zapsali tým Elen. Jejich výsledky
jsou ale excelentní. Sabka premiérově 51:52 a Dan v osobáku 41:00.
A zpravodajská povinnost: celkový vítěz  je z Keni, druhý byl Milan Kocourek a čtyři běžci zvládli trať pod
30 minut.
     Krásný den, prostě paráda. A pár vzkazů pro absentéry: -rozhodně bych trasu nepovažoval za "fádní" - víc než polovina vedla po nábřeží a parkem, navíc nádherná atmosféra..  .- příště budu přemlouvat víc - ani filmování tě neochrání, prostě příště mě, Jarku, porazíš!