Zhořelec/Görlitz - maraton/pulmaraton




Půlmaraton

1. Patrick Königv 1:15:52

1.(17.) Ivon         1:32:05 
18. Marian      1:32:06
2. (19.) Deni          1:32:19
21. Jarek      1:33:21
54. Koudy      1:42:45
79. Berďa 1:46:57
89. Martin 1:48:11
93. Filip                1:48:50
6. (106.) Míša 1:51:14
162. Djanko 1:57:21

Maraton

1. Jakub Schor 2:42:48

24. Stoša                    3:37:25
3. (43.) Lenkačenka 3:58:15






Deni na Perunu






1. Carrara Luca 4:11:32

1. (38.) Petra Śevčíková 5:26:57
2. (40.) Deni 5:29:52
3. (67.) Holoubková Hana 5:52:37

Foto
Výsledky
IFKTV 



Bolatická dvacka



1. Antczak Robert 1:11:03
1. (9.)Pastorova Petra 1:20:58

10. Stoša 1:21:08
2. (15.) Deni 1:22:03
63. Berďa 1:40:53
71. Django 1:42:58

Už opravdu naposled...LH24 2018


Ten kopec mi něco dlužil…3x jsem šla LH24 a pokaždé jsem měla, pocit, že jsem to „mohla dát vícekrát“…A navíc - i když jsem se v posledním kole loňského ročníku zařekla, že už nikdy LH24 nepůjdu, východ slunce nad horou mě přinutil se ještě jednou vrátit…

Takže klasika, znáte to. Sotva se v říjnu spustilo on-line přihlašování, seděla jsem přilepená u kompu a pokoušela se vyplnit přihlašovací formulář. Tradičně to několikrát spadlo, tradičně jsem nadávala nad výší startovného, tradičně jsem pocítila potřebu o svém přihlášení informovat na facebooku úplně všechny JJJ…no a tradičně jsem si pochopitelně řekla, že letos, letos už opravdu budu na závod poctivě trénovat. Představa byla: od října jednou týdně na Lysou, vyběhnout jí pokaždé dvakrát po sobě, k tomu začít běhat do schodů a posilovat nohy….Jenže „když chceš Boha rozesmát, sděl mu své plány…“

Na Lysou jsem se v období listopad až leden dostala jen několikrát, do schodů neběžela ani jednou a jen jsem si pobíhala po asfaltě. Poslední dlouhý běh 28 kilometrů jsem dala 2. prosince na závodech v Itálii v Sorrentu a od té doby prd. Věřila jsem tomu, že trénink je jen pro amatéry a že moje tělo si dostatečně užilo kopečků v červenci na Kavkaze. A že nejdůležitější je beztak mozek, protože tyhlety závody se chodí hlavou.

Korunu všemu nasadil můj kolega Bob, který mi v pátek při čekání na tramvaj řekl: „Leňo to LH24, to bude fiasko. Jsme si s Peťou říkali, že po páru okruzích odpadneš, protože ty vůbec nemáš natrénované kopce“ J . Nevěděla jsem, zda se těšit či nikoliv…Ale pak přišla páteční akreditace ve Wood Areně v Ostravici a atmosféra mě natolik pohltila, že jsem se těšit začala.

Chtěla jsem se před závodem pořádně vyspat…usnula jsem kolem půlnoci a strašila vzhůru už v pět…unavená, nevyspaná, s myšlenkami na kdoví co a kdoví o čem…

Start letos proběhl už v 10:00 od pily v Ostravici. Ještě před startem jsem se potkala se Štěpánem, popřáli si hodně štěstí. První kolo bylo hodně rychlé. Já sama jsem běžela celou asfaltku (s krátkou přestávku u Tansformátoru, kde jsem zahlédla Evu, Peťku, Míšu a pocítila potřebu se s nimi obejmout J )  až ke studánce u Butořanky, kde trasa prudce zabočuje doleva do lesa. Důvodem nebyl pokus uvařit se hned po prvním okruhu, ale snaha vyhnout se špuntu, který se v této zúžené části pokaždé vytvoří. Byla to výborná taktika, první tři hangy jsem vystoupala úplně plynule…Lukšinec, mírné stoupání, které radši neběžím, abych šetřila síly a už tady byl Malenovický kotel a asi 1,5 km dlouhý traverz, po kterém se dalo letos nádherně běžet. Ale jako fakt nádherně, sníh byl tvrdý, udusaný, nohy se nebořily, nádhera. Z traverzu pak vede odbočka do lesa, po modré značce a už je tady Malchor, severní sjezdovka a je tady vrchol a první pípnutí čipu…Z vrcholu jsem běžela až na Sepetnou. To byla taktika č. 2 – z kopce a po rovině běžet…Tento okruh č. 1 mi zabral asi dvě hodiny a pár minut. Sama jsem byla překvapená, jak rychle to šlo. A protože jsem dostala obrovský hlad, vlítla jsem do Gastrofestivalu, snědla talíř těstovin a vyrazila do dalšího okruhu. Je to neobvyklé, ale rozhodla jsem se pro tentokrát na závodě méně žrát a o to více závodit JJ.



Druhé kolo se moc nelišilo od prvního. Sil jsem stále měla dosti, bylo ještě světlo, nepršelo, nesněžilo, paráda. Zase mi trvalo něco lehce přes dvě minuty, zase jsem v gastru snědla talíř masa, těstovin a vyrazila do okruhu třetího. Chtěla jsem první tři okruhy dát ještě bez čelovky. Začaly mi chodit povzbuzující zprávy na  mobil. Některé byly hodně motivační, jako například ta od Hudyho: „Děvucho, bez šesti okruhů se ani do chalupy nevracej“ JJJ

Po třetím kole nastal čas pro změnu outfitu. Sama sobě jsem si už smrděla a to fest JJJ…se slzou v oku jsem tak musela sundat svůj milovaný růžový dresík VZS a zvolit kombinaci modré, oranžové a zelenkavé a  k tomu jako bonus sukýnku…Taky jsem si vyčistila zuby, protože co kdybych cestou do kopca či z kopca potkala někoho, kdo by mě třebas chtěl políbit….se smrdutým dechem bych asi moc nezabodovala. Po třetím kole jsem si dopřála i hodinový odpočinek v gastru a trochu více protáhla nohy. A vyrazila…

Takže. Při výstupu ve čtvrtém kole jsem se nakonec s nikým nelíbala, zato jsem však v tom nejhnusnějším, nejprudším hangu zaslechla otázku: „Hoši, nevíte jak dopadly volby“? Ačkoliv nejsem hoch, kdysi mi v psychotestech vyšlo, že jsem chlap a tudíž jsem se cítila oprávněná odpovědět: „Zatím 53 procent Zeman, 47 procent Drahoš“…v ten moment se rozpoutala diskuse, kdo asi nakonec opravdu vyhraje a má mysl přestala vnímat prudké stoupání.

Najednou jsem byla na kopcu, i když čtvrtý výstup po sjezdovce jsem už začala hodně cítit v nohách. A seběh bolel už fest. Místy jsem přecházela do schůze, protože ačkoliv jsem měla čelovku, nechtěla jsem v lese zakopnout o šutr, pařez či mrtvolu….

Jako já nevím, zda to tady můžu napsat. Ale jste  Pajtašci vodničtí  moje druhá rodina, tak to sem teda vrznu. Po ukončeném čtvrtém kole jsem začala myslet nejprve na pivo, pak ještě i na sex a štamrpdlu JJ To mi hlava nebere. Nicméně mě tyto myšlenky dokázaly natolik zaměstnat, že mi nejenže přestalo pískat v uších, ale odpoutala jsem se od bolesti nohou, která mě následovala při každém kroku (jako Malou mořskou vílu…). Navíc jsem se se svými myšlenkami svěřila některým kamarádům...následovala messengerová smrš, cituji: „Hej tak to je maso…“, „Ta holka je ďábel“, „Jestli máš chuť na sex, jsi ve formě tak na osm kol“, „Hmmm zbytečně by ses unavila, šetři síly..“ a podobně….Smála jsem se na plné pecky, získala tak plno energie a v souladu s mými nejsmělejšími plány kolem půlnoci završila pátý okruh…

Po pátém okruhu následovala hodina a půl pauza, při které jsem ztratila chuť na pivo (zbylé dvě chutě beze změny J ) a dostala chuť na spánek. Musela jsem odolat, protože kdybych usnula, nikdo a nic by mě nedokázalo postavit znovu na start…Cca kolem 1:45 jsem vycházela do šestého okruhu. Tma, trochu zima, únava…Musela jsem častěji zastavovat a požírat čokoládové tyčinky, abych doplnila ztrácející se energii…začala jsem se těšit na východ slunce, protože tma začala připadat ubíjející a zároveň mě začaly přepadat myšlenky se na všechno vyprdnout…

Ještě na Sepetné, než jsem vyrazila do sedmého okruhu, jsem se podívala na průběžné umístění-byla jsem šestnáctá..nic moc..Sedmý okruh se stal okamžikem, kdy vůle a mozek zvítězily nad únavou a tělem…fyzicky už jsem nemohla, ale hlava mě hnala dál (touha je zázrak, kámo, zázrak)…Usínala jsem za chůze, občas jsem nešla rovně, ale ze strany na stranu a nechtěně si tak natahovala trasu (skutečně – na Garminech mi tento poslední okruh měřil nikoliv 11,3km, ale cca 13 km). Cestou jsem pojídala čokoládu, začala mi být hodně zima. Najednou vidím Malchor a červánky. To byla taková nádhera…strašně foukal studený vítr, ale hory mi tento diskomfort vynahradily takovým návalem krásy, že mi to vlilo sílu do žil. Vzpomněl ajsem si na svítání nad Elbrusem. Další síla mi přišla, když jsem si uvědomila, že v 7:00 hodin otevírá Bezručova chata a já si tak budu moci dát vítězného panáka J (ano, stále ty zbývající dvě chutě.. J ) . Na kopci jsem si čipnula a celá zmrzlá a rozklepaná šla do chaty. Malý Lysohor, malá kofola. Sedla jsem si ke stolu, abych to vypila  a najednou se mi udělalo  špatně. No a bylo to tady…hypoglykemie, došly mi cukry…Na ex jsem vypila kofolu, slupla gel, čokoládu, ucucávala malou štamprdlu a čekala, až mě nevolnost přejde. Napadlo mě podívat se do mobilu na průběžné pořadí..Ty vole, já byla desátá!!! V top ten JJJ, nad ránem se rozhodlo..V ten okamžik jsem se oblékla a se strachem aby mi to bezva umístění nikdo nevyfouknul, jsem vyrazila na trať. Celé jsem to seběhla až na Sepetnou, úplně celé, únava neúnava…pííííííííííííííííííííííp a bylo dobojováno. Cca kolem 8:30 hodin jsem to měla celé za sebou. A přišlo to – nával radosti!!!!! V co jsem v sobotu ráno tajně, hodně tajně doufala, se v neděli ráno vyplnilo…Bylo mi fuk, že jsem unavená, bylo mi fuk, že vypadám jako zombie, byla jsem jen neskutečně šťastná a vážně spokojená…

 


Je mi jasné, že svět po mých sedmi okruzích nebude lepší místo k žití…že je to možná velký krok pro člověka (jako mě), ale malý krok pro lidstvo J a tak podobně….Ale mě je prostě tak nějak euforicky…ještě i teď, v pondělí….



10. v kategorii 36 – 50 let (z 62 celkem ), 22. v ženách celkově (ze 120 závodnic celkem), nachozeno cca 80 kilometrů, nastoupáno cca 5400 metrů převýšení..Našla jsem svůj limit. Už nikdy LH24 nepůjdu, věřte mi. Protože tenhle výkon nikdy nepřekonám. A byl to pro mě tentokrát opravdu vyčerpávající závod. Ale já si slíbila, že ho půjdu na krev, protože ho půjdu už naposled. Lysá hora mi vrátila dluh z předchozích ročníků a já jsem spokojená. Za rok, v době konání LH24, hodlám odletět někam za teplem JJJ. Budu ležet někde na pláži, široko daleko žaden kopec a budu popíjet šampus. Fakt!!!


 

LC 2018 - prolog, Velký Javorník


Foto

Dnes trochu umřeme


Askwith, Richard: Dnes trochu umřeme - Vzestup a pád Emila Zátopka
Mladá fronta, 2017
ISBN: 978-80-204-4188-1

(str. 37)
Běhal také pro radost. Při některých pokusech o návštěvu Kopřivnice se dostal jen do Frenštátu, na hranici protektorátu, a tak tam zůstal se svým starým kamarádem ze školy Milanem Špačkem. Někdy spolu šli běhat do blízkých Javorníků poblíž Radhoště. Emil si pamatoval z hodin zeměpisu, že to je přímo „páteř Evropy", rozvodí rozdělující kontinent trvaleji než jakákoli arbitrární hranice diktovaná nacisty. Vody severně odsud odtékají do Baltského moře; na jihu do Dunaje a s ním do Černého moře. Emil se Špačkem se v dětinském popudu zastavili, aby se na rozvodí vymočili. "Začali jsme čurat do Černého moře, ale nedočurali, a pak jsme přeběhli a čurali do Baltu," vzpomíná Špaček. „Byli jsme jak malí - pyšnili jsme se, že nikdo jiný za běhu nemočil do obou moří."

SILESIA kros 1/2marathon



23 km
20./1. Ivon 1:46:27
32./2. Deni 1:49:30
35. Jarek 1:50:32
47. Ruda 1:55:04 
115. Petra 2:29:13

12 km
46. Filip 1:04:00
  
Foto
Výsledky

Orienteering spam

Ahoj sportovci,
jesli byste chtěli prověřit vaši fyzickou i mentální kondičku, pořádám 28.10 oblastní závod v orientačním běhu v porubském lesoparku, centrum závodu je restaurace Myslivna.
Na stránkách závodu je aktuální rozpis, zájemci se mohou hlásit do kategorie P (příchozí), nebo to pojmout jako rodinnou akci a společně s dětmi vyniknout v kategorii HDR (rodiče s dětmi).