Štěpánský běh Porubou 2018

       Ve středu 26.12.2018 se konal 41. ročník Štěpánského běhu Porubou. Pro některé členy našeho oddílu je to jeden z nejčastějších běhů, kterého se účastní. Například pro mě to bylo již po deváté. Začínal jsem v roce 2009 a šel čtyřikrát v řadě do roku 2012, 2013 jsem vynechal a pak od roku 2014 až do 2018. A doufám, že v příštím roce budu absolvovat jubilejní desátou účast.
       V posledních letech nám počasí dopřává spíše jarní či podzimní podmínky a nebylo tomu jinak ani letos. Před startem byly příjemné 3st. nad nulou, vítr nefoukal, cesty a chodníky byly docela suché. Za oddíl VZS jsme se objevili v hojném počtu: já, Rudík, Bobík, Filip, Koudy, Lenia, Django, Peťka, Berďa, Ulča a Kačenka. Před startem jsme se různě rozběhávali a rozcvičovali. Pokud jde o oblečení tak jsme všichni zvolili dlouhý rukáv a dres a dlouhé nohavice, ono totiž chladno přece jen trochu bylo. Před desátou jsme se začali houfovat k bráně ze stadionu a minutku po desáté bylo odstartováno. Začal jsem v přiměřeném tempu a byl moc zvědavý jak se poperu se střední částí závodu, neboli s dlouhým táhlým stoupáním z Martinova na Pustkovec. Ovšem již na rovince v Třebovicích jsem pocítil, že to dnes nějak moc netáhne a postupně mě předběhlo několik lidí. Rozladěn jsem z toho nebyl, spíše jsem se snažil držet nějaké tempo, stále jsem viděl na někoho před sebou a co se dělo za mnou mě stejně moc nezajímalo. Kolem Báňské mě předběhl ještě jeden borec, tak jsem si pomyslel, že to už stačí a zkusím rubat ten seběh kolem nemocnice k domovu sester a přes křižovatku finiš do cíle. Tam už jsem to silou vůle nějak udržel, dokonce někoho mírně stahoval, ale nic extra to už nebylo. V cíli jsem byl celkově 27. a v kategorii až osmý, ale zase je fajn, že tam byla dobrá konkurence k porovnání. Čas 53:53 je přesně dvě minutky za osobákem na této trase a můj čtvrtý nejlepší, takže jsem celkem spokojen. Pod hodinku se ještě dostal Rudík a těsně nad hodinu běžel Bob. Úspěch v kategorii žen nad 45 let zaznamenaly Lenia 2. místo a Peťka 3. místo. Berďovi v první půlce otekl zraněný kotník, musel sice zpomalit, ale statečně dokončil závod až do cíle. Jako obvykle organizátoři připravili výborný teplý čajík, který nám pohladil rozhoupané žaludky a zahřál tělo. Rychle jsem vychladl, tak jsem nešel ani výklus a raději se převlékl rovnou do suchých věcí. Chvíli jsem si povídal s ostatníma, ale čas tlačil, tak jsem oželel tombolu, předal lístky jako i někteří od nás a fičel pro rodinku a na chalupu na sváteční kačicu. Tak zase za rok.