Vše dobré v roce 2014!!!

Drahé súdružky, drahí súdruhovia, 
budeme makať aj budúci rok, 
my aj tu celú budúci päťročnicu splníme, 
nebojte sa, buďte zdraví, behajte a radujte sa.

Čest práci
Súdruh predseda a dobrý kamarát

Koudy

(Ty lajstre, tu petíciu mi podpíšete nabudúce)



Štěpánský běh Porubou - cca 13,2km:  


   Je příjemné přerušit křeslovo-pohádkově-žrací vánoční program a zúčastnit se tradičního závodu se super atmosférou. škoda, že některým v účasti zabránily zdravotní, společenské, časové, rodinné, či kdovíjaké jiné důvody. My šťastnější jsme se sešli v Porubě, přivítali se se známými a už se běželo. Skoro jsme si ani nestihli říct, kde nás co bolí, že jsme přejedení, že se nám vlastně ani nechce a že to dneska bude "na pohodu".
   Hned v úvodním seběhu z kopce jsem slyšel Láďu Dvorského, jak komentuje příliš rychlý seběh. Aha - je třeba zpomalit. Ale za chvíli jsem zase běžel Láďovi po boku. Pro mě jasný signál: "zpomal koňu-takhle se za chvíli utavíš". Ale i po třech kilometrech byl Láďa pořád na dosah. Divné. Buď jsem to fakt tvrdě přepálil, nebo to dneska opravdu bere jako výklus. To už ale pomalu závod směřoval do tradičních kolejí. Láďa nabral rychlost a zmizel mi v dáli. Nicméně se mi běželo pořád dobře. Možná jsem trochu zpomalil, ale i tak to vypadalo na slušný výsledek. Teda jestli vydržím...
Kupodivu vydržel. Finišovat jsem neměl s kým, stačilo jen lehce přidat a odrazit útok zezadu a tak jsem se cítil docela dobře i v cíli. Mrknul jsem na hodinky a s veeelkým spokojením jsem zjistil, že jsem posunul osobák o dvě minuty. Super. Nádherný závod.
   VZS zviditelnila především Lenia, která vynikajícím výkonem porazila všechny konkurentky a vyhrála svou kategorii před Danuší Škrdovou a Petrou Schwarzovou. Veliká gratulace Lenio-zase Ti to hodně rychle běhá.
   Na závěr chci poděkovat za postvánoční dárek od Pokyho, Stoši, Wiatra, Dana, Deni a možná i dalších, že mi svou neúčastí umožnili vyšplhat na post "oddílové jedničky". Sice jen na jeden závod, ale i to je příjemné. Na Silvestra se pokorně vrátím, kam patřím. Ale počkejte, bando, až se zase
potkáme na silnici!

Štěpánský běh Porubou - cca 13,2km:
vítěz: Aleš Miko ...43:08 (nový traťový rekord)
Martin...54:43
Koudy ...56:26
Bob .....59:52
Lenia ...1:01:37 (1. místo v kategorii)
Ruda, Django, Berďa, Kača, Pája i Pavel (prostě Orlíci)

Kompletní výsledky na webu dosud nejsou, časy dalších našich běžců doplním později. A možná někdo dodá tu společnou fotku (Bobíci?)

Výsledky
Fotky - Otto Seitl
Fotky - Josef Zajíc

Vánoční kros Bělský Les 

V neděli 22.12. byly dvě akce. Dopoledne 6km v Bělském Lese a večer LC z Ostravice.
Původně jsem chtěla jít jen LC, ale vše bylo jinak. V posledním období trochu běhá i má dcera a chtěla si vyzkoušet závod v Běláku. Takže jsme se domluvily,že jí budu dělat vodiče a večer půjdu i LC.
Původní plán byl 6min/km. Snažila jsem se, aby začátek nepřepálila, ke konci prvního kola ještě zrychlila a v podstatě toto tempo téměř udržela do konce. Výsledný čas tedy odpovídal 5min/km. ( 29:51). 
Mě se běželo velmi dobře a s dcerou to bylo prostě fajn.( rodičovská hrdost ).  Závodu se účastnila i Kačenka ( 28:45) a podporu nám dělali Bob a Berďa, takže super atmosféra.

Večer jsem se pak na Ostravici dozvěděla, že jsem dokonce vyhrála i v tom "lehčím" tempu svou kategorii.
O LC napíše jistě někdo jiný, jen Vám můžu říct, že se mi běželo trochu unaveně a byla jsem ráda,že jsem se na tu naší Lysou Horu vyškrábala.   
Gratulace všem za výkony na večerním LC. 
Přeji Vám všem krásné vánoční svátky. Lenia

Pár fotek i zde.



7.etapa Visalaje

datum: 15.12.2013
ůčast: Poky, Stoša, Dan, Deni, Ruda, Ivon, Fido, Keňan, Django, Berďa, Lenia, Fík, Pája, Koudy a syn, Orel, Peťka, Nikša a jako doprovod také Majda a kameraman Jarek

       Letošní visalajská etapa byla trošku specifická v tom, že jsme většina vyráželi z Ostravska již v sobotu, ale běželo se až v neděli. El prezidento totiž zařídil ubytování na Visaljce a tak jsme si udělali takovou malou aklimatizační přípravu na zítřejší etapu. Já jsem si vyrazil i s rodinkou, protože předpověď slibovala nádherné počasí, které vyšlo. Ještě jsme se ani neubytovali a už jsme vyráželi na Bílý Kříž na procházku. Sluníčko se rozlévalo po celých Beskydech a opět jsme dohlédli až do Tater. Večer jsme pak hodnotili den u pivečka a štamprlátek. Já jsme se ovšem brzy vypařil do hajan, abych byl fit na zítřejší etapu.
       Ráno jsme si mohli pospat klidně i o hodinku déle, ke startu jsme měli kousek a nebylo tedy kam spěchat. Na snídani jsem tentokrát vyzkoušel i kousek chleba se sýrem a nezbytný banán. Energie bych měl mít dostatek, jinak ranní elcéčka běhám spíše jen na ovoci. Před startem se zdravím s Pokym a nervózně vyhlížíme Wiatra jestli dorazí podpořit týmové body. Bohužel ještě zřejmě doléčuje virózu. Dan je ovšem ve skvělé fazóně, připraven jej plně nahradit.
       Start se blíží, terén je docela zledovatělý, takže se opravdu těšíme na zajímavé dobrodružství. Odstartovalo se náhle, byl jsem s Danem skrytý někde kolem 50-60 pozice a musím si tedy klestit cestu vpřed. Již po pár vteřinách padají první běžci na zadek, opravdu to klouže. Nespornou výhodou jsou tentokrát kovové hroty na podrážkách, což mi i Dan brzy dokazuje, jde přede mě a táhne to vpřed. Za chvilku však přichází ušlapaný sníh, tak se zase střídáme. Jarek točí mega hada, poskakuju před kamerou a málem ztrácím balanc. Běží se mi výborně, poprvé začínám poměrně zezadu, takže stále někoho obíhám, což je dobré pro motivaci. Přemýšlím jestli výjde celoběh, osobáček a zda se přiblížím k Pokymu. Ve sjezdovce mám před sebou Petra Škrabánka, zkusím před něho a uvidíme, cítím že celoběh mě brzdí. Rychle zvažuji priority: celoběh x body. Přecházím do chůze, držím dlouhý, silný krok a přibližuju se i k Pokymu. Ve sjezdovce odevzdávám vše, Radim je těsně přede mnou. Boužel k vrcholu už nestačím zareagovat na útok dvou borců a dva bodíky ztrácím. Nevadí. Jsem v cíli. Brzy dobíhá i Dan a týmově opět skvěle. Počasí je ošklivé, všude mlha není nic vidět. Předem bylo domluveno, že seběhneme hned, takže to s Danem otáčíme dolů. Potkáváme naše další členy a snažíme se  do závěru.
       Po etapě se scházíme všichni na Visalajce, vychutnáváme si načerpané endorfíny, zbytky jegermajstra a portského. Bylo to fajn. V týmech figurujeme stále na páté pozici a v počtu členů bezkonkurenčně nejlepší.
      

        Je tady čas adventní, čas zklidnění, čas rozjímání, čas pomalejších běhů, které jsou jako stvořené k meditacím a k hlubokým úvahám. Tak běhejte a rozjímejte. Třeba:

-jestli upřednostnit silnice nebo hory
-jak bude vypadat tréninkový plán na příští sezónu
-jestli kurde nemám přidat
-které závody v příštím roce v termínovce upřednostnit
-proč nejsem rychlý jako Stoša
-jak na LC udržet za sebou Rudu
-jaký doplněk běžecké výbavy zakoupit, aby mi ladil k nové pěkné bundičce
-jak si vtipně rýpnout do Berdi
-co inteligentního povídat, až na mě Jaryn namíří svůj smrtící záznamový nástroj
-odkud přivezu pěkný kamínek na Majklovu mohylku
-kam dát lysacupský čip, abych ho nezapomněl doma
a tak...

Tak hodně příjemných kilometrů bez pověstného smogu

Bezruč, tak už mě nemuč!!!



6. etapa vede od Bezruče na Lysou
fičím s Berďou, Vaškem, Míšou a Denisou.
   V Beskydech začala ta pravá zima,
   čeká nás opravdové mrazivé klima.
Stopami ve sněhu se dnes všichni podepíšou,
50 cm sněhu na Lysé je krásnou kulisou.
Avšak nyní, se sněhem se budu prát,
těžko si etapu náročnější můžu přát.
Etapa krátká a silová,
pro masochisty přímo stylová.
Ruda si však libuje,
on ji snad víc než Majdu miluje! ;-)
3,7 km, 664 m stoupání,
strach to však málokomu nahání.
293 borců se pere s hangem co to jde,
tady snad jednou někdo i poj..

Bezruč, pomož si přece obouruč!
Holka, za hangem se vzmuž!!
Přece tam musíš být už!!!
Nohy slábnou, chcípám...
Plíce netáhnou, hýkám...

Sjezdovka se nemazlí ani se mnou,
etapa je svou krutostí výjimečnou.
Ten vždy nejlepší z nás :-), 
doprovází mě k hladícímu bodu až.
Hurá!!! Lysá, Luďa a Vlaďka 2,
přežila jsem, a o to tu jde! 

Výsledky 
Srovnání výsledků
Video: Miro
Foto: Petk@, Raška st., OndraŘ, Jindřich1950,

Jak to vidí Pája a Pája. Rajská bouda

Pomalu se probouzím. Je sobota 7. 12. Po včerejší menší akci, kdy jsem si bowlingovou koulí málem způsobila zranění, se mi dnes z postele opravdu nechce. Snažím se ještě usnout, ale světlo v místnosti a přítomnost mé drahé polovičky na druhé straně postele způsobilo to, že už v osm hodin jsem na nohou. S mírným odporem (ač na mě dnes vychází služba) jdu pro snídani a společnost mi dělá asi pět různě barevně označených tašek (který cyp vymyslel ten tříděný odpad). Po snídani se mi jako obvykle nic nechce, a tak bezmyšlenkovitě brouzdám po internetu. Co bych to samozřejmě byla za členku VZS, kdybych se nemrkla i na naše stránky. Dívám se do naší termínovky, kdo všechno se zúčastní zítřejší časovky od Bezruča. No moc nás není :-(. Náš boss nás tentokrát bude jistit ze vzduchu a další opora našeho týmu si bůhví proč vybrala místo 3,5km trasy trochu větší sousto v podobě pražské stovky. Už teď se těším na jeho článek a začínám hledat na internetu nějaký translator, který by převedl Jarkův jazyk do češtiny :-). Při brouzdání na stránkách, si nelze nevšimnout poznámky v diskuzi, že chybí článek z Rajské boudy. Uvědomuji si, že ten mám na starosti já. Snažím se svůj mozek přesvědčit k činnosti, ten ale odmítá poslušnost. Docházím k zjištění, že bude asi nejlepší nabrat do mozku trochu kyslíku a do plic trošku toho zdravého ostravského vzduchu. Pak mi to psaní půjde určitě lépe. Oblékám se do běžeckého, beru si Garmin hodinky (u výtahu zjišťuji, že jsou prakticky vybité) a vyrážím ven. Do sluchátek si dávám Kluse a jdu „klusat“. V hlavě si přitom promítám Lysacup z minulého týdne a snažím se ze střípků svých vzpomínek něco poskládat.
Pro nás s Pájou byla Rajská bouda již pátou etapou v řadě, i když se ze začátku našlo pár skeptiků, kteří si možná mysleli, že to po Prologu zabalíme. Tentokrát jsme jeli autem s naším bossem, Djangem a Fíkem. Cesta ubíhala rychle a všichni jsme byli v dobré náladě. Jakmile jsme dorazili na místo, šli jsme se trošku proběhnout. Nejdříve jsme potkali Rudu a jeho lýtka a pak i Stošu, který se plně koncentroval na svůj výkon. Na startu jsme se sešli s dalšími členy našeho týmu. Chyběla jen dvojčata a Jarek, kteří asi útočili z předních řad. Prvním pár metrů jsem musela jít skoro krokem, protože účast byla opět hojná: 336 účastníků. Pokud zájem o Lysacup neopadne, můžu se rozloučit s první dvoustovkou. Začátek byl po asfaltu a do mírného stoupání. Bylo mi však jasné, že to nebude mít dlouhého trvání. Po dvou odpočinkových kilometrech, to začíná mít koule. Ani nevím, jak jsem se tam nahoru dostala, protože s přibývající nadmořskou výškou, přibýval i sníh, který si s mými letními botkami příliš nerozuměl. Styl dva kroky dopředu a tři dozadu mě začal poměrně vyčerpávat. Měla jsem pocit, že ač jsem na začátku, mé síly už jsou u konce. Po čase jsem se rozhodla, že se nebudu vyčerpávat během a přešla jsem do chůze. Poslední kilometr jsem se snažila trochu upravit neutěšený výsledek, ale sníh mi při předbíhání ostatních závodníků moc nepomáhal. Rovněž zvolání nějakých turistů: „ to jsou ti pomalejší“ mě moc nepovzbudilo. Žádné utrpení ale netrvá věčně a já po 1hod a 7 minutách stanula na vrcholku. Jakmile jsem se vydýchala, začala jsem konečně všemi smysly vnímat zasněženou krajinu. Asi za minutku doběhl Pája a společně jsme se vydali dolů. Tentokrát jsme se rozhodli, že si pivo dáme až na Rajské boudě. Ani cesta dolů však nebyla procházka růžovým sadem a některé pasáže byly doslova o hubu…budu asi muset Ježíškovi napsat o pořádnou zimní protiskluzovou obuv. Den jsme tedy zakončili v Rajské boudě u studeného piva a teplé polévky. Stoša sice vypadal jako by mu ulítly včely, opět to asi nebyl výsledek dle jeho představ. Zato náš boss rozdával úsměvy po celé hospodě. Po příjemném posezení následovala cesta zpět domů.

Pája

Lysohorský dogtrekkingový maraton

trasa: Sluníčko-Sepetná-Staškov-Lysá Horá-Vyšní Mohelnice-Visalaje-Bílý Kříž (u chaty Kysuca obrátka)-Gruň (Charbulák)-Armaturka-Poledňana-Kobylík-Šance-Mazák-Sluníčko. 42km.

Dnes jsem se zúčastnila dogtrekkingového závodu, který organizoval Roman Baláž. Počasí do pátečního večera bylo všelijaké a i Roman připravoval různé varianty.
Já jsem  byla v pátek večer vyklusat s Ajou 5km a v hlavě jsem probírala taktéž všelijaké varianty, včetně i toho, že to vzdám. Asi tak přemýšlelo více závodníků, protože se někteří omluvili.  Ráno jsem ale vyjela a v autě jsem se pro změnu rozhodovala,že půjdu jen tzv. vložený závod na 15km. Na Ostravici ale bylo v celku obstojné počasí, vítr minimální,takže jsem nakonec šla celý maraton, který tedy byl v původní trase přes Lysou Horu. A bylo parádně.
Počasí bylo zcela ideální, občas fouklo, ale vůbec ne tak, jak předpovídali.
Trasa byla super, sněhu hodně a ne všude to bylo dobře prošlapané. Když jsem sbíhala z Lysé  na Visalaje, tak jsem si vzpomněla, že za týden tady bude LC.  Kolem Vyšních Mohelnic na té louce opravdu dost sněhu a hodně blbě se běželo. Na Charbuláku jsme s Ajou chvilku odpočly, daly tekutiny a sváču a po sjezdovce k Armaturce dolů. Tam opět moc sněhu a v jednom místě jsem zapadla do nějaké závěje až nad kolena. To už bylo v druhé polovině trasy a začínala jsem toho mít docela i dost. Naštěstí od Armaturky k Poledňaně to bylo projeté. Pak nastal další těžký úsek - celá modrá trasa kolem Šance zcela zledovatělá. Měla jsem nesmeky, ale i tak to bylo náročně. Dobrý byl pohled na Aju, jak jí to klouzalo. To jsem se musela i zasmát.
Od Mazáku pak poslední úsek do kopce a to již bylo o vůli.
Nicméně jsem velmi spokojena, celkový čas 4hod 56min 15s . Z žen za Áďou na druhém místě. ( o kategorii mluvit nebudu, protože jsem v ní byla sama). Výsledky jinak ještě přesně nevím, vyhlášení bylo až večer, ale já pádila domů. Jsem hrozně ráda, že jsem to nakonec nevzdala a trochu i prověřila to moje psisko (teď leží u mě vedle počítače) a já po nějaké době běžela delší trasu. Aja byla super a zvládla to fantasticky.
Trasa se mi moc líbila. Značení bez problémů, na neturistických úsecích měl Roman dobré značení.
Super sobota.
Zítra s Vámi nejdu ( to by mě už doma asi ukamenovali). Přeji Vám taktéž dobré počasí, nejlepší výsledky a těším se na Visalaje. Leňa

  

5.etapa Rajská Bouda

       Je to sice trochu stereotyp, že článeček píšu opět já, ale aspoň bude stručný a nezáživný. Běháme na Lysou v hojném počtu, dá se říct i v největším počtu ze všech oddílů, ale do vytvoření kratičkého zápisu se nikdo nehrne. Dne 30.11.2013 se nás zúčastnilo 16. Každý si to prožije po svém a určitě někdo má i takové zážitky, že by se s nimi podělil s ostatními. Je fakt, že nikdo nemáme večer mezi půl osmou a osmou 20min. času něco napsat. Ani já ne. Tak aspoň takhle: 
       Běželo se mi dobře, poprvé jsem letos vystartoval v inovejtech, dával jsem si vlastně jubilejní 20. rajskou, cíl byl běžet celoběh. To se nakonec podařilo, ale na úkor rychlosti. Potkal jsem Pokyho před větry, tomu se nedařilo vůbec. Nahoru jsem dorazil asi tři čtvrtě minutky za osobákem. Spokojený jsem byl, nadšený ne. Byl jsem vysušen, tak jsem spěchal nejdřív do Šantánu na kofolku. Pak za Majklem. Tam však byla velká závěj, ani jsem si nedokázal vybavit, kde je přesně mohylka. Potom jsem zašel za ostatníma do Kameňáku na malinovku. Všichni vypadali takoví radostní a plní endorfínů, jen to zapsat na stránky. Ale třeba se polepšíte příště. 
       Tak dobrou noc a zítra to rozbalíme v časovce.