Triatlon ČERNÝ JESTŘÁB


Ahoj, 
mimořádný, první a jediný ročník triatlonu ČERNÝ JESTŘÁB je za námi.
Počasí se zdařilo, guláš byl vynikající, klobása a hamburger jakbysmet. A taky se nikdo neutopil a pár utržených šrámů bylo k vidění pouze po večerní sobotní divočině. 

Děkuji všem, kteří mi pomohli s organizací!

Na mobilní hospic Ondrášek jsme prostřednictvím občanského sdružení Běžím s Majklem vybrali 1 800,- Kč!  Děkujeme

Níže výsledky, fotky...


Info od Davida Kotáska (www.jestrabimuz.cz)
Pro zájemce budou i letos vyráběna trička na památku triatlonu.
Dostupné velikosti:Pánské: XXL, XL, L, M, S
Dámské: L, M, X
Dětské: pánské XS, 118-128cm, 106-116 cm, 96-104 cm, 86-94 cm
Cena: 200,- Kč/ks
Termín dodání: 37. týden
Deadline pro objednání: 06.09.2013
OBJEDNÁVKOVÝ FORMULÁŘ ZDE


Výsledky ČERNÝ JESTŘÁB 2013

první foto - od Ludi:


foto od Filipa ZDE

foto od Jaryna:


ČERNÝ JESTŘÁB (0,5 - 17 - 5) 
Czarny Jastrząb, Black Hawk
- terénní triatlon

se konal:

    v sobotu       31.8.2013
    na štěrkovně v Hlučíně u plavčíkárny
    start:            12:00
    startovné:    150,- Kč (50,- Kč jde na charitu - Běžím s Majklem.cz)
    prezentace: 10:30 - 11:30
    rozprava:     11:30 - 12:00
   

   v ceně ionťáček, pivo a guláš po závodě


   a na závěr rozloučení se sezonou, gril párty, pivo, zábava...


pořádá: Vodní záchranná služba Ostrava, partička od Jestřábů (v čele s Ticháčkem a Radimem) zajišťuje gulášek, pivečko, gril a občanské sdružení Běžím s Majklem.

Pravidla závodu:

  • Plavat můžete v čem chcete, na kole musíte mít přilbu, jede se za plného silničního provozu, jedete na vlastní nebezpečí a závodíte ohleduplně!
  • Protesty se nepřijímají.
  • Vzhledem k časové tísni a nedostatku financí bude pravděpodobně ruční měření, depo bez stojanů a trasa značená dle počtu dobrovolníků a dle toho, jak ji stihneme označit.
  • Sledujte web, info budu postupně doplňovat, event. měnit. Můžete využít i diskusi po článkem.






Nazdar v sobotu!
Koudy




Slezský maraton

Prázdniny, vedro, krásné hory, fajna partyja. Tak asi takhle má vypadat horský maraton. A protože jsem věděl, že to nějak takhle bude, šel jsem do toho. To, co bude následovat po startu a ještě dalších 41 km, to jsem zatím netušil. Zjistil jsem to těsně po 9:30 dne 17. 8. 2013.
Ale hezky popořádku. Nevyužil jsem nabídky našich řidičů, abych jel s nimi, protože jsem nevěřil, že by někdo mohl ohlídat správný výběr mých běžeckých butek. Vzal jsem si s sebou ty nejpovolanější:  Haničku a Viléma. Oba rozumí botám, běhu a Vilém v tomto věku vlastně všemu!  
Na startu obvyklé fotečky, obvyklé plány, srdceryvné loučení s příbuznými. A jako obvykle nám naše - toho času - týmová jednička J.S. vyrostla ze 167cm na 193cm a kolem hrudi se nafoukla na 110 cm. Berďa jako obvykle sype z rukávu vostré vtípky, hlavně vo voplácaném týpkovi, když jsem ho však nazval válečkem, mírně přibrzdil a kamarádsky jsme si poplácali špíčky. Poslední kontrola butek a start!
Věděl jsem, že musím pěkně polehoučku pomaličku stoupat a ukrajovat cenťáčky z dlouhé pouti. A tak jsem ukrajoval, pocucával z vaku, kochal se, sem tam se trápil, ale postupoval. Na občerstvovačce na 20km jsem míjel Rudu, který byl přede mnou asi o deset minut, a který skotačil jako kůzle a dělal na mě opičky tak jako já na něj, ale ty jeho opičky byly jaksi vitálnější a opičkovatější  než ty moje a mi bylo hnedka jasnější, že Rudu dnes nedám. Přímo při svačince jsem potkal  Leniu, Berďu a Petru.  Holky vypadaly stále dobře, svěže a usměvavě, Berďa o něco méně a jeho vtípky již postrádaly onu pověstnou břitkost a řeč byla lehce setřelá. Neférově jsem za sebou zanechal Petru, doběhl Leniu s Berďou a opustil je směrem vpřed a stále jsem se chválil, jaká jsem to hlavička, že jsem začal zezadu a pomalu J, a teď už jenom předbíhám ostatní. Na třicátém jsem přestal uvažovat o blbostech a zachvátily mne úvahy o kilometrech, čase, trase. A to bylo zle, trať přestala ubíhat. Vymyslel jsem plán. Doběhnu na 34. km, kde je občerstvovačka, dám gel a zbytek pořádně naperu, že budou v cíli čučet!!! Po opuštění občerstvovačky jsem prozřel a plán se mi zhroutil. Kopec na Polom, či čo to bolo, byl tak prudký, že se mi začaly točit oči, žaludek i celý svět. Díky své horolezecké průpravě v mládí jsem převýšení překonal, dále jsem zdárně překonal krizi a pral to! Začal jsem zase normálně vidět, svět začínal být opět barevnější a voňavější a já si začal všímat cedulek s nápisem Skalka. Asi jeden a půl kiláku před cílem jsem měl v plánu odbočit dle červené značky vpravo, ale hodný pán s ještě hodnější paní mě zkrotili řkouce: „Musíš tady dolů po sjezdovce. Nechceš pivo?“ Jaká sjezdovka, o tom nikdo nic neříkal, děláte si srandu? Já tady sakra závodím! Nemám čas běhat po sjezdovkách! Já běžím (!) na Skalku! Uvažoval jsem zcela vážně o tom nabídnutém pivu, o příjemném pocitu, který se rozlije po těle, přes mysl se přetáhne lehounký závoj  a mi bude jakože tak trochu dobře a dojdu po červené na Skalku. Napraný…
Pustil jsem se bez piva dolů. Zkoušel jsem sudy, kotrmelce, žabičky. Vše stálo za starou belu. Když jsem se úplně domotaný dostal dolů, začalo mi být jasné, že musím nahoru. Poznal jsem nový pocit – že vůbec nemůžu. Tanec vzhůru neumím popsat, to mě musíte někdy vidět. Před cílem jsem byl ale opět jako rybička. Taneček, úsměveček, pohodička.
Naše jednička ležela v cíli stoč(š)ená do klubíčka, byla bledá, zkroucená a vypadala spíše jako pětka, šestka, chvílemi jako dvanáctka. Zato Deni byla pořád krásná, usměvavá a zase vypadala jako jednička. Poky nebyl tak krásný, ale taky vypadal jako jednička. Ruda dělal pořád ty opičky a kůzlátka a vypadal taky dobře. Taky mi bylo dobře. Byl jsem pochválen Haničkou a Vilémem a byla mi přinesena polévka a koupeno pivo. Postupně doběhli do cíle všichni. Holky usměvavé a krásnější, než při startu, potom Berďa – zřetelně hubenější a poslední doběhl Fido, který se větší část cesty protrápil, ale jak jsem pochopil z jeho vyprávění později, vymyslel opět spoustu důležitých věcí. Pil jsem pivo, jedl polívku a poslouchal fakt hustodrsné příběhy o běhu a zvracení. Stoša a Berďa si padli do noty, předháněli se, kdo toho více a jakým stylem vyzvrátil a postupně a pomalu se začali vzpamatovávat a vypadat opět jako dříve.
Vyhlášení excelentní – Deni na bedně s týmovou vlajkou, velká pohoda a těšení se na tombolu. Podle všech indicií jsem měl něco vyhrát, ale to se nestalo. Zato Poky o tom furt a dokola mluvil, že ho radši vylosovali a dali mu dárek.
Děkujeme všem za organizaci, gratuluju všem k výkonům a těším se na další akcičku s vámi, mí drazí!

slovo na závěr:
O Jarynovi zde nejsou žádná slůvka,
Skromný synek, žádná mluvka. J
Malý, lehký jako vánek,
Žádný tlustý otesánek.
Jeho kamera vůbec vlezlá není.
   Ten střih, jas, kontrast, to se cení!

S nesmrtelným pozdravem
"Kurde přydej!"
Koudy

Slezský maraton



1. Kasalík Radim 3:34:32

32. Poky 4:23:06
50. (1.) Deni 4:39:26
65. Jarek 4:48:07
80. Ruda 4:55:48
110. Stoša 5:14:29
126. Koudy 5:19:40
144. (12.) Lenka 5:27:12
165. (14.) Petra 5:40:17
187. Berďa 5:54:46
252. Fido 6:35:58


fotofoto Lomnadolina
Výsledky

Železný císařák 2013 ...aneb naše malá rodinná triatlonová premiéra :-)



V sobotu 10.8.2013 se v Jilešovicích konal 3. ročník lidového triatlonu Železný císařák. Tak nějak jsem koketovala s myšlenkou, že bych si vyzkoušela svůj první triatlon, navíc v prostředí, které znám. Trošku mě ještě vyhecovala moje maminka, která si ho šla se svou kámoškou bez větší přípravy také vyzkoušet. Takže jsem se nakonec těsně před uzávěrkou přihlásila.
Plán byl takový, že já s mamkou pojedeme a Django hlídá děti a fandí. Ale jak už to u nás bývá zvykem, zase se vyskytl problém. Po intenzivní vysokohorské turistice ve Vysokých Tatrách, kde jsme zdolali Kriváň, Rysy a Téryho chatu jsem se bohužel v pátek vrátila s bilancí 6 nehtů z 10:-( + 2 masívní puchýře pod kotníky. V lékárně mi řekli, že se mám spíše vypravit na ošetření na chirurgii a že se nemám ani odvážit lézt s takovýma kopytama do Štěrkovny…
Takže jsem se zúčastnila, bohužel jen jako divák s palcem namočeným ve višňáku. Django jel místo mě. Závodu se zúčastnilo rekordních 55 závodníků a i diváků bylo požehnaně. Počasí z mého pohledu perfektní, cca 23 stupňů (nejsem letní typ:-)).Dalibor bude muset do budoucna zapracovat na plavání, bo to je tragédie…ale i s tímto handicapem vybojoval 32. místo a dojel v čase 35:38. Mamka skončila předposlední a vzala to s humorem.
Závod měl fajnou atmosféru a tak doufám, že si ho příští rok vyzkouším. Škoda, že opět nedorazil nikdo z našeho oddílu. Vám se snad v těch našich končinách nelíbí, nebo co?!?

Ocelový muž 2013

datum: 27.7.2013
účast: ja ja ja jenom já

       Asi tři dny před dovčou v Řecku jsem si všiml, že bude ocelák u nás v Klimkovicích, tož jsem se rychle přihlásil, abych měl další cypovinu k dobru, kde mužu zrealyzovat sve ego. Tož jsem si řikal tři silové disciplíny a dvě aerobní, to bude brnkačka. Ovšem mýlil jsem se velice. Jako ostatně vždy. Žádná prdel to teda nebyla a opět jsem si hrábnul hodně hluboko. První dischciplina benčpres! Všici zvedali 65 kilo, někteři to zdvihli aj 66x. Já cyp jsem si nevěřil, šel jsem na 50kilovku a zvedl jsem jen 21x. Ostuda a trapas hned na počátku. Tož byvalý gymnasta, který už na posilování kašle. Tak co bych asi chtěl. Druhá dyschciplyna shyby, žádné šyby ale shyby. Tož si říkám to pude. Ale pozor, všici robja shyby podhmatem, takove jako bicepsové. Ale řikam si tož to je lehči, zkusim. Zrobil jsem jich 19. No jen lehce podpruměrný výkon. Aspoň jsem se uplně neztratil. Pak přišlo na řadu břycho čili lehsed opakovaně za dvě minuty. Myslel jsem, což teda je lepší nemyslet a kurde přydat, to jsem si uvědomil až po tym, že zrobim tak 80 až 90 lehsedů. Bohužel pravidla neuprosná a nakonec jen 67 opakování a další trapas na světě. Tož chuj s tym no ni? Ešče nas čekal běh a tam si snad spravím chuť. Běželi jsme dvakrát kolem sanatorií, cca 4,5km. Věděl jsem že teď už je na čase, kurde přydat. Vyběhnul jsem v popředí a sledoval Libora Pavelku, takový jediný trochu běžec. Tak jsem jedno kolo ochutnával tempo. Bylo horko jak sviňa, takže jazyk vyplazeny a žadná řiť. V druhém kole jsem šel přes mladíka, ale Libor už byl hodně daleko. Nic meně, jsem doběhl druhý a měl jsem trochu radost. Pak byla na řadě cyklistická časovka. Někteři hoši zas měli takove ty časovkářské karbonové specyály. Tož já už jsem na svoju silničku taky zvyklý, bo letos mám najete skoro tisýc a nemíním se mezi nima ztratit. Kolo jsme švihali take tři kolečka mezi klimkama, janovou, svinovem a polankou a zas přes klimkovyce tak. Supr trasa, libilo se mi to, měl jsem aj pul litra piti sebou, tož jsem chlastal jak ďuravý furt. Nakonec takový průměrný výkon, tož hlavně jsem se něztratil.
       No byl jsem rád že je konec, že mě Berďa s twinckama vyzvedne, že se aj ta Renča stavila a mohla si mě vychutnat jaky jsem to "sportovec" a že pojedeme chlastať k Lence a Mišovi. Cely děn bylo horko jak cyp, furt jsem se schovaval někde ve stínu. Snažil jsem se doplňovat tekutiny i energii, ikdyž na to jidlo moc nejsem. No byla to zajímavá zkušenost, ale nevim jestli by z našej partyje se někdo třeba příště zůčastnil, tož asi Leňa no ni? Bo v babách je to jiná konkurence, jako ve všem a to už stojí za zvážení.
       Asi po pár dnech jsem si uvědomil, že ikdyž radoby všestranný sportovec jsem, tak na některé dyschcyplíny je dobré trochu se přypraviť, trochu potrenovat nebo aspoň si přečíst podrobně ty pravidla a tak. A už mě znáte, takže víte, že tam příští rok jednoho oceláka zase střelim v tej nabitej terminovce. No a pro roztomilé výcebojaře to mohu jen doporučit.
       Teď si řýkate, proč tak krátký  článek o také fajné celodenní akci, ale zřejmě jsem všechno ostatní již vypověděl na akci u Leni, tak to tu nechci tak rozmazávat. No a kdyby někdo mermomoci chtěl jetště něco vědět, tak zcela přesné výsledky a výmluvné fotky jsou na www.ocelovymuz.cz
       Takže za rok, hej?