LC 08 Ostravice-Železniční přejezd aneb My se tmy nebojíme!!!

A je to tady!

Období vánočního shonu, nejkratších dní, nejdelších nocí a dlouho očekávaná noční etapa Lysa cupu, tentokráte z Ostravice-železničního přejezdu. 

Zdá se, že dlouho avizovaný Mayský konec světa  přečkáme bez úhony,  a tak  v sobotu 22.12.2012 dopoledne odesílám email. Email narychlo a na poslední chvíli s otázkou: Rudo, budeš mít volné místo? Program dne je zcela jasný. Dopoledne pracovní, následované cestou městskou hromadnou dopravou směrem prajzská svrchovanost, abych v 15:15 u kruháče, vyhlížel Rudovo lidové vozítko. Kromě nás dvou, si lidového luxusu užívají i dva studenti Hrabůvského gymnázia. Cesta za občasné konverzace ubíhá příjemně a hladce, což v konečném resumé dokazuje i padesátiminutové časové okno před startem etapy. Část tohoto okna využíváme k psychické koncentraci a debatám (sázkám) na téma Honzových nových bot. Za okny koncernového Golfu se začíná pomalu šeřit a my usuzujeme, že je ta pravá chvíle na předstartovní zahřátí.  Svěřujeme klíče studentům a vybíháme od kolejí, u kterých parkujeme, k lanovému centru Opičárna. Cestou potkáváme ne dobře vypadajícího člena VZS Fida. Chudáka zastihlo asi něco horšího než rýmečka, proto má můj odbiv i údiv najednou. Parkoviště u Opičárny je poseto auty a i tady potkáváme další členy VZS. Stihneme se pozdravit s Jarkovou grupou (pozn. autr.- měj na mysli Jarek, Berďa, Deni, Ivon) a Bobikem. Ale to už je zhruba patnáct minut do startu a právě teď je ten správný čas vyrazit zpět k autu. Cestou po posypané, mírně klouzající a zasněžené asfaltce ještě stihneme prohodit pár slov s Martinem. Než zazní notoricky známé cvaknutí pátých dveří, vše přebytečné odkládáme a důležitý předmět jménem čelovka zapínáme. O pár metrů dále se již ocitáme v prosvítajícím davu cirka dvěstětřiceti podobně smýšlejících jedinců, v kterém se snažíme zařadit k našim týmovým kolegům. Ne všichni jsou přítomni. Po pravici si na poslední chvíli všímám Koudyho a Honzy Stozska, ale to už zní startovní povel a celý dav se šine kupředu.  První minuty po startu, můj ušní boltec vnímá jen dusot lidských noh, umocněný zvuky zrychlených dechů.  Kousek před vběhnutím na horní parkoviště, registruji čistotu běhu postavičky přede mnou. Postavička jménem Stoša mě v tu chvíli motivuje,  a tak krůček po krůčku, tep po tepu, nádech po výdechu, pokračuji směle vzhůru. U místa zvaného Lukšinec  si všímám, že náš odstup se nezvětšuje, ale naopak ani nezkracuje. Můj mozek v tom okamžiku zpracovává všechny možné signály, informace a usuzuje, že bude velmi těžké tohoto borce se stoupající výkonností dnes doběhnout. Instinkty mě nemýlily a zhruba s minutovým mankem podávám Honzovi cílovou ruku a netrpělivě společně vyhlížíme dalšího z nás. V časovém okénku Jarkova doběhu, se stihnu i v noci pokochat nad inverzním výhledem, které toto místo nabízí. Vrcholky obalené peřinkou mraků a sem tam v dáli svítící lyžařská sjezdovka, ale to už se kromě Jarka, v cíli objevuje i naše ozdoba něžného pohlaví,  Deni. Cestou do Šantánu, se společně s Jarkem zastavujeme v cílové zatáčce a povzbuzujeme právě probíhajícího BoBa. Zanedlouho z tmy vybíhá tandem Martin-Ruda a právě druhý z nich se, za našeho bouřlivého povzbuzování, nutí poznat motto celého Lysa cupu. Díky Deni a Honzovi  máme v Šantánu rezervován celý stůl, a tak se nás tady v konečném součtu sešlo nemálo. Vzduchem se, až na pár vyjímek, šíří pozitivní ohlasy a celková spokojenost. Taková předvánoční schůze s přívlastkem oslavy tmy a umělého osvětlení. 

Protože co? Protože my jsme VZS a my se tmy nebojíme!!!

Těším se na Silvestrovské pokračování….

39. Stozsek Jan cca. 51:00

45. Hrubý Daniel 51:55

64. Wojtyla Jaromír 54:14

73. Krejčiříková Denisa 55:01

114. Hegedus Robert 59:10

118. Kotek Martin 59:36

119. Munk Rudolf 59:39

138. Krejčiříková Ivona 1:02:26

139. Koudelka David 1:02:30

161. Beremlijski Petr 1:04:07

166. Doležal Filip 1:04:56

219. Malčík Petr 1:11:57