LC 7 Bezruč - Jak nato

Na této reportáží se podílela firma Sonyericsson, jejichž telefon, jehož jsem majitelem, nefunguje jak má, a já díky tomu neprodukuji žádné mikro videa pro naše stránky, tudíž jsem neaktivní a toho si bohužel někteří všimli :-). Díky tomuto, mě tři páry očí, systematicky a bez lítostí masírovaly, že musím napsat článek a v neposlední řadě moje slabé ochranné mechanismy, které se nebyly schopny čelit této sofistikované přesile :-).

Je sobota ráno… jak jinak, sedám a vyjíždím směr Prajzka, kde nabírám dva veselé obličejíčky, což mě vždy probudí a míříme do Ostravy, tam již na nás doma netrpělivě čeká Berďa. Toto, již tradiční složení doplňuje v Paskově Filip. Ale už z Prazke se začínají probírat tradiční témata, jak je kdo vyspaný a odpočatý, jak půjdeme druhé kolo, kde necháme auto, zdali se zdržíme na hoře a jak dlouho, v které hospodě atd. Ještě že ta cesta trvá víc jak hodinu :-). Nicméně oproti obvyklosti, ony dva tradičně veselé obličeje poněkud šetří úsměvem a neustále drmolí, a to ve všech pádech, slovo „bezruč“, v kontextu jak to bude hrozné, zdali si vzít hůlky či nesmeky a to pořád dokola.  Vypadá to, jak bychom se chystali, na první lezení v ledu někde v Himálajích za špatného počasí :-)).  My s Berďou máme jasno, hůlky ani nesmeky nebereme, protože žádné nemáme :-).

Dorážíme na místo, plán je zaparkovat auto u Korýtka, to se bohužel ani na dva pokusy nepodařilo a více času není, tak míříme k Bezruči. Dostáváme se lehce do časového skluzu, což by ještě stále nebylo tak zlé, kdyby holky měly jasno v otázce, nesmeků a hůlek. Tedy navrhuji si to jit vyzkoušet, což se ukazuje z hlediska času, někde v polovině projektu, jako nemožné. Pobíháním, testování, hůlkováním, nesmekováním, jsem se dopracovali  k situaci, kdy naše časová rezerva se blíží nule. Valíme na start.

No a je odstartováno, valím to do tého kopca ni, funím jak ježek a kuří se ze mě jak z Vítkovic. Naraz přede mnou, pak zamnou, pak zase přede mnou, pak zamnou a ještě jednou přede mnou a pak už jen zamnou, typ běžce „Opička“ – Koudy. Povídavý, skotačící, vtipkující, se dožadoval, abych pustil jeho jako ředitele před sebe, načež jsem mu řekl, že se o to snažím, ale že bych si chtěl i zaběhat :-) a pak jeho hlas zeslábl a zmizel za mnou :-). Poté, se objevil další známý hlas, který se taktéž na mě, již tradičně jen na mě, dožadoval nesportovního chování, abych v hangu nepředbíhal a já jsem jako vždy tradičně této hlas ignoroval :-). Kvízová otázka: Kdo to byl od nás? :-) Tak jsem se trochu požduchali :-), ale to již hang odevzdával poslední své metry.  Po výstupu na téměř rovnou plochu jsem zjistil, že jsem nepřepálil a že si můžu udržovat své tempíčko.  Za chvíli jsem se přiblížil k jedné s našich ozdob týmu VZS Ivon, kterou jsem objal, ta však nevykazovala známky jakéhokoliv nadšení, a to ani z pohodového běhu, natožpak s mého objetí a jen něco slabým hlasem zamumlala. Tak valím dál, sem tam někoho předběhnu a začíná se ukazovat, že tzv. taktika „start ze zadu“ s přibývajícím sněhem se stává nevýhodnou, bo hrome, to předbíhaní je náročné, kurde no ni:-). Mokré botičky mi krásně kloužou, jakpak by jinak, když podrážka, již je za horizontem své existence a podobá se pneu monopostu obutého pro suchý povrch. 

Sílící vítr mě začíná vychlazovat, ale cíl je každou vteřinou a každým metrem blíže, takže přežiju :-). No a tak opět vyhlížím další vodníky, říkám si, Stoša teď má formu, ten už bude daleko a Dana taky nevidím a ehjel. Ojedinělý, osobitý běžecký styl prozrazuje Dana bez dresu, tak se chvíli šinu za ním, a pak ho ztěžka předběhnu. V dálce vidím další ozdobu našeho týmu, ale až na sjezdovce se mi podaří, „vygumovat“ všechny běžce mezi námi.  Dan stále zamnou na dostřel a Deni přede mnou. Dan se ještě pokusil o zvýšení mé tepové frekvence pokřikováním na mě, což mě trochu vylekalo:-). Po centimetrech se blížím k Deni, a až v cíli si na ni sáhnu :-). Luďa bojuje s čtečkou, které se dnes vzpouzí jak pubertální fracek.  Dobíhají další, huráááá, jsem na hoře. Valíme k Majklovi, pak do Šantánu, kde se chystáme na další kolo.

 Tradiční skupinku „dvokoláku“ nechtěl nikdo rozšířit a to ani Ruda na mou výzvu. Těším se, vždyť jsem si to dnes nešel úplně nadoraz, prostě jsem si to užíval, tak druhé kolo bude pohoda se vším všudy. Již seběh, však prozrazuje, že to tak úplně nebude. Holky, dole u auta nasazují, premiérově nové nesmeky, za vydatné asistence Berďi (viz foto), které se však při stoupání Ivon poměrně brzy smeknou a později i Deni. Dole ještě kolem nás proběhne, náš současný lídr Poky, který si jde ještě jednou vyběhnout hang, hold pro někoho je Berzuč srdeční záležitost :-). A jedem… Deni mě táhne a vytáhne až někde nad Lušinec, pak již na ní začínám ztrácet, až se úplně ztrácím. Prostě mi zvadly nohy a hrozně moc se těším, až budu nahoře. Nahoru se sotva dobelhám. To se mi tak stát na LH24, tak jsem zralý na ručník. No a opět Šantán a mudrujem o tým proč, kde, co, jak, s kým a kdy zase a co nového a Ivon s Deni pokukují jak se dorvat ke krbu :-)). 

Takže za týden s čelovkama a s dobrou náladou na startu ;-)

J;-)

Pořádí: Poky, Stoša, Deni, Jarek, Dan, Koudy, Bob, Fido, Ivon, Ruda, Berďa

Výsledky

Foto: X-Trail, Pepa Team F-M

Video: Miro

Článeček Ivon na BezvaBěhu