ŠTĚPÁNSKÝ BĚH PORUBOU 2012

datum: 26.12.2012
účast: Kača, Leňa, Keňan, Jarek, Koudy, Ruda, Berďa, Bob, Dalibor, Stoša

     Na tomto tradičním, svátečním běhu jsme se sešli v silném počtu deseti členů oddílu VZS Ostrava. Od rána to vypadalo na velmi hezký jarní den, teplota v plusových hodnotách, sluníčko se také objevilo a celkem se na start postavilo 126 běžců.
     Po startu jsem jako obvykle vyrazil vpřed v přiměřeném tempu. Byl jsem v dobré náladě, nic mě nebolelo a myslel jsem, že bych mohl zaběhnout i slušný čas. Ještě před křižovatkou v Třebovicích jsem ovšem pocítil, že nasazené tempo bylo možná příliš vysoké. Mírně mě to zmátlo, protože jsem se pohyboval ve skupince obvyklých soupeřů. Nicméně jsem pokračoval dál v nasazeném tempu přes Třebky až do Martinova a stále přemýšlel čím to může být, že to dnes tak netáhne jako obvykle. Pak jsem si vzpomněl na článeček na behej.com "Šlápněte včas na brzdu" a uvědomil si, něco pravdy na tom bude. I když se člověk cítí skvěle, podává lepší a lepší výkony, tak prostě někdy to nemusí být úplně ono. Tak jsem se pak již neohlížel na žádné soupeře a prostě si běžel tempo, které pohodlně udýchám. V táhlém stoupání až k Opavské silnici mě postupně dobíhají borci, kteří zřejmě začali trochu klidněji. Ani mě to moc nestimuluje, že bych se měl za někoho pověsit a zkusit to potáhnout. Myslím na to, že je přece krásný den, že to mám jen uběhnout a mít jen takovou tu normální radost z pohybu. Kolem kolejí a nemocnice to vede mírně z kopečka a mě se to zase lehce rozbíhá a jsem opět schopen udržet nějakou tu postavu před sebou. Za křižovatkou u domova sester mě předbíhá Jarek. Správně tuší, že mi to dnes nejede jak obvykle. Jenom tak mimochodem řekne: "Pojď". A já to na chvilenku zkusím, protáhnu krok a zkouším uviset. Ale moc to nejde. Nijak zvlášť ani nebojuju, jako bych to vzdával anebo se mi fakt už nechtělo a byl jsem dost vysílen. Tak na to kašlu, běžím to své a říkám si, že už to nějak doběhnu. Sleduji vzdalujícího se Jardu, jak stupňuje tempo, předbíhá dalšího borce a jak si to dnes užívá on. Do cíle doslova sprintuje. Já dobíhám s několika sekundovou ztrátou, v cíli je mi trochu zle, pocit euforie ani nějak neprožívám, spíše jsem jen takový šťastný a spokojený, že jsem to prostě uběhl. Gratuluji Jarkovi, závěr měl skvělý. Dobíhají další Keňan a Koudy, tvrdí, že mě viděli, že se blížili a měli mě na mušce, a možná kdyby to bylo o něco delší, tak mě dají. Pomyslel jsem si: "Hmm jasně". Závod byl celkově fajn, pro mě lehce nahořklý, protože jsem se meziročně zhoršil o minutku a něco. No a co. Nevadí. Odpočinu si a připravím se zas na něco dalšího.
     Doufám, že ostatní si to užili mnohem lépe a že si splnili nějaké ty osobáčky. Po závodě jsem bohužel spěchal na vlak na chalupu, proto jsem si ani nevychutnal pocity a nálady ostatních. Tak hlavně všichni dobře zrelaxujte, ať si můžeme zařádit na silvestrovské etapě na Lysou.