YESenický 1/2maraton – NO PROBLEM!!!

Dlouho jsem se chtěla přihlásit na nějaký opravdový horský, pro mě delší závod. A tak nějak se mi pozdával Jesenický 1/2maraton, jehož 3. ročník se konal spolu se 6. ročníkem maratonu v sobotu 23.8.2014.

Django přislíbil, že mě do Jeseníků odveze a půjde na kolo nebo na hřiby. Nakonec mu to asi nějak nedalo, a tak se i dva dny předem přihlásil. V pátek mi dokonce oznámil, že se obětuje a poběží se mnou a potáhne mě. A dodal: „Pokud to zaběhnem za 3 hodiny, koupím ti…“ Čekala jsem, že z něho vypadne třeba NOVÉ BOTY nebo nějaké OBLEČKY a on, že prý „OBĚD“ J. No tak nic. Mé ambice byly hlavně vyzkoušet si první horský závod a doběhnout. „Je to krásný závod“, prohlásila minulou sobotu jedna z týmových jedniček Stoša.

V pátek nemám žádné nervy. Odevzdám děti babičce a jdu poměrně pozdě spát. Ráno lije, vstáváme po páté a vyrážíme na Skřítek. Parkoviště je už plné a docela to tu žije. Dám si čaj a nasedáme do autobusu směr Červenohorské sedlo, kde se startuje. Je tam všude mlha a docela zima. Výklad tratě a pár slov pořadatelů (letos se změnili organizátoři závodu, původně snad ani neměl být). Pak se přesuneme na start a ještě se s Djangem domlouváme, že se mnou půjde na Švýcárnu a pak každý sám. Trochu mám výčitky, že ho budu brzdit. Kdysi mi Bobika kladl na srdce, abych ho nenutila běhat se mnou, tak po startu zakřičím, ať běží sám. V duchu ale doufám, že mě nahoře počká. V MP3 mi zní Pink Please Don’t Leave Me – zdá se, že Django mě doopravdy opustil, bo ho nevidím L. První kilometry se spíše stoupá, pojala jsem taktiku Lenkyčlenky, o které tak často píše: roviny a mírné kopce běžet, do kopce jít, z kopce běžet. Celkem se to i daří. Cupitám po chodníčcích a dřevěných cestičkách, to se mi líbí. Myslím i na Majkla – prý to byl jeho oblíbený závod…Po 5 km vidím chatu na Švýcárně a občerstvovačku. Pak mírné stoupání na rozcestí pod Pradědem a po asfaltce dolů na Ovčárnu. Běží se mi dobře, zvesela. Míjím davy turistů, někteří se usmějí a dokonce i zafandí. Z Ovčárny se zase stoupá na Vysokou holi, to mě trošku bolí zadní strana stehen. No a pak už byl terén takový zvlněný.  Snažím se udržovat si průměrné tempo 7,36 km/hod. a tuším, že pokud se nestane nic zásadního tak to plus mínus stihnu. Na konci mě čeká prudké klesání, po kamenech, které mi teda vůbec nejde. Taky už jsem unavená a cítím otlačené špičky prstů. Dobíhám na Skřítek v čase 3:03:37 a jsem spokojená. Garminy mi ukazují 22,68 km, tak kdoví, třeba bych to při těch avizovaných 22 km i stihla? Ale nijak mě to netrápí, počítám to jako tři hodiny. Mám radost, po dlouhé době to je závod, který jsem si fakt užila. Nakonec i počasí bylo pěkné. Django doběhl v čase 2:48:20, takže na mně ani nemusel dlouho čekat. 

Spěcháme domů a cestou nazpět se stavíme u Kukačky na slíbený oběd. Je mi strašně špatně od žaludku. Moc jsem cestou nic nejedla, s výživou při takovém závodě mám pramálo zkušeností. Nakonec si dám jen vývar, z kterého sním trochu nudlí. Djanga ten můj oběd přišel na 25 Kč J. Jedeme si pro děti. Na nohách mám dva fialové puchýře (ANO, chtělo by to ty nové boty…) a pravděpodobně mi jako každý rok slezou nejméně dva nehty. Taky jsem docela zelená, protože je mi pořád zle. Mamka mě přivítá slovy: „Stojí ti to za to?“ a mluví o nezdravém vlivu na tělo a sebepoškozování. Ale je mi to fuk. Já jsem si to OPRAVDU užila. Dokonce bez PROBLÉMU, Koudy J. Doma si dám horkou sprchu, Ibalgin a ½ l Coly a uleví se mi.

Škoda, že se z VZS nikdo nepřidal – třeba příští rok J?!

Jo a dostali jsme krásné tričko – dámský střih, pružné a v nádherné modré barvě!!!

výsledky