LC - Prolog všichni přežili

Neděle 7. listopad a je to tu! Začal nový seriál Lysacupu. Nakonec se nekonal vyhlížející propadák v účasti a deštivé počasí se taky nedostavilo, teplota luxusní, takže mě tížil jen kolující zbytkový alkohol po sobotním srazu a 5 hodin spánku. Nejinak na tom byl Honza (stoša). Ale abych začal pěkně od začátku. Ranní probuzení bolelo a pohled z okna nebyl moc povzbudivý. Nepříliš plodná návštěva séparé místnosti a pak už hurááá na vlak. Během cesty vytáčím telefon (dříve, dle emailu nebylo možno), zda platí vše domluvené. Poté přestupuji k Bobíkovi do auta jako druhý v pořadí, samozřejmě, první byl Bobík za volantem :-). Pak jsme nabrali Martina (keňan) a Berďu u kterého malikno zaskřípala logistika, jak už je asi pravidlem, s mého pohledu, tedy jako nezávislého a nezaujatého pozorovatele :-). V této sestavě jsem vyrazili vstříc k Javorníku, všichni v  evidentně v dobré náladě, jenž stručně vyjádřili (video1),  s malou zastávkou v Radhošti pro Honzu, který už netrpělivě čekal. Při příjezdu na místo startu, bylo vidět že opět na pomyslnou bednu nedosáhnu :-), neboť počet startujících borců byl bez mála dvě stovky. 

            Po rozběhání jsem si vzpomněl že bych si měl vzít asi startovní lístek a tak těsně před zavíračkou, ale ne poslední, poštěstilo se. Byl mi představen náš hlavní borec Radim, kterého jsem si prohlížel a snažil se přijít nato v čem je ten výkon skrytý ;-). Před startem byl úvodní ceremoniál, s několika skoky mladých skokanů a předávaní tryček loňským vítězům ve který měli běžet, abychom věděli na koho si dát pozor. Předávaní se mimo jiné účastnil i reprezentant ČR Jakub Janda. Pak rychle přesun na start. Po startu jsem si hlídal abych v davovém šílenství nepřepálil a také vzdalujícího se Honzu. Po cca deseti minutách jsem ho už ztrácel s dohledu, protože sto metru, s blížící se hypoxii je už pro oči na hraně. Tak jsem si řekl jedině přidat a pak přišel táhly stoupáček ve kterém jsem chtěl ještě přidat, ale nebylo čím a z čeho, přešel jsem do režimu hlasitého požírání kyslíku kolem sebe, čím jsem u některých spoluběžců (jako obvykle) strhával na sebe pozornost, nicméně Honza se ke mně přiblížil na nějakých 50 m. Pak krátký několika set metrový oddych a opět poctivý kopec. Na jeho konci výstup na asfaltovou cestu, kde jsem si vybavil ze startovních informací, že od cíle mě dělí 900 m, (ono to tam bylo napsáno, ale víš jak nebyl kyslík :-). Krásná asfaltová  rovinka nabízela možnost rychle se rozběhnout, ale betonové nohy tuhle možnost v nabídce nenabízely. Závěrečné cílové stoupání jsem již Honzovi dýchal na záda, a tak jsem sebral zbytek sil a dechu a dal se do předbíhání přitom jsem přibral ještě jednoho Honzova spoluběžce a pak odpočinek ve stilu rychlé chůze. Jelikož na závěrečný sprit jsem neměl, takže opět do plných abych si udělal maličký náskok, aby kluci zamnou v cíli nezlobili :-). Po doběhu jsme měl šumivý zvuk a černobílý obraz, zatímco Radim už nejen vydychaný ale i ospalý :-). V cíli jsem se dozvěděl že Honza nevěděl,  že je už v cílové rovince (naštěstí nedával pozor na startu :-) a proto se mi podařil jeho skalp. Berďa neuvěřitelně doběhl s úsměvem do cíle narozdíl od Martina, který mě výraz přesně opačný :-) 

     Ale jo fajn závod fajn atmoška, super počasí, takže mám jen pozitiva. Snad se jen musím připojit k Bobikově výtce, že jsme bez ponožek, které se rozdávaly při zápisu. No nic Bobe budeme muset šetřit, co už nám zbývá. Nebo žeby nám hudy nějaké schoval :-)

Jarek