Vzpomínka na čtrnáctou etapu - Fido

Nedočkavý ráno vstal jsem, v autě zcela napjatý,
poletují vločky v Pržně, tenké vzal jsem galaty!
Pomýšlím si, když to vidím- Morana zas ožila,
vánice na Visalájích však nadobro se ztratila.
Náhle nával štastných vizí, Stošo, dneska bude hej,
Keňan cosi prý o krizi, jenom hloupě nekecej!
„Honem na start“, slyším zdáli, „ať se dobře zařadíš“,
Počet lidí je dnes malý, žádný vítr na obtíž.
To znamená plno bodů, jestli se nám zadaří,
cestou koukni na přírodu, jak všichni věrní lysaři.
Plotna ledu v cestě stojí, odvážlivci perou dál,
zpomalil ten, kdo se bojí, spadl však a huboval.
Nevadí to, brzy vstávám, pět lidí mi zdrhlo výš,
pomaličku k třetímu z nich alespoň se přiblížím.
Konečně je kopec tady, prudce vzhůru je to fajn,
teď jen pozor dát na pády, „velký krouťák“ nezklamal,
vysílač je jak na dlani, had cupistů míří v cíl,
hecneme se, však jsem tady, abych síly poměřil.
Pět minut opřen o branku, zbytek borců sleduji,
no, bylo jich jak šafránku, zřejmě málo trénuji.
Přesto ihned úsměv přišel, Lysacup je magický,
čas je lepší než minule-asi skončil přístup laický.

Zapsal Fido