Vodníci v Rybniku

9. půlmaraton Energetykow v Polském Rybniku

Nápad zaběhnout si půlmaratón v Polsku vznikl z čista jasna. O závodě jsme se dozvěděly den předem, máme to za humny, tak proč nejet? ;-)
Startovalo se pro nás v docela nezvyklou dobu – ve 13:00, což bylo vzhledem k teplejšímu počasí kruté. Nezbývalo než doufat, že na trati bude dost občerstvovaček. To bylo naštěstí zajištěno perfektně, každých 5 km jsme se tak mohly nadopovat vodou a kolou.

Prvních 10 km se běželo perfektně, s Deni jsme běžely spolu a cítily se i v několika dalších kilometrech fajn. Kolem 15 km mi začalo trošku přituhovat, ale stále jsem držela tempo, běžela a přesvědčovala sama sebe, že ostatním už taky není do smíchu, že to ale zkrátka nějak poběží. No, a na konci 17 km to překvapivě – NEBĚŽELO!!! Mega velká krize! Najednou náraz, konec, přechod do chůze… Chyběly cca 3 km do cíle, na hodinkách 1: 23 a já se sotva vlekla. Kilák jsem přetrpěla hlemýždím tempem, ale pak jsem se zase rozklusala. Bylo mi jasné, že už to na nějaký extra dobrý čas nebude. Už jsem neběžela ani „na dyzajn“, ale stylem „ala přežít“. Výraz ve tváři musel kolemjdoucí spíš děsit než bavit, páč mě všichni vehementně přesvědčovali, že už je to kousek. :-)

Výrazně zpomalila taky skupinka bojovníků spolu s Deni, které jsem musela nedobrovolně opustit, krizí si v závěru procházelo poměrně dost běžců. No, ono se nebylo ani čemu moc divit, poslední kilometry vedly na otevřeném prostranství kolem jezera. Proklínala jsem sluneční paprsky, které pálily víc, než kdy dřív. Slunce si opravdu nemohlo najít lepší dobu, aby nás přesvědčilo opět o svojí existenci. A aby nikoho nenechalo na pochybách (asi to bylo potřeba po tolika propršených letních dnech :-) ), tak se do toho opřelo teda pořádně!
Bylo mi jedno, jak běžím, kudy běžím (kaluž - nekaluž), ale hlavně že FAKT BĚŽÍM a blížím se k cíli! Konečně závěrečná rovinka, sprint na efekt :-) a úleva v cíli!!!

Obě jsme byly rády, že to máme za sebou, v takovém vedru jsme snad letos ještě neběžely ani tréninkově. O to větší radost jsme měly po zjištění, že spolu budeme na bedně! :-)
Trať byla poměrně různorodá, jen lehounce zvlněná, v hezkém prostředí okolních lesů a jezera. Běželo se na měkkém povrchu, asfaltu bylo celkově hodně málo – trať hodně šetrná pro běžecké nožičky :-). Parádní atmosféra, poměrně dost rychlonožek z ČR, tak bylo před závodem i po něm veselo :-).

Na půlmaratonské trati se sešlo celkem 93 běžců – čas vítěze 1:24:38.

1. 1:37:46 Veronika Jerglíková (22. celkově)
2. 1:39:38 Deni (26. celkově)
3. 1:40:50 Ivon (31. celkově)

celkové výsledky
foto

Fajné to bylo, tak za rok znovu na startu!!! ;-)