BESKYDSKÁ SEDMIČKA - běžce (ne)hýčká

Byly jsme požádány, abychom sepsaly článek pro běžecký web, proto článek přikládám až po uveřejnění na www.bezvabeh.cz. Více zde :-)

A je to tady! Spolu se sestrou Denisou, a zároveň parťačkou, stojím na startu další úžasné šílenosti, jímž je B7 – eXtrémní horský maraton s délkou 90 km a převýšením 5302 m. To jsou hezké cifry, nicméně ani zdaleka nedokážou nastínit, o jaký dokonalý masakr ve skutečnosti jde.
Odbíjí devátá večerní, slavnostní průvod městem Frenštát pod Radhoštěm je zahájen! V houfu 2600 lidí procházíme ulicemi, víc než doprovodnou hudbu a fandící nadšence však vnímám rostoucí napětí a bojovné lokty některých soutěžících.
Ostrý start se blíží! Ozývá se startovní siréna, nad hlavami nám září ohňostroj, dav se vydává zdolat beskydské vrcholy. Teď už je to všechno jen a jen na nás!!!

JE TO HODNĚ O HLAVĚ
Prvotní nadšení se rychle mění ve vnitřní obavu, nejistotu. Hned v úvodu neskutečné trápení. Kde je sakra ta euforie?! Až nyní na mě padá děsivá představa dlouhého běhu, poprvé si taky uvědomuju odpovědnost za dvoučlenný tým. Nesmím to sestře pokazit! Překonám krize? Sednou mi boty? Hlavně se neztratit a ve zdraví doběhnout!
Všechno je jen v hlavě, za mohutného povzbuzování sestry zaháním myšlenky, zase se rozbíhám a dostávám do tempa. První krizi, psychickou, si tak můžu odškrtnout hned ze startu.

ZAČÍNÁM DRŽKOPÁDEM
Běžíme dál. Na rozdíl od Deni, která se zúčastnila i minulého ročníku, absolutně netuším, jaká brutalita mě v některých místech čeká v podobě velmi členitého a různorodého terénu.
Již jeden z úvodních seběhů si tak vybírá svou daň, krásným držkopádem poznávám povrch terénu opravdu "na vlastní kůži". Žiju a tak pokračujeme dál. Další bod odškrtnut.

NÁLADA STOUPÁ
Postupně míjíme několik stanovišť, střídáme chůzi s během, poprvé si vychutnávám kouzelnou noční atmosféru závodu. Náladu mi zvedají jak samotní běžci, se kterými sem tam prohodíme nějaké to slovo, perfektní občerstvovací stanice s osvěžujícím melounem, ale hlavně úžasní a vždy usměvaví dobrovolníci na trati.
A najednou to jde, kilometry se pomalu načítají, noční část je téměř za námi! Stále makáme, za svítání proklínám drsný sestup kamenitým uzoučkým chodníčkem do Ostravice.
Správně tuším, že to nejhorší mě teprve ještě čeká a na tuhle "stezku pro kamzíky" budu hodně ráda vzpomínat.

ZTRACENY V LESE
Po příjemném výstupu na Lysou se vydáváme vstříc dalšímu vrcholu. "O"Travným jsme se nenechaly otrávit, teď už jen Ropice a zbytek nějak zvládnem :-)
Jak krásná, ale velmi naivní představa! Za občerstvovací stanicí odbočujeme příliš brzo, marně hledáme praporky, musíme se vracet, nabíráme cenné minuty… Ztraceny v lese a já si škrtám další bod.

ZÁVĚREČNÝ MASAKR
Zbývající úsek nelze snad ani popsat, ten se musí prožít, v mém podání už spíš hlavně přežít. Závěr trasy Sport byla opravdu chuťovka. Strmou, kamenitou sjezdovku scházím s kyselým výrazem ve tváři a zaťatými zuby.
Po více než 80 kilometrech to je to pravé ořechové, co moje nateklá chodidla potřebují ze všeho nejvíc. Ty boty se snad zmenšily, nebo co?! Puchýře jsem nafasovala zdarma :-)
Dokonalým bonbonkem bylo posledních 5 kilometrů, jimiž byl "dobrovolný psychický a fyzický teror" totálně završen. Spíš než běžec jsem si připadala jako horolezec.
Drápala jsem se do kopce hlemýždím tempem a ždímala ze sebe snad úplně poslední zbytky sil. Musím! Další krize, tentokrát fyzická, je tu!
Už jsem nahoře, kde je cíl? 1,5 km do cíle?! Děláte si srandu?! Já už nemůžu, já už nechci…

FINIŠ
Přesto se s Deni rozbíháme do závěrečné části, za podpory fanoušků vybíháme i poslední stometrové stoupání a protínáme cílovou rovinku jako vůbec první ženský tým, a to v čase čas 18h:12min:48s!
Máme to za sebou!!! Přežily jsme!!! Jsem vyždímaná jako citron, ale přesto už na Javorovém vím, že si další ročník nesmím nechat ujít!
Neuvěřitelný, nepopsatelně krásný a opravdu EXTRÉMNÍ životní zážitek!!!
Sladkou tečku tomu dodalo slavnostní vyhlášení na náměstí, je úžasné být zfetovaná endorfiny, radovat se spolu s ostatními a mít na co vzpomínat! Horám zdar :-)

A CO NA TO MOJE SESTRA DENISA?

Nejhezčí zážitek?
Nedokážu vybrat jen jeden. Spíš mě nadchla celková atmosféra, neustálé podporování ostatních soutěžících a opravdu neuvěřitelní dobrovolníci, kteří se starali o chod závodu, občerstvení a mnohdy i o dobrou náladu nás všech.
Nejhorší zážitek?
Paradoxně až za cílem při jízdě lanovkou z Javorového dolů. Protože se bojím výšek :-)
A co krize?
Pro mě největší krizí byla psychická krize Ivon, hned na začátku. Není lehké někoho tahat z podobných situací :-) Osobní krizi jsem neměla žádnou, ani fyzickou ani psychickou.
Snědené jídlo?
Spoustu melounů, dvě polívky, sójová tyčinka, müsli tyčinka, jeden energy gel, pár bonbónů… A dva ibalginy :-)
Co ti B7 dala?
Endorfiny, euforii, zkušenosti a prý kvalifikační body na CCC UTMB :-) A přetažené kolenní flexory pravé nohy :-)
Co Ti B7 vzala?
Nic :-)
Absolvovala jsi oba dva ročníky B7. V čem byly rozdílné? Můžeš srovnat náročnost, atmosféru, úroveň…?
Do prvního ročníku jsem šla se třemi kamarádkami, byla to taková dámská jízda na pohodu, užít si to a vyzkoušet něco nového. Letos jsem tomu chtěla dát trochu více, rovinky, seběhy běžet, zrychlit co se dá.
Letošní trať mi připadala každopádně terénem a asi i profilově náročnější, ale to mi vyhovuje.
Na organizaci si absolutně nemůžu stěžovat. Vše bylo perfektní, neměla jsem problém, naopak mě spoustu věcí příjemně překvapilo, třeba ty melouny :-)
Cíl pro příští rok?
Čas pod 16 hodin, nejspíš v kategorii mix.

Výsledky
Foto