Kobeřícký půlmaraton 2012

datum: 21.10.2012
účast: tvrdé jádro

     V neděli ráno jsem přijel do Kobeřic sám s partou z Pepa týmu. Chvilku jsem myslel, že fakt budu za VZS barvy jediný, ale Jarek nezklamal a přifrčel na bajku. Hned bylo veseleji, sice po ránu trochu chladněji, ale klubající se sluníčko slibovalo další hezký zážitek. Již po přihlášení mě Jaryn pobavil, ukázal mi dres zezadu, že jako se mám podívat co dnes uvidím před sebou. Dělá to skoro vždycky a jednou mu to dokonce vyšlo v červnu na Lysé. No já jsem se s chutí zasmál, asi zapomněl jakou mám fazónu, že je to už starší pán a že ho pobolívá lýtečko. Já jsem mu tedy suše sdělil, že jsem tu přijel pro osobák, který dnes dokonce stlačím pod 1:30 a vůbec mě nezajímá, že tu jsou trochu kopečky.
     Start byl ohlášen na devátou hodinu, takže jsem správně předpokládal: v 10:30 už budu vysmátý popíjet čajík a vyhlížet Jardu s osobákem v kapse. Ihned po startu jsem se pohyboval lehce vpředu, ale zase jsem se moc nehonil, abych nepřepálil. Úvodní tři km jsem se postupně dostával do tempa. Cítil jsem se skvěle, protože po srpnovo-zářijovém martýriju jsem již dokonale zregeneroval a dokonce jsem i slušně trénoval. V prvním kole jsem se Jarouškovi vzdálil na 200m. Posléze potvrdil, že jsem vyrazil jiným tempem a tudíž si hleděl svého. Ale nezapomeňme, že ho zlobí lýtko, které si natáhl víte jak? Minulý týden proháněl po MMP na fotbalovém hřišti naše mladé laňky, snažil se cosi předvést s kulatým nesmyslem a tak dopadl.
     No jinak závod probíhal plynule, ve druhém kole mě trochu píchalo v boku, což znamená, že jsem se přiblížil na horní hranici jinak neomezených možností. Ve třetím kole jsem dle vzoru E. Zátopka a P. Beremlijského pro jistotu zrychlil. Čtvrté a páté kolo jsem běžel s Markem Radomským, chvílemi i před ním, ale je to mladý borec, tak jsem v závěru nestačil. Nicméně jsem jako obvykle na posledních metrech zaspurtoval a euforie v cíli byla dokonána. Jeden takový, malý, nepříjemný zážitek byl při vstupu do pátého kola, kdy se do cíle řítil nějaký Aleš a o pár metrů a celé kole mě seknul. No chápete? Prostě ostuda, už jsem si ani nebral kelímek s vodou a pelášil do svého posledního kola. Aleš nakonec výrazně posunul traťový rekord, no borec jak sviňa.
     Po závodě, jak už to na Prajzské bývá, za symbolických 50kč startovného jsem dal teplou sprchu a horký čaj a po převlečení jsem si sedl na pořádnou klobásu a pivo. Zřejmě mají solidní sponzory. Pak už si přisedl i Jarek, kterého trochu zdržel VIP rozhovor a taky Andy Krstevová, kterou zase zdržel Jarda zbytečně dlouhým výklusem. No zajímalo by mě co do ní hustil a proč se pořád tak usmíval. U piva nad klobásou jsme hodnotili krásný den a super závod. Aby bylo veselo, tak Jarek postříkal pivem Andy a pak se ještě sám polil. A to bylo zhruba vše. Na zpět mě vzala Petra Schwartzová, tak jsem byl i brzy doma.
   
Výsledky a fotky jsou tak to tu Jarku vlož!
Díky Stoša.

Výsledky
Foto